Odchod z Újezdu nebyl jednoduchý, ale nechtěl jsem sedět na dvou židlích, říká Walter

Před sezonou to vypadalo, že budete pokračovat v Újezdu Praha 4, že?
Normálně jsem byl v přípravě na sezonu. Jenže pak se v červenci ozval můj kamarád Honza Rajnoch a oslovil mě s nabídkou na pozici kondičního trenéra. Známe se od mých patnácti let, líbí se mi jeho pohled na fotbal. Tak se celá věc začala řešit.

Zdá se, že vám ta nabídka zamotala hlavu, co?
Nechtěl jsem končit s fotbalem, měl jsem pokračovat v Újezdu Praha 4. Na druhou stranu, v Motorletu mají nastavenou nějakou koncepci práce s mládeží a mě oslovili na pozici kondičního trenéra. Takže jsem o všem přemýšlel a došel jsem k závěru, že bych nechtěl být zadkem na dvou židlích.

Co na vaše rozhodnutí říkal trenér Jeřábek? Podobnou situaci už řešil i v případě Tomáše Podvína a asi se mu to moc nelíbilo, že?
Samozřejmě jsme to hned řešili. Myslím, že z pohledu mého věku a pracovní nabídky, to chápal. Na druhou stranu o mě nechtěl jako o hráče přijít, což mě těšilo. Ale mně by nepřišlo fér směrem ke klukům v Újezdu Praha 4, že bych byl na jednom tréninku a pak hrál zápas. Navíc by tam byla divná situace v tom, že bych vlastně připravoval soupeře.

Co tedy rozhodlo nakonec pro Motorlet?
Přemýšlel jsem, zda je ta nabídka směr, kterým bych se chtěl vydat do budoucna. A taky jsem musel myslet na svůj věk. A došel jsem k tomu, že je to správná cesta a stal jsem se nejen kondičním trenérem, ale i asistentem v béčku. Odchod jsem probral i se šéfem Újezdu Praha 4 panem Kramperou. A upřímně říkám, neodcházelo se mi lehce, nebylo to jednoduché, v Újezdu Praha 4 bylo všechno super.

Hrálo velkou roli kamarádství s Janem Rajnochem?
Známe se fakt dlouho, znám jeho pohled na fotbal. V klubu je navíc jako trenér u áčka i Martin Poustka, kterého taky znám. Jednou v týdnu se dostávám i k možnosti mít silovou a kondiční přípravu s áčkem. Těch výzev je tam opravdu hodně.

Nakonec jste za nový klub začal i hrát. To vám fotbal tak chyběl?
Nebudu lhát, fotbal mi chyběl, na lavičce mi občas cukaly nohy. Ale na přestup jsem nijak netlačil, a to i vzhledem k respektu k Újezdu Praha 4. Nakonec se to realizovalo, šéfové klubu se dohodli a já jsem si i zahrál za béčko Motorletu v přeboru. Ale nemám pozici nějaké stěžejní opory. Spíš naskočím, když se překrývají zápasy áčka a béčka, nebo máme na určitém postu problém, že jsou kluci zranění.

Jak vám sedí pozice hrajícího asistenta?
Honza Rajnoch mě trochu varoval, že to bude něco jiného, že to je velký rozdíl, že to z lavičky uvidím všechno jinak. Do tréninků se sice samozřejmě zapojuji, ale beru to tak, že hlavní prostor v zápasech mají mladší hráči a já tam jdu hlavně, když to hoří. V základní sestavě jsem byl jen dvakrát.

Motorlet B je na druhém místě, takže se dál držíte na špici...
Nastavený koncept v Motorletu funguje. Jsem mile překvapený, jak to jde. A když to vezmu z pohledu béčka a jeho postavení v tabulce, tak sem za to moc rád.

Však jste na to byl zvyklý z Újezdu Praha 4...
Musím říct, že jsem měl štěstí, že skoro všude, kde jsem byl, se hrálo nahoře. Už v přípravě bylo vidět, že kluci vědí, co mají hrát. Jsou šikovní, všechno si sedlo. Je tam kvalita. Samozřejmě jsou mladí a zkušenější týmy nám pár bodů vzaly.

Újezd Praha 4 naopak už párkrát klopýtl, sledujete po očku, jak si vede?
Určitě. Až na jeden zápas jsem je tedy naživo neviděl, ale koukám, jak si vedou. Kvalitu pořád mají a zvedají se. Myslím, že se budou drát tabulkou výš.

Na konci listopadu by se měl hrát vzájemný zápas. Je součástí dohody o vašem odchodu do Motorletu, že v přeborovém utkání nenastoupíte?
Nic takového dohodnutého není. Upřímně, fakt se bude rozhodovat podle situace, v jaké béčko Motorletu bude. Samozřejmě by to byl pro mě zvláštní zápas, nějaké SMSky by asi proběhly, ale nemám to prioritně postavené tak, zda budu, nebo nebudu hrát. Řeším hlavně svoji pozici asistenta trenéra a kondičního trenéra.

V Jinonicích hraje i Jan Walter, dělí vás sedmnáct let a někoho může napadnout, jestli to není třeba syn, nebo nějaký příbuzný. Jak to je?
Když jsem viděl, že tam je další hráč, který má stejné příjmení, překvapilo mě to. Něco podobného se mi stalo poprvé v životě. Syn to není, to bych si musel hodně pospíšit. (směje se) Je to náhodná shoda jmen.

Soutěž se přerušila, jak moc je to nepříjemné?
Pochopitelně je to nepříjemné, protože jsme hráli fakt dobrý fotbal. Problém je to pro všechny týmy, ale nic s tím nenaděláme. Současná situace není dobrá a musíme se s ní všichni popasovat. Trénuje se individuálně nebo v těch skupinkách šesti lidí.

Když jsou zavřená fitness centra, tak vám to jako expertovi na kondici nabouralo i hlavní zaměstnání. Jak řešíte situaci tam?
Je to vlastně podobné jako na jaře. Jsou individuální tréninky, někdy komunikujeme přes skype. Trénovat se dá i venku. Není moc hezky, ale dá se to vymyslet. Uvidíme, zda budou nějaké kompenzace od státu a taky, jak to všechno bude trvat dlouho. Mám rodinu, musím ji uživit.