Foto: Lubor Mírek
Zličínský brankář Schopf: Dva výsledky 6:2 oddělily čtyři roky

Zličínský brankář Schopf: Dva výsledky 6:2 oddělily čtyři roky

Zajímavé příběhy píše fotbalový život. Odchovanec Zličína David Schopf si jeden takový prožil. Na Zličíně fotbalově vyrostl a dotáhl to až na post jedničky v místním áčku. Pražská teplárenská přebor si naposledy osahal v sezoně 2015/2016. Loučil se v červnu 2016 porážkou 2:6 na hřišti Bohemians Praha. Pak se vydal do Dánska na studia. Letos na jaře se vrátil. Poprvé k mistrovskému zápasu za Zličín nastoupil 5. září v Kunraticích proti Dukle Jižní Město. A víte jak to dopadlo? Zličín i tentokrát prohrál 2:6...

Davide vzpomenete si, kdy jste dres Zličína v přeboru oblékl naposledy?
To už je tak dávno, že se nedá skoro vzpomenout. (směje se) Ale byl to dost nevydařený zápas se střížkovskou Bohemkou, kde jsme rupli 6:2. Shodou okolností úplně stejným výsledkem jako při mé opakované premiéře s Duklou JM. Jako bych vlastně ani neodjel.

Byl u toho některý z vašich současných spoluhráčů?
Kádr se hodně obměnil a omladil (směje se), ale pár kluků zůstalo. Lukáš Žák (jediný nastoupil i na Dukle), Honza Šindelář, Ivan Merta a Richard Valoušek - všechno zličínské stálice.

Zličín jste opustil na několik let. Kam se dál ubíraly vaše životní kroky? Byl čas i na fotbal?
Studijně jsem vycestoval do Kodaně v Dánsku, kde jsem chvíli hrál za místní divizní klub Avedore, ale po půl roce jsem musel kvůli časovým možnostem skončit. Fotbal jsem si občas zahrál o víkendu s partou kamarádů v parku vedle krásné arény FK Kobenhaven. Ale jinak jsem přesedlal spíš na cyklistiku, v tom mě Dánsko dostalo.

Návrat do branky Zličína se moc nepovedl, porážka 2:6 na hřišti Dukly Jižní Město. Troufl byste si porovnat kvalitu přeboru tehdy a teď?
No, přivítání to moc pěkné nebylo. Jak jsem skončil, tak jsem začal. (směje se) Úroveň se myslím moc nezměnila, každé mužstvo hraje podle svých možností. V přeboru jsou týmy, které mají silnou základnu s hodně mladými a nadějnými kluky, a pak jsou tady týmy, které moc nemají kam sáhnout a hrají to spíš na zkušenost nebo bojovnost. Spousta týmů také čerpá z vysokých škol, případně z kluků, co přijeli za prací. A to pak dělá ten rozdíl. Bohužel, na těchto klucích se často nedá koncepčně stavět, protože ani klub, ani oni sami neví, jak dlouho v Praze zůstanou.

Fotbalově jste na Zličíně vyrostl a zůstal mu věrný. Jak se klub změnil za roky, kdy jste byl mimo republiku?
Vyrostly nové šatny, zrenovovala se umělka. Zázemí je teď skvělé a je radost chodit trénovat. Trochu mi chybí stará hospoda, kde se po zápase tradičně podával oběd, ale výstavba nových šaten byla potřeba a pro klub je to obrovský milník. Kádr se také dost obměnil, spousta kluků skončila, je zraněná nebo se přesunula do béčka. Ty čtyři roky jsou znát a mám co dohánět. Jedna věc ale pořád zůstává - a to je správce Olda, pro mě ikona klubu. Tímto bych mu chtěl popřát hodně zdraví po úspěšné operaci.