Šest gólů v zápase! Radotín se střelecky probudil. Každý týden jsme lepší a lepší, těší Císařovského

Třeboradice nepatří mezi přeborové otloukánky a vy jim nasázíte šest gólů. Čím to vysvětlíte?
Mělo to dva důvody. Vycházela nám hra na brejky, vedli jsme a pak jsme se do nich dostávali. A hlavně jsme je dokázali proměnit. To se nám v minulých zápasech nedařilo. No a taky bych řekl, že měly Třeboradice problém právě v obraně.

Góly jste navíc rozložili mezi pět střelců, berete to jako pozitivní signál?
No, kdybychom měli jednoho střelce, který by dal třeba dvacet gólů, tak bychom se určitě nezlobili. (usměje se) Ale když se nás takhle trefí víc, tak je to samozřejmě výhoda. My hodně hrajeme jako tým a je dobré, když to tam víc lidem takhle napadá.

Trenér říkal, že si to konečně všechno sedá. Cítíte to i vy přímo na hřišti?
S tím můžu jen souhlasit. Před rokem jsme byli rozhození, teď přišly posily, muselo si to sednout. Vnímám to tak, že je to každý týden lepší a lepší. Loni jsme se hledali a trápili, teď se to zlepšuje a sedá. Věřím, že to bude pokračovat.

Prý jste výhru nad Třeboradicemi řádně oslavili...
Já jel tedy domů, ale samozřejmě jsme měli radost, že se ten zápas povedl. Loni jsme s nimi prohráli, já tehdy ani nehrál. Chtěli jsme to napravit. Musím říct, že před rokem byly Třeboradice určitě lepší, nepoznával jsem je. Pro nás je hlavní, že jsme vyhráli a máme tři body.

Dostali jste čtyři góly, berete to jako varování, nebo jste soupeře prostě přestříleli?
Je to složité... Hra létala nahoru-dolů. Pořád jsem pořvával na kluky, že musíme hru hlavně uklidnit. Ale byl to otevřený zápas, kdy bylo fakt hodně šancí a padaly góly.

Mluvíte o tom, že jste spoluhráče usměrňoval. Po odchodu Martina Jiránka vám tahle role zůstala s Jiřím Ježdíkem, který do Radotína přišel jako posila. Jak moc jiné je to bez Martina Jiránka?
Je pravda, že to asi na mně a Jirkovi vyrůstá. Odchod Martina byl samozřejmě velký zásah, nikdo jsme nečekali, že odejde. Mrzí nás to. Ale má svoji práci, nedá se nic dělat. Je jasné, že měl hlavní slovo, všem šel příkladem, byl na každém tréninku. Jeho zkušenosti chyběly, dirigoval tým, kluci brali jeho rady.

Koukáte, jak si vede v Červených Janovicích ve třetí třídě na Kutnohorsku?
Přiznám se, že to moc nesleduju. Jen jsem viděl, že snad hraje s Tomášem Řepkou, ale nic víc.

Když se podívám na výsledky, všechny tři výhry máte doma. Přitom se říká, že v Praze rozdíly, myšleno doma – venku, takové nejsou. Proč to Radotínu tolik nejde venku?
Nad tím jsem ani nepřemýšlel. Každému týmu se prostě asi hraje lépe doma. Nevím. Venku jsme také měli asi nejtěžší možné soupeře. Teď nás čeká venku dohrávka s béčkem Motorletu, ten je taky nahoře. Tak uvidíme, jestli si na nás vezmou nějakou posilu z třetí ligy.

Jak moc vám vadí dohrávky v týdnu? Soutěž je trochu termínově rozbitá kvůli koronaviru...
Tohle utkání se nehrálo kvůli špatnému terénu, jiná kvůli koronaviru. Za sebe říkám, že mi zápasy v týdnu nevadí. Naopak, já jsem rád, když se hraje. Stejně bychom měli trénink. Takhle jsem to měl, i když jsem hrával ve Spartě. Samozřejmě je tady rozdíl, že v přeboru se hraje, když kluci přijdou z práce.

Radotín je zatím ve středu tabulky. Jste s tím spokojený? Jaké plány máte?
Největší radost mám z toho, že cítím, že se naše výkony lepší a lepší. Vnímám to každý týden. Noví hráči se museli s týmem sehrát, to nějaký čas trvá. Když se daří, tak to logicky všechny i víc baví, je tam větší chuť. Jsme uprostřed tabulky, ale mně by se klidně líbilo, kdybychom byli třeba třetí. (usměje se) Čím výš v tabulce budeme, tím lépe.