Čakovice si nedaly postupový cíl, přesto větří šanci na posun výš. Co mají v plánu?

Jste na třetím místě, ale fotbal zastavila pandemie koronaviru, takže se nedá hrát ani trénovat. Co zatím na sezonu říkáte?
Když se podívám na tu zatím nedohranou první půlku sezony, tak si říkám, že nám vyšla docela nad očekávání. Už léto ale ukazovalo, že by to mohlo tentokrát fungovat lépe. Tréninková morálka byla skvělá, udělali jsme tři, čtyři posily. Byl tam vidět posun, že by to mohlo jít.

Navíc jste vše potvrdili na startu soutěže.
My jsme byli po přípravě všichni zvědaví, jak do sezony vstoupíme. Jeli jsme na Braník a vyhráli jsme tam. Pak přišly dva zápasy doma a my jsme je také zvládli. Vypadalo to všechno báječně.

Na zem vás vrátilo čtvrté kolo a porážka v derby s Miškovicemi. Co se stalo?
Byla tam i smůla, i trenér soupeře přiznal, že měli kliku. Jejich gólman nám chytil třeba devět branek, další rány končily těsně vedle. Můžeme si říkat, že kdybychom dali na začátku jeden, dva góly, tak by to dopadlo jinak, ale... Prostě jsme prohráli.

A tajné postupové plány dostaly trhlinu. Jak velkou?
My jsme ale do sezony nešli pod nějakým tlakem, že musíme. Já říkám, že když bude šance, tak bychom to chtěli zkusit. Jdeme postupnými kroky, tým tvoříme postupně. A taky si uvědomujeme, že ne všechny výkony byly v našem podání stejně kvalitní.

Narážíte na prohraný zápas s vedoucími Cholupicemi? Dlouho jste vedli a zápas ztratili v posledních deseti minutách...
S nimi jsme tehdy hráli o první místo. V tom utkání se střídaly šance na obou stranách. Šli jsme dokonce do vedení, ale dvacet minut před koncem se nám zranil stoper. Další dva obránci hráli se žlutou kartou, což vás také limituje. A nakonec se nám to rozsypalo a my prohráli. Byl to ale dobrý zápas. Cholupice jsou pro mě favoritem. Dokážou uhrát zápas, i když třeba v poli nehrají tak dobře. Ale ve vápnech jsou silní a tam se zápasy rozhodují.

Rozdíl je velký ohledně počtu nastřílených gólů. Cholupice jich daly 52, Mezinárodní svaz mládeže dokonce 66. Proč jsou soupeři o parník před Čakovicemi s 23 brankami?
Ale my také máme dost šancí, jen jsme jich tolik neproměnili. Co se týče Mezinárodního svazu, také jsem jejich tým viděl a jsou výborní. Chtějí dát každému deset gólů, jsou sebevědomí, ale pak se jim stane, že remizují 2:2. Co se týče naší produktivity, tak jsou zápasy, kdy to také není špatné. Třeba v utkání s Lipenci jsme měli čtyři šance a dali jsme z toho tři branky, to bylo super. Navíc nemusíte všechno vyhrát o deset gólů, stačí výhry o gól, i když je jasné, že když to tam padá, je to paráda a kluky to ještě víc baví.

Když přišla řec na postup, nelze nevzpomenout, že se pomalu blíží jubileum - dvacet let od doby, co Čakovice kopaly přebor... Je to výzva se téhle metě vyrovnat či přiblížit?
Za dva roky to bude dvacet let. Je pravda, že jsem jednomu dlouholetému fanouškovi a bývalému hráči slíbil, že v době toho výročí budeme zase v přeboru. Postupně jsem to musel korigovat, že bychom rádi byli v I. A třídě. Budeme se snažit posunout výš, ale jdeme postupnými kroky, budujeme tým. Nemáme to postavené na jednom velkém sponzorovi, takže si myslím, že i tahle nepříjemná covidová doba pro nás nebude znamenat zásadní problém. Nebude to likvidační. Určitě se o postup pokusíme.

Blíž by byl postup ze druhého místa. Cítím z vás odhodlání dostat se alespoň před Mezinárodní svaz. Láká vás to?
Uvažujeme o posílení týmu o dva, tři hráče, co by nám v době, až to vláda povolí a začne se hrát, pomohli. Mezinárodní svaz mládeže chceme porazit a dostat se před ně. Určitě se o to chceme pokusit, uvidíme, jak to dopadne.

Mimochodem, vy jste byl v Čakovicích, už když klub v přeboru byl. Co se vám v hlavě po letech vybaví?
Já jsem s fotbalem začínal na Kompresorech, ale odtud jsem ve 22 letech odešel do Čakovic. Vzpomínám si na to, jak jsme hráli dobré zápasy proti Meteoru, který je teď v divizi, nebo jsme hráli proti Královicím. Všem je ale jasné, že ta doba nejde s tou současnou srovnávat. Všechno je jiné.

Ale vy pořád hrajete. Jste hrajícím trenérem, dvakrát jste šel na hřiště v poslední minutě. Sedí vám tahle role, nebo byste chtěl hrát víc?
Člověk by pochopitelně chtěl hrát víc. Ale když je nás dost, a to třeba i dvanáct, tak se tam na sílu nedávám. Nechci se vnucovat. A když mám potřebu si zahrát, jdu za rezervu. Člověk by si měl uvědomit, kolik mu je let a na co má.

Je vám 40 let, ale v týmu ale máte i Viktora Pařízka, který je ještě starší...
Viktora jsem dlouho přemlouval a konečně to dopadlo. Co v kabině řekl, to vždycky platilo a kluci ho berou. On je víc než prodloužená ruka trenéra. On se teď během pauzy stal trenérem přeborových Třeboradic, ale budeme se snažit o to, aby se nám nekryly zápasy a chceme, aby za nás hrál i dál. Hodně nám pomohl. S jeho příchodem se změnila atmosféra v kabině i na hřišti.

Tak vidíte. O vás se navíc říká, že nebýt vás, fotbalové Čakovice nejsou. Co vy na to?
Že se to hezky poslouchá, ale stojím si za tím, že je každý nahraditelný. Je pravda, že fotbalu věnuji veškerý volný čas. Všechno se v rodině odvíjí od toho, co se děje ve fotbale. Mám skvělou manželku, děti a třeba moje maminka chodí na všechny zápasy, i když už nehraju.

Máte výhodu, že si můžete kopnout s dětmi.
Chodíme sportovat každý den, ale není to u nás v tomhle směru jen o fotbale. Chodíme na kola, jsme dvě i tři hodiny denně venku.

A jak máte pod kontrolou na dálku své svěřence?
U někoho vidím, jak je aktivní v aplikaci. Ale platí, že kluci mají volnou ruku. On je pro kluky hodně motivující pohled na tabulku. Potkáváme se třeba v letňanském lesoparku. Věřím, že kluci na sobě makají. Máme v hlavě, že by se třeba v polovině ledna mohlo začít hrát, takže bychom si předtím mohli dát i modelové utkání s béčkem. Každopádně chceme být na všechno připravení a uvidíme, jak to dopadne.