Jeden klub – jedna láska. Partisan vede I. B třídu a užívá si. Pivo po zápase? Povinnost, směje se kanonýr

Zkuste na úvod představit Partisan Prague.
Je to poměrně mladý klub, kde je většina kluků ze zahraničí. Jsou tam hráči z Austrálie, Francie, Německa, Anglie. V Partisanu je i pár Čechů. Určitě nás ale vnímají jako mezinárodní tým. Setkávají se tu různé kultury, různé fotbalové styly, kdy každý vidí fotbal trochu jinak. Užijeme si ale hodně srandy a bavíme se nejen u fotbalu, jezdíme třeba na vodu.

Byl jste u jeho zrodu?
Ne, ne. Já jsem v klubu dva roky. Bylo to tak, že si kluci ze zahraničí chodili jen tak zahrát a pak se z toho stal oficiální klub. Já jsem se tam dostal stejně. Hrál jsem za Pardubice, ale pak jsem se přestěhoval do Prahy. Byl jsem si s klukama jen tak zahrát a dopadlo to tak, že jsem přišel i na trénink a přišel přestup. Od té doby za Partisan hraju. Podobné to je, i když přijde teď někdo nový. Zkusí si to u nás a pak se rozhodne, zda zůstane. Parta je výborná. Po zápase, ať je to doma nebo venku, zůstáváme povinně na jedno, dvě piva. Řada klubů to takhle nemá. U nás je to ale pravidlem, chodíme i na jídlo.

Kdyby se někdo chtěl přijít podívat, kde hrajete domácí zápasy?
Hrávalo se na Čafce, ale tam jsme měli k dispozici umělku, kde se hrály mistráky. Není to nic pro naše kolena, chtěli jsme na přírodní trávu. Objevila se šance jít do Běchovic a jsme tam, zázemí je super.

Jste oporou týmu, který je zatím na prvním místě. Jaké má vůbec Partisan plány?
Vyšší soutěž bychom snad i mohli hrát. Máme kluky, co i v Německu a Anglii kopali vyšší soutěže. Já byl třeba v divizi. Taky si ale dobře uvědomujeme, že když postoupíme výš, jsou vyšší nároky na zázemí, i mládež musíte mít. Takže to bereme tak, že chceme vyhrávat. A kdyby se to povedlo a my skončili na konci sezony první, tak bychom se museli zamyslet, co dál. Samozřejmě je super, když se posunete do vyšší soutěže.

Otázka na případný postup musela přijít. Partisan vede tabulku o bod před Kbely, které mají ale zápas k dobru...
A to trénujeme jednou týdně. Kluci řeší práci, někteří mají děti. Kdybychom se dostali výš, muselo by se i víc trénovat. Teď se sejdeme jednou na hodinu a půl. Ale fotbal nás všechny moc baví. Máme takové heslo: „One club – one love“. Tím slavíme naše výhry. Chceme vyhrát každý zápas, když prohrajeme, jsme všichni naštvaní. První místo by bylo určitě fajn, ale čekalo by nás přemýšlení, co a jak dál. Zápasů před námi je ještě hodně.

Ve vzájemném utkání jste Kbely porazili, byl to trochu zvláštní zápas, co?
To je pravda. Kbely si daly dva vlastní góly, takové utkání jsem asi ještě nehrál, kde jsme neskórovali a přesto máme tři body. Možná budou mít Kbelští jiný názor, ale myslím, že jsme v tom utkání chtěli vyhrát víc.

Byly tam i červené karty, bylo to opravdu vyhecované?
Na naší straně to bylo po druhé žluté kartě, to prostě vyplynulo ze hry. A že dostal červenou trenér soupeře, to jsou prostě emoce, to k fotbalu patří. Každý chce vyhrát a tady jsme to byli my. Chápu, že byl soupeř zklamaný, šlo o zápas týmů z čela tabulky.

Je to takhle vyhrocené vždycky, že se třeba kluby chtějí vytáhnout?
Když hrajete proti prvnímu týmu tabulky, nebo někomu z čela, tak se na vás soupeř vždycky chce vytáhnout. Myslím ale, že to není nic přehnaného a soupeři si spíš zápasy proti nám užívají. Naši kluci při zápasech hodně mluví, občas to může někomu připadat, že si třeba i stěžují. Domnívám se, že lidé jsou rádi, že v soutěži jsme a hrají proti zajímavému soupeři.

Úředním jazykem při počtu různých národností je angličtina?
Přesně tak, v týmu mluvíme anglicky a není to pro nikoho problém. Samozřejmě se kluci snaží pochytit něco z češtiny, začíná to u fotbalových výrazů, sem tam i nějaká nadávka. (směje se) Taky mají kluci české ženy, ale obecně je čeština docela složitá. Takže u nás jede angličtina.

Takže tohle je první rozhovor hráče Partisanu v češtině?
Co je na internetu, je v angličtině. My jsme si vymysleli, že teď po každém zápase vyhlašujeme Muže zápasu a ten pak dělá rozhovor, který je na sociálních sítích. Skvěle se u toho pobavíme. No a vlastně náš trenér je Skot, takže tomu někdy nerozumíme a na hřišti tak vznikají zajímavé situace. (směje se) Celkově je to ale moc fajn.

Zaznamenal jste už šest gólů a jste nejlepším střelcem týmu. Sedí vám tahle role?
Šestigólových střelců máme v týmu víc, možná dal někdo i sedm branek a jsem rád, že na to nejsem sám. Když je na góly jeden kanonýr a přestane se mu dařit, tak je to problém. My se o góly dělíme. No a že mám šest gólů? Góly se přece od útočníka čekají. Vyhovuje mi, že se snažíme situace řešit fotbalově. Všichni se fotbalem bavíme.

Jenže to teď nemůžete. Jak nepříjemné je, že se soutěže přerušily?
Je to samozřejmě nepříjemné, musíme se s tím ale nějak vypořádat. Snad se to všechno nějak vyřeší a dohrajeme soutěž. Teď ale nikdo neví, kdy se začne hrát. Jde o zdraví, až pak zase přijde fotbal.

Zase vás nikdo nemůže sesadit z první příčky...
Na tabulku se teď samozřejmě kouká hezky, ale jakmile to půjde, chceme hrát.

Máte nějakou družbu s Prague Raptors, kde je vše založeno na fotbalistech ze zahraničí?
Víme, že existují. Je to taky mezinárodní tým, v tomhle směru je to náš rival. Víme, že chtějí být lepší než my, chtějí se dostat do vyšších soutěží. Ale zatím jsou pod námi.

Raptors mají družbu s Leedsem, je něco takového v Partisanu?
Ne, ne. Nic takového nemáme. My si třeba i sponzory hledáme sami, takže nás podporují třeba nějaké restaurace. My se fakt dobře bavíme, máme skvělou partu, co jezdí třeba i na vodu. Kluci ze zahraničí se snaží maximálně přizpůsobit všemu v Česku, učí se řeč, chutná jim pivo, užijeme si hodně srandy. Je to prostě fajn.