Pravidlový seriál, díl devátý: ofsajd

V zájmu zatraktivnění hry došlo v roce 1990 ještě k další zásadní úpravě pravidla 11. Bylo rozhodnuto, že hráč, který je od soupeřovy brankové čáry vzdálen stejně jako předposlední bránící hráč, není v ofsajdové pozici.

OFSAJDOVÁ POZICE

Hráč je v ofsajdové pozici, je-li současně

na soupeřově polovině hrací plochy,

blíže k soupeřově brankové čáře než míč a

blíže k soupeřově brankové čáře než předposlední hráč soupeřova družstva

Protože středová čára je součástí každé z obou polovin hrací plochy, může být v ofsajdové pozici i hráč, který se na ní nachází. Proto i na středové čáře může být následně v ofsajdu.

Hráč není v ofsajdové pozici, jestliže

je na vlastní polovině hrací plochy nebo

je na soupeřově polovině hrací plochy, ale je ve stejné nebo ve větší vzdálenosti od soupeřovy brankové čáry než míč, je na soupeřově polovině hrací plochy, ale ve stejné nebo větší vzdálenosti od soupeřovy brankové čáry než předposlední hráč bránícího družstva

V ofsajdové pozici nemůže být ani hráč, který se nachází v prostoru soupeřovy branky, protože není na hrací ploše. Kromě toho stále platí, že hráč, který je v ofsajdové pozici, nemůže být následně v ofsajdu, jestliže se aktivně zapojí do hry po vhazování míče, po kopu od branky, po kopu z rohu, po míči rozhodčího.

SAMOTNÝ OFSAJD

Odpískání ofsajdu nutně předchází spolupráce rozhodčího a asistenta rozhodčího. AR (asistent rozhodčího) sleduje všechny hráče, kteří jsou v ofsajdových pozicích, a jestliže se podle jeho názoru některý z nich aktivně zapojí do hry, signalizuje rozhodčímu, že tento hráč se nachází v ofsajdu; signalizuje tak dlouho, dokud rozhodčí jeho signalizaci nevezme na vědomí. Signalizací AR ale ještě není přerušena hra. Tu rozhodčí přeruší píšťalkou až v případě, že se s názorem AR ztotožní.

Zatímco určení, jestli hráč byl v ofsajdové pozici, je plně v kompetenci AR, vyhodnocení toho, jestli hráč nacházející se v této pozici je „aktivně zapojen do hry“, je podstatně složitější.

Podle textu pravidla 11 může být hráč aktivně zapojen do hry ve třech případech: buď v okamžiku, kdy jeho spoluhráč zahraje míčem, podle názoru rozhodčího ovlivní hru nebo ovlivní soupeře nebo ze svého postavení získá výhodu.

Hráč, který je v ofsajdové pozici, ovlivňuje hru
Hráč ovlivní hru, jestliže v ofsajdové pozici zahraje nebo se snaží zahrát míčem, který mu přihrál jeho spoluhráč. V praxi ale nastávají dvě herní situace, které se řeší odlišně. Jestliže by míčem reálně mohl zahrát jak hráč, který je v ofsajdové pozici, tak i některý jeho spoluhráč, který v ofsajdové pozici není, tak rozhodčí čekají, který z nich se míče dotkne jako první; a když nakonec míčem zahraje hráč, který v ofsajdové pozici nebyl, o ofsajd se nejedná. Jestliže ale v blízkosti akce není žádný jeho spoluhráč, který v ofsajdové pozici nebyl a který by podle názoru rozhodčího míčem mohl hrát, má být hráč v ofsajdové pozici potrestán za ofsajd ještě dříve, než míčem zahraje nebo se ho dotkne.

Hráč, který je v ofsajdové pozici, ovlivňuje soupeře
Hráč ovlivní soupeře tím, že z ofsajdové pozice se soupeřem svádí nebo se pokouší svést souboj o míč (aby hráč mohl se soupeřem svádět souboj o míč, musí být v takové vzdálenosti od míče, aby tuto možnost skutečně a reálně měl). Nebo tím, že soupeři zabrání hrát míčem nebo jeho možnost hrát míčem omezí (např. tím, že při střele na branku brání brankáři ve výhledu na míč), nebo tak, že provede jinou akci, která má zjevný vliv na možnost soupeře hrát míčem (např. se soupeři postaví do cesty a brání mu tak v pohybu). Ovlivnit soupeře může hráč ale i verbálně, třeba tím, že na něj křikne „pusť“.

Hráč, který je v ofsajdové pozici, získává ze svého postavení výhodu
Získat výhodu ze svého postavení v ofsajdové pozici může hráč tím, že zahraje míčem, který se odrazil od brankové tyče, břevna, soupeře nebo od rozhodčího, nebo tím, že ovlivní soupeře, který tímto míčem chtěl hrát, nebo tak, že zahraje míčem, který byl soupeřem odehrán při obranném zákroku (např. když brankář zpět do pole vyrazí míč).

Jestliže se některý hráč nachází v ofsajdové pozici, ale v okamžiku, kdy jeho spoluhráč zahrál míčem, nebyl podle názoru rozhodčího aktivně zapojen do hry, nemůže být v ofsajdu ani potom, když se následně situace změní, ledaže by v nové herní situaci byl znovu v ofsajdové pozici.

V roce 2005 FIFA do pravidla 11 zavedla dva nové důležité pojmy: „obranný zákrok“, tj. situace, kdy se hráč snaží odehrát míč směřující přímo na jeho branku, a vědomé (úmyslné) nebo nevědomé (neúmyslné) zahrání, odražení nebo tečování míče.

OBRANNÝ ZÁKROK
Jestliže hráč provede obranný zákrok, po kterém míčem v ofsajdové pozici zahraje soupeř, jedná se o ofsajd. Jestliže ale hráč vědomě zahraje míčem, který nesměřoval na jeho branku (proto se nejednalo o obranný zákrok), jeho soupeř v ofsajdové pozici hrát míčem může.

Nevědomé (neúmyslné) odražení nebo tečování míče
Jestliže míč se od bránícího hráče náhodně odrazí nebo jestliže ho tento hráč nechtěně tečuje a míčem potom zahraje hráč v ofsajdové pozici, jedná se o ofsajd v každém případě a nezáleží na tom, jestli míč směřoval nebo nesměřoval na branku.

Hráč č. 3 neprovádí obranný zákrok

Hráč č. 3 provádí obranný zákrok

Za porušení pravidla 11 rozhodčí nařídí nepřímý volný kop. NVK kop za ofsajd provede soupeř v místě, kde hráč míčem zahrál. Paradoxně tak může nastat i situace, že NVK se bude provádět z vlastní poloviny hrací plochy hráče, který pravidlo 11 porušil. To v případě, kdy v okamžiku přihrávky je hráč sice v ofsajdové pozici na soupeřově polovině hrací plochy, ale pro míč se vrací na vlastní polovinu.

Další situace související s uplatňováním pravidla 11

Hráče, který záměrně opustí hrací plochu, aby soupeře vystavil do ofsajdu, bude rozhodčí považovat za hráče na hrací ploše, a proto žádný z hráčů soupeře nemůže být v ofsajdu.

Útočník, který záměrně opustí hrací plochu, aby nebyl v ofsajdu, se smí zpět na hrací plochu vrátit až potom, co útočná akce jeho družstva skončila (poté, co míč opustil pokutové území a byl odehrán ke středu hrací plochy). Pokud by se tento hráč vrátil na hrací plochu dříve, bude ho rozhodčí považovat za hráče na hrací ploše, a proto může být v ofsajdové pozici. Pokud by ale ovlivnil hru, rozhodčí ji přeruší, hráče napomene za neoprávněný vstup na hrací plochu a nařídí nepřímý volný kop v místě, kde tento hráč ovlivnil hru.

Jestliže bránící hráč zůstane zraněn ležet na hrací ploše, musí rozhodčí okamžitě odhadnout rozsah zranění tohoto hráče. V případě, že usoudí, že hráč je zraněn vážně, okamžitě a bez ohledu na probíhající herní situaci přeruší hru a zabezpečí ošetření zraněného hráče. Jestliže ale podle názoru rozhodčího hráč vážně zraněn není, nechá rozhodčí pokračovat ve hře.

Jestliže se zraní některý z útočících hráčů, tak v případě, že podle názoru rozhodčího hráč není zraněn vážně, nemá rozhodčí důvod hru přerušit. Přerušil by ji jedině v případě, že by zraněný hráč hru ovlivnil, např. tím, že by zraněný hráč bránil brankáři soupeře ve výhledu na míč.

Jestliže dojde k přestupku, za který se nařizuje přímý volný kop na hráče, který je v ofsajdu, přeruší rozhodčí hru a nařídí nepřímý volný kop za ofsajd, protože prvním porušením pravidel bylo porušení pravidla 11 (hráči, který se přestupku vůči hráči v ofsajdu dopustil, ale rozhodčí může podle povahy přestupku udělit odpovídající osobní trest). Jestliže ale dojde k přestupku na hráče, který je v pouhé ofsajdové pozici, a proto se nejedná o ofsajd, nařídí rozhodčí přímý volný popřípadě pokutový kop.

Už vyšlo

1. díl: Přehled změn v pravidlech

2. díl: Hra rukou

3. díl: Přímý volný kop

4. díl: Nepřímý volný kop

5. díl: Navazování hry

6. díl: Disciplinární opatření

7. díl: Taktické fauly a jejich trestání

8. díl: Pokutový kop