Na začátku sezony jsme byli hladoví, snad budeme po pauze zase, věří střelec Hostivaře Polák

Když už jsme začali Cholupicemi, jaké cesty vás dovedly do SK Hostivař?
Cholupice jsou moje srdcovka. V klubu byl děda, táta, strejda. Jsem moc rád, že se jim daří. Pravda je i to, že jsem teď už nějakou dobu jinde a nechtělo se mi opouštět přebor. Jednou se tam ale vrátím. Už kvůli dědovi, který si nedovedl představit, že budu hrát jinde. Vždycky mi říkal, že když budu hrát dobře za Cholupice, tak si mě v Praze stejně všimnou. V Cholupicích navíc i bydlím, fakt mám ten klub v srdci.

Nakonec se stalo, co říkal váš děda, a ozvaly se oddíly z vyšších soutěží, že?
Ještě z A třídy jsem šel na zkoušku do Vyšehradu, ale skončilo to tak, že jsem si tam zlomil nohu...Cholupice mám rád, když jsem hostoval jinde, vždycky jsem se tam rád vracel. Když jsem hrál naposledy v Praze jinde, oslovil mě s nabídkou Štefan Križo, volal mi celý podzim a já dal nakonec před cizinou přednost Újezdu nad Lesy. Bylo to tam skvělé, jen nakonec přišlo znovu zranění, takže jsem postupem času chodil aspoň na lavičku. Celkově mi to sedělo, jsem hodně týmový hráč a potřebuji cítit důvěru trenéra. Jenže po zranění už jsem nehrál tolik a všechno zabrzdila korona. Tak jsem se nakonec stěhoval do Hostivaře.

To se seběhlo jak?
Docela náhodou. Chodím hrát v zimě turnaj na Podolí, kde měl svůj tým i Hostík a hrál tam i Petr Procházka, takže jsem nastoupil proti němu. Neznali jsme se, ale pobavili jsme se a vyměnili si kontakty. Nechtěl jsem z Újezdu nad Lesy odcházet, řada věcí se ale změnila. Odcházelo se mi blbě, kluky mám pořád rád, ale nakonec to skončilo mým odchodem. Zahrál jsem si za Hostivař jeden zápas v přípravě, povedl se mi a líbilo se mi, jak to tam funguje. Hodně kluků jsem znal i z hanspaulské ligy, cítil jsem důvěru trenéra. Všechno bylo super.

Vypadá to, že jste se v Hostivaři našel a úvod téhle sezony snad ani nemohl být lepší, že?
Šlo to skvěle, vůbec jsem nechápal, že tenhle tým mohl mít v minulé sezoně tak málo bodů. Vždycky, když se nedařilo, to někdo zlomil k lepšímu. Vyšel nám skvěle i první zápas proti Dukle JM. Ta má kvalitu, čekali jsme na brejky. Vyhráli jsme a nakonec jsme měli po čtyřech kolech devět bodů.

Šlo to nejen týmu, ale i vám, co?
Jako tým jsme byli hladoví po té dlouhé pauze. Vážili jsme si toho, že můžeme hrát. A že jsem dal nějaké góly? To je vždycky spojené jedno s druhým. Sám to na hřišti neudělám, dařilo se všem. Samozřejmě jsem makal a šel tomu všemu naproti. Když jsem dal Radotínu hattrick, tak tam mi vyšlo úplně všechno, na co jsem sáhl.

Jenže pak následovalo šest porážek, co se změnilo?
Začala hanspaulská liga, futsaly, přišla i zranění. My jsme si říkali, že si těmi hanspaulkami a dalším sportováním přidáváme, ale nakonec se ukázalo, že to bylo vlastně asi kontraproduktivní. Na druhou stranu, řada těch zápasů dopadla o gól, prohrávali jsme. To, co nám na začátku spadlo do branky, teď gólem nekončilo. Opustilo nás štěstí. Třeba Viktorka Žižkov B měla proti nám snad osm posil z áčka a prohráli jsme jen o gól. Stejně tak béčko Admiry. Když jsme snížili na rozdíl gólu, soupeř se klepal o výsledek.

Máte hodně vysokých hráčů, čekal bych, že si v těžké chvíli pomůžete standardkami, jako to dělá řada konkurentů. Proč se to nepovedlo?
Co se týče penalt, tak já neumím moc padat. (usměje se) A je pravda, že na útočných standardkách musíme zapracovat. Máme šest, sedm výborných hlavičkářů. Co se týče mě, tak v Hostivaři kromě jiného těžím ze hry Proskočila, který nastupuje pode mnou a já můžu nabíhat na hraně za obranu. Navíc se mi ani tady nevyhnulo zranění, takže cítím, že mám méně tréninků a s tím je spojené i to, že mi to tam teď padalo méně.

A do toho všeho teď ještě soutěž zastavila přestávka kvůli pandemii koronaviru. Štve vás, že jste přišli o okamžitou šanci tu výsledkovou bídu zastavit?
Když budu upřímný, tak se nám ta pauza docela hodila. Jeden náš hráč zůstal kvůli koroně na Slovensku, uzdravuje se Proskočil, dohromady se dávám i já. Už jsem se uzdravil, ale je třeba ještě zapracovat na kondici.

Omezené jsou ale teď i tréninkové možnosti, co?
Na fyzičce musíme zapracovat všichni, nemáme ji špatnou, ale vždycky je co zlepšovat. Takže teď trénujeme dvakrát v týdnu, skupinky jsou po šesti, hraje se nohejbal. Ale celkově to samozřejmě není ideální. Věřím ovšem, že nám ta pauza fakt pomůže a zase budeme hodně hladoví. Chceme se zlepšit. Porážky si hodně beru, hrajeme za klub, reprezentujeme ho, chceme mít radost ze hry a potěšit fanoušky. No a díky webu fotbalpraha je přebor hodně vidět. Víc než řada vyšších soutěží, ta prezentace je podobná těm, co mají v Rakousku či Německu, kde jsem taky hrál. Je fakt na úrovni, takže se mi třeba stalo, že jsem se v cizině na dovolené díval na náš zápas, kde jsem nemohl být. A lidé také často píšou na telefon a ptají se, proč se nám třeba zápas povedl či nepovedl. Takže je i v našem zájmu, abychom se polepšili.

Zbývá maličkost, aby se začalo znovu hrát. Věříte, že si ještě letos zahrajete o body?
Byl bych strašně rád, aby se ještě něco odehrálo. Proto musíme makat a být připravení. Abychom byli nachystaní, až se začne hrát. Pak se o to musíme porvat a polepšit se.