Trénovat už jsem nechtěl, přiznává staronový kouč Tempa Vanko

Návrat přišel z čistého nebe. Jak dlouho jste nad nabídkou přemýšlel?
S tím, že taková situace nastane, nepočítal asi nikdo. To rozhodování nebylo na minutu, musel jsem si to nechat projít hlavou. Ale vyhodnotil jsem to tak, že jde o mimořádnou situaci a ta žádá mimořádná řešení. Nakonec jsem souhlasil.

Chápu to správně, že jste netrénoval a ani jste to neměl v plánu?
Nepočítal jsem s tím, že bych se k trénování vracel. Fotbal jsem si chtěl užít jako fanoušek u televize, kde jsem sledoval zahraniční ligy. V minulosti už jsem měl pár nabídek na návrat k trénování, ale všechny jsem odmítl. Takže, kdyby nešlo o Tempo... Ze všech možných řešení té situace, která na Tempu nastala, bylo tohle řešení asi nejlepší pro klub a já se mu rozhodl pomoci. Těším se na práci, vyhráváme a všechno si užíváme.

Přišel jste jako trenér, který Tempo dovedl do přeboru a tam s ním uspěl. Minimálně první cíl má klub nyní podobný. Hrálo roli, že má tyto ambice?
Vůbec nehrály roli. Já jsem fakt už několik nabídek odmítl a říkal si, že abych se k trénování vrátil, že by snad musel zavolat Real Madrid. (směje se) Důležité bylo, že Tempo potřebovalo pomoci v mimořádné situaci.

Ale když má klub ambice, je to vždycky lepší, ne?
Samozřejmě, že Tempo má ambice vrátit se do přeboru a my je chceme naplnit. Když máte ze sedmi zápasů sedm výher, bylo by alibistické tvrdit něco jiného. U mě hrálo roli to, že byli kluci naklonění mému návratu, znají mě. Já je také, vím, že jsou fajn.

Jak moc se za tu dobu, co jste v klubu nebyl, Tempo změnilo?
Změnu vnímám nejvíce u mládeže. V kategoriích žáků a dorostu se hraje liga, kluci nastupují proti nejlepším týmům v republice. Tady se udělal obrovský kus práce. A promítá se to i směrem k áčku. To je nyní soběstačné. Dřív to bylo tak, že pokud měl klub nějakou ambici, doplňoval se posilami z jiných klubů. Dneska jsou kluci, kteří vyšli z dorostu, klíčovými hráči pro první tým Tempa.

Skoro jste naplnil heslo – přišel, viděl, zvítězil. Ulevilo se vám po první výhře?
Byla to všechno velká rychlovka. Samozřejmě, že když se vyhraje, tak je to nejlepší teambuilding, výhra je i nejlepší lék na to, když vás něco bolí a trápí. Ale o tom, že bych už zvítězil, bych mluvil až na konci sezony.

Pro klubové stránky jste zmínil, že toho moc měnit nebudete. Přesto, v čem by se mělo Tempo ještě vylepšit?
Jasně, že jsme zatím neztratili ani bod, ale dost zápasů neskončilo 5:0, takže je na místě vše hodnotit s určitou střízlivostí. Určitě je na čem pracovat a chceme se pořád zlepšovat. A to, že jsem něco nechtěl měnit, se má tak, že kluci jsou na něco zvyklí. Podzim je v polovině a v tuhle chvíli je blbé něco měnit.

Jak moc mrzí porážka v Teskahor poháru s Duklou JM? Co vám konfrontace s týmem z Pražská teplárenská přeboru ukázala?
Pro mě to byl spíš přípravný zápas. Zkoušeli jsme trochu jiné rozestavení, někteří hráči nastoupili na jiných postech. Pro mě byl spíš pozitivní signál, že jsme dokázali odehrát se silným soupeřem, jakým Dukla JM je, což dokazuje v přeboru, vyrovnaný zápas. Bylo to super utkání. Samozřejmě, kdybychom postoupili, dostali bychom šanci si zahrát proti dalšímu kvalitnímu soupeři.

Na druhou stranu, tým se pere o výsledky do posledních minut, to je jistě pozitivní signál, že?
Právě proti Dukle mi tam tohle trochu chybělo, ale třeba v Březiněvsi jsme to dokázali. Tyhle výhry můžou rozhodovat na konci soutěže, bylo to moc důležité. V nadsázce jde říct, že tyhle výhry se počítají dvojnásobně.

Tempo má sedm vítězství, nosíte v hlavě i to, že by se třeba podzim povedlo dohrát bez porážky, nebo dokonce bez ztráty bodu?
Síla týmu tady je, to dobře víme. Ale taky víme, když se nepovede naplnit cíl v podobě postupu, tak Tempo bude existovat dál a nic neskončí. Samozřejmě ale chceme ty ambice klubu naplnit, a to říkám s respektem vůči všem soupeřům, kteří s námi budou hrát. My půjdeme do každého zápasu s cílem vyhrát, musíme jít vždy za vítězstvím. Určitě se ale nebudeme honit za nějakými rekordními sériemi. Třeba teď nás čekají Vršovice, které hrají skvěle. Uvidíme, jak to dopadne.