Foto: Marian Kvapil, Sokol Cholupice
Cholupický válec jede. O postupu se budeme bavit pět kol před koncem, brzdí optimismus Žižka
16.09.2020

Cholupický válec jede. O postupu se budeme bavit pět kol před koncem, brzdí optimismus Žižka

Cholupice drtí jednoho soupeře za druhým. Po šesti kolech v A skupině I. B třídy mají na kontě osmnáct bodů, při skóre 33:5. Jeden z tahounů týmu, exligista Michael Žižka, ale odmítá, že by skvělý start pasoval Cholupice do role jasného favorita na posun do vyšší soutěže. „Od vedení úkol v podobě postupu nezazněl. My jsme rádi, že se daří, ale o postupu se začneme bavit až pět kol před koncem,“ říká zkušený fotbalista.

Chápu, že nechcete působit namyšleně, když takhle drtíte konkurenci. Ale nálepku favorita už podle mě máte...
Na to je podle mě vážně brzy. V soutěži máme některá béčka, ty mohou na zápas s námi posílit, mohou přijít zranění. Takže já bych teď řekl, že start máme příjemný, povedený a jsme z poloviny zachránění. Fotbal si všichni užíváme, v klubu se pracuje na zázemí, je tu fakt kvalitní kádr. V přeboru kopal Cvrček, už před rokem přišel Pechar, góly dává France, máme hodně kvalitního brankáře Hanslíka, co má stejně jako další mladší kluci ambice posunout se do vyšších soutěží.

Vytěžili jste ale šest bodů s největšími konkurenty. To vám nestačí?
On to byl hodně náročný trojboj. K utkání s Mezinárodním svazem mládeže a Lipenci bych určitě přidal i béčko Tempa, které proti nám bylo posílené o řadu hráčů z áčka. Ale jak jsem říkal, kádr máme hodně kvalitní, řada kluků měla nabídky z vyšších soutěží, ale všichni zůstali. Parta je tady skvělá, chceme pro Cholupice něco udělat a dotáhnout je do nějakého cíle. Ale pod žádným tlakem fakt nejsme.

Našlápnuto k útoku na postup jste měli i před rokem, jenže to zabrzdil sezonu koronavirus.
Byli jsme druzí a chtěli jsme se o první místo poprat. Jenže situaci ohledně covidu neovlivníme a jsme rádi, že se hraje. Do Cholupic jsem přišel loni v létě, přestěhoval jsem se do vedlejší vesničky. V Cholupicích je skvělé zázemí, parádní parta, přišel jsem se bavit fotbalem.

I vy jste mohl hrát ještě vyšší soutěže, ne?
Měl jsem nabídku z přeboru, ale mám svoji rodinu a práci. A taky svůj věk. Třikrát v týdnu jezdit na druhý konec Prahy na tréninky, pak na sebe nechat křičet fanoušky, toho už bylo vážně dost. Jsem v Cholupicích moc rád a nikdy nevíte, jak dlouho ještě budete hrát. Už mi bude čtyřicet, hodně jsem se změnil, jsem klidnější, užívám si to na pohodu.

O vyhrocenější duely není nouze ani v I. B třídě. Třeba vaše utkání proti Mezinárodnímu svazu mládeže, že?
Tam bych asi za starých časů nedohrál ani poločas... Ale teď hraju fotbal pro zábavu, řeknu něco našim mladým klukům a hotovo. Stačí se podívat na to, že mám za šest kol jednu žlutou kartu. Proti tomu Mezinárodnímu svazu to bylo z jejich strany vyhrocené, byly tam urážky. Bude mi čtyřicet, takové zápasy jsem už hrát nechtěl, aby někdo odcházel ze hřiště a za pět minut se vrátil.

O to větší radost můžete mít, když jste vyhráli.
To je pravda. Dal jsem dva góly, byla na mě penalta. Radost mám, ale fotbal fakt beru jinak. Před půl rokem mi umřela maminka a já jí teď po každém gólu posílám pozdrav do nebe.

Do sítí soupeřů vám to docela padá, že?
Na tréninku nacvičujeme standardky a ono mě to před brankou trefuje. Je to i o štěstí. Já si o soupeřích nic dopředu nezjišťuji, trenér má protivníky zmapované, vždycky od něj dostaneme informace, které potřebujeme a zatím se nám podařilo všechno vyhrát. Ale dobře víme, že je před námi ještě hodně zápasů a může se stát, že to bude těžší než proti týmům ze špičky tabulky. Že prostě zaparkují autobus a my budeme muset dobývat.

Když byla řeč o vaší produktivitě, gólů máte dost, ale třeba při vítězství 10:0 nad béčkem Stodůlek jste se netrefil. Jak to?
Góly musejí střílet hlavně mladší kluci, jsme tam od toho, abychom jim třeba nějaké góly připravili. Navíc těch branek jsem dal docela dost.

Zahrál jste si i proti béčku Zbraslavi. Měl jste nějakou speciální motivaci?
Vůbec ne. Samozřejmě odměna za vítězství tam pro kabinu byla, ale jinak nic. Vždyť já jsem na Zbraslavi odehrál šest let, rozešel jsem se s klubem v dobrém, mám tam známé. Nebyl důvod něco hecovat, ten zápas jsem si užil a byl jsem rád, že jsem se tam mohl vrátit a zahrát si tam.