Kapitán futsalové Slavie válí ve Slivenci. Trenér slaví góly jako Diego Simeone, směje se

Naposledy jste vysoko vyhráli nad Dolními Chabry, kde je trenérem jedna z ikon Slavie Vladimír Šmicer. Těšil jste se na zápas víc kvůli tomu, že jste slávista?
Určitě ano. Šmíca je pro mě absolutní legenda. A to nejen Slavie, ale celého českého fotbalu. Nejen jako hráč, ale i jako člověk. Hlavně svým lidským vystupováním by měl být vzorem pro většinu lidí. Těšil jsem se i na souboj s Jardou Černým, se kterým se známe. To je taky výborný fotbalista i kluk. Navíc mám obecně zápasy proti Chabrům rád, snaží se hrát kombinační fotbal. To mi sedí.

Slivenci vyšel báječně první poločas, vyhráli jste ho 5:0. Byla znát touha oplatit soupeři pár dní staré pohárové vyřazení?
To si nemyslím. My se soustředíme na I. A třídu, to je pro nás priorita. Navíc tým, který nastoupil v poháru, byl zcela jiný než v mistrovském utkání. Věděli jsme, že nás nečeká lehký zápas. Ale první poločas se nám povedl úžasně. Byl to od nás koncentrovaný, přímočarý a hladový výkon. Po poločase už bylo prakticky o vítězi rozhodnuto. S druhou půlí spokojeni být nemůžeme. Nebyla tam koncentrace a neudržel se systém hry. A to je problém. Velké týmy to zvládnou celý zápas a za každého stavu. Musíme se v tomhle výrazně zlepšit.

Sezonu jste se Slivencem rozjeli báječně, skoro bych řekl, že to nemohlo být lepší. Souhlasíte?
Ano. Věděli jsme, že začátek bude klíčový pro vývoj celé soutěže. Zvládli jsem ho. Ale až teď začíná pravý boj. Všechny týmy už na nás budou připraveny. Každý víkend bude těžší a těžší vyhrávat. Není jednoduché hrát na špičce tabulky. Všichni hráči i lidi v klubu na to musí být nastavení. Věřím, že to zvládneme.

Jste jasným aspirantem na postup. Je těžké hrát pod tlakem téhle role?
Pro některé hráče to může být svazující. Jak říkám, musí správně pracovat hlava a chemie v týmu. Někteří hráči nejsou tak zkušení, nebo nemají zkušenosti se zápasy, kdy o něco jde. Od toho tam jsme zase my, kteří zkušenosti už posbírali. V těchto zápasech se poznají hráči, kteří to umí vzít na sebe. V těžkých chvílích. Chtějí míč a nebojí se hrát. Vždycky to začíná od těch nejlepších. Myslím, že jsme jeden z týmů, který těchto hráčů má dostatek. A v konečném součtu to může být rozhodující aspekt.

Hrajete futsal za Slavii, Slivenec vám také sedí barevnou kombinací, je také červenobílý...
To je pravda, už i na fotbale nastupuji v červenobílé. Ale dresy nejsou sešívané, je to spíš takové Atlético Madrid.. Dělám si srandu z našeho trenéra Aleše Majera, že je jako Diego Simeone. Teda, aspoň stejně oslavuje góly.

V týmu je Peter Grajciar, který prošel oběma „S“. Rýpete do něj občas, že si zahrál i za Spartu?
Myslím, že s Petrem máme velmi dobrý vztah už od začátku, co přišel. A vtípků na svoji osobu už ode mě slyšel dost. Je to pohodář, takže to bere s úsměvem. Jen je škoda, že se mnou začal hrát až na stará kolena. Možná by měl více než jen dva ligové tituly.

Někde jsem viděl, že máte v plánu hrát tak dlouho, jako Jaromír Jágr. Čím vás inspiroval?
V jednom rozhovoru, co se týkal futsalu, jsem řekl, že chci na nejvyšší úrovni hrát stejně dlouho jako on hraje na nejvyšší úrovni hokej. Jenže to mu bylo 42 a já myslel, že už skončí. A on pořád hraje. Myslím, že on jako sportovec by měl být vzorem a inspirací pro všechny. Každý na něj může mít svůj názor. Já beru čistě sportovní rovinu. Myslím, že on pojal sportovní myšlenku a cestu úplně jinak než ostatní. Je úkaz. Nikdo jiný tady už takový nebude. Takže největší inspirací od něj je láska ke sportu.

Vážně myslíte, že jde vydržet tak dlouho hrát, nebo to byla nadsázka?
To záleží na spoustě věcí. Osobně si myslím, že když mi vydrží zdraví a bude mě futsal dál bavit jako doteď, tak jsem schopny do 40-42 na nejvyšší úrovni hrát. Ale není to objektivní odpověď. A to z důvodu toho, že futsal se strašně rychle mění a kvalita české ligy je čím dál vyšší. V posledních třech letech si myslím, že naše liga je mezi TOP 5 v Evropě. Je tady spousta výborných zahraničních hráčů. Takže kdo ví, třeba se ten sport dynamicky změní tak, že v pokročilém věku už stíhat nebudu a nebudu platný pro tým. A to ihned skončím. Protože já jsem hráč, který chce hrát v týmu hlavní roli. Jak na hřišti, tak v kabině.

Mezi kanonýry máte jako vzor Pepiho Bicana. Na kolik branek si troufáte ve fotbale vy?
Nejsem žádný velký střelec. V mládežnických kategorii jsem byl a dával jsem daleko víc gólů než nyní. Je to i způsobem hry, kterým hraji, a který jsem od juniorského věku diametrálně změnil. A to jak ve fotbale , tak na futsale. Někdy totiž musíte potlačit vlastní ego, aby váš tým byl úspěšný. Jsem spíš hráč do kombinace. Vymýšlím a zakládám útočné situace. Myslím, že mám dobré herní myšlení, rozehrávku a výběr místa.

Jste velký slávista, jak moc vás štve, že ve futsale hraje prim v Praze Sparta?
Do Slavie jsem přišel z Brna. Teď začínám ve Slavii sedmou sezonu, čtvrtou sezonou jsem kapitán týmu. Takže za slávistu už se začínám považovat. Ale s velkým respektem k lidem, kteří Slavii fandí celý život. Zažil jsem dobu, kdy jsme byli lepší než Sparta a zažil jsem i teď dva roky, kdy Sparta byla o level výš. Věřím, že se situace zase otočí. Trochu se změnila filozofie klubu. Po třech letech, kdy u nás působilo dost zahraničních hráčů, se dal prostor českým hráčům. A cítím z týmu velmi dobrou energii. Myslím, že můžeme být úspěšní a já věřím, že se Slavií opět zažiji medailové sezony.

Ve futsalu máte kapitánskou pásku. Cítíte kvůli tomu větší odpovědnost?
Je to velká odpovědnost. Ale už jsem si zvykl. V době, kdy mě tým zvolil kapitánem, mi bylo 22 roků, byl jsem nejmladší kapitán ligy. V týmu bylo o dost víc starších hráčů. Takže ze začátku ten tlak na mě byl velký. Ale teď už to beru normálně. Odpovědnost cítím ale stále větší, ať už jako kapitán, nebo hráč, který je v nejlepším sportovním věku, a na kterém výsledky mužstva leží.

Ve futsalu jste to dotáhl až do reprezentace, je tedy futsal na prvním místě?
Jsme velký futsalový klub. Trénujeme každý den, některé dny dvoufázově. Na fotbal mám čas jen o víkendu, a to ještě v případě, kdy není futsalové utkání. Naštěstí futsalová liga se většinou hraje v pátek večer. Na Slivenci mám jasnou dohodu od začátku svého působení, že budu chodit jen na zápasy. Na trénink prakticky nechodím. Nestíhám to s futsalem, kde musím být přítomen. Tímto bych chtěl poděkovat jak hráčům Slivence, tak i vedení, že mě tohle fungování v klubu umožnilo. Pokud by to tak nebylo, fotbal bych nehrál. Na druhou stranu, je to pro mě i takový tlak na víkendové zápasy. Vím, že kluci na Slivenci trénují a já si tam přijdu v neděli na zápas jako král. Ale pak na hřišti musím ukázat, že jsem něco platný. Že na to mám i bez tréninku. Kdyby to tak nebylo, tak by to nedělalo dobrou atmosféru v kabině.

Je těžké kombinovat oba sporty?
Tohle má dvě roviny. Pokud myslíte kombinovat ve smyslu, že budu v tak velkém klubu, jako je Slavia, trénovat šestkrát týdně a hrát ligový zápas, plus na Slivenci by chtěli, abych trénoval dvakrát týdně a hrál zápas, tak to vám řeknu, že je nereálné to z dlouhodobého horizontu kombinovat. Ať už z hlediska času, tak i z hlediska regenerace a možných zranění.

A ta druhá rovina?
Pokud se ptáte, jestli fotbal a futsal jde kombinovat herně, tak řeknu, že to jde. Je to o nastavení hlavy. Spousta trenérů fotbalu nadává na futsal, že vytváří špatné návyky. Nemám s jejich názorem problém. Ale ať mi vyjmenuji tři špatné návyky, které se přenášejí z futsalu do fotbalu. Kdyby někdo nezaujatý přišel koukat na můj zápas za Slivenec, tak by nepoznal, že jsem futsalista. Za tři roky jsem si zpracoval míč na fotbale podrážkou asi tak třikrát. Marcelo z Realu a Neymar z PSG si podrážkou zastaví míč asi tak třikrát za zápas. To je nejčastější připomínka fotbalových trenérů. Já jdu na zápas fotbalu a herně se chovám na hřišti jako fotbalista. Mám zápas ve futsalu, herně se chovám jako futsalista. Tím se tady teď nezastávám futsalu. To v žádném případě. Ale myslím si, že fotbal a futsal by spolu měly více kamarádit a ne být nepřáteli. Ještě když spolu sdílí jeden svaz.

V zahraničí to funguje, že?
Podívejme se do Brazílie, Španělska a dalších zemí z jihu. Všichni ti kluci začínají s futsalem. Vy musíte někde nahnat doteky s míčem. V dětství je to nejdůležitější věc. Co nejvíc doteků s míčem, co nejvíc zápasových situací jeden na jednoho, dva na jednoho pod tlakem na malém prostoru, kdy musíte vyhodnotit situaci co nejrychleji. Když to zvládnete na malém prostoru, tak na velkém hřišti je to o dost jednodušší záležitost.