Foto: Pavel Jiřík st.
Gól z penalty kamarádovi Slavíkovi? Kdybych nedal, asi bych to schytal, usmívá se Rosa

Gól z penalty kamarádovi Slavíkovi? Kdybych nedal, asi bych to schytal, usmívá se Rosa

Před startem sezony Pražská teplárenská přeboru Antonín Rosa v rozhovoru pro web fotbalpraha.cz vyřkl nahlas, že by rád vstřelil gól svému kamarádovi Martinovi Slavíkovi, který chytá za konkurenční Hostivař. A klaplo to. Exligista Rosa z Újezdu Praha 4 za stavu 0:0 proměnil penaltu a docela se mu ulevilo. „Kdybych nedal, asi bych si něco od kamarádů vyslechl,“ směje se. Jeho tým nakonec vyhrál 3:1.

Gólman Slavík je vaším dlouholetým kamarádem, hecovali jste se před utkáním hodně?
V kontaktu jsme byli, ale fakt to bylo bez hecování. Spíš jsme vzpomínali, kdy jsme spolu nebo proti sobě naposledy stáli na hřišti.

A k čemu jste došli?
No, že už je to strašně dlouho. Že už si vlastně ani nemůžeme vzpomenout. (směje se)

Ono asi bylo trochu složitější potkat se přímo na hřišti. Martin Slavík platil za poctivého a dobře pracujícího gólmana, jen na něj často zbývala pozice bezproblémové a kvalitní dvojky, že?
Je to dobrý brankář a pro tým je vždycky důležité, když má kvalitní dvojici brankářů. On tuhle roli přijal, smířil se s ní, byl správně nastavený, toho si týmy hodně váží. Někteří gólmani tohle nedokážou, ale Martin ano. A když naskočil, dokázal podat dobrý výkon. I proto byl v lize tak dlouho.

Je hezké, že kamaráda chválíte, ale taky jste dopředu řekl, že mu chcete dát gól. Jak to, že jste se nehecovali?
My jsme v kontaktu pravidelně. On o tom rozhovoru, kde jsem říkal, že bych mu rád dal gól, nezačal mluvit, možná ho ani nečetl. Jsem samozřejmě rád, že se mi povedlo tu branku vstřelit, navíc, když jsem už před poločasem musel kvůli zranění ze hřiště.

Když dostal Újezd Praha 4 šanci zahrávat penaltu, věděl jste hned, že budete kopat vy?
Minule jsem kopal a proměnil jsem, takže jsem si hned vzal míč. Slyšel jsem, jak lidi křičí: Máš ho přečtenýho... Já jsem si říkal, že určitě ví, nebo dostal informaci, kam jsem penaltu kopl naposledy. Hlavně jsem to dával po zemi, ne metr nad zemí. Když jsem penalty řešil s brankáři, tak od nich vím, že to je pro ně nejlepší. A taky jsem čekal, jestli udělá nějaký pohyb.

Byla před penaltou nějaká hra nervů, snažil se vás Martin Slavík nějak rozhodit?
Ne, ne. Takový on není. Vůbec mě neznervózňoval. To naposledy Pepa Marek, když jsem kopal, tak ten se snaží dostat střelce pod tlak.

Počítám, že jste na oplátku hned po gólu nespěchal prohodit nějakou hlášku...
Já jsem Slávu ani neviděl, slavil jsem gól.

Po utkání jste se už potkali?
Ne, ne. Byli jsme domluvení, že se sejdeme až den po utkání i s partnerkami, že přijdeme na návštěvu.

Přišla řeč i na penaltu?
Jen se mě ptal, jestli jsem měl dopředu vybranou stranu.

Takže mu to vrtalo hlavou?
Oni mu před zápasem řekli, kam jsem penaltu zahrál posledně. Tak možná riskoval stranu podle toho. A s odstupem řešil, že se měl řídit podle sebe, nevím.

Každopádně, když jste proměnil, muselo se vám ulevit. Kdyby totiž penalta neskončila gólem, asi byste si vyslechl od kamarádů své, co?
To si myslím, že bych asi schytal. Máme takový společný chat a kluci by mi to spočítali, něco by proběhlo. Trochu jsem to podpořil, když jsem tam dal na ten chat video. (směje se)

Radost vám pak vám zkazilo zranění. Už víte, jak je vážné?
Čeká mě ještě vyšetření. Se svalem jsem problémy nikdy neměl, těžko se to posuzuje. Snad to ale nebude nic vážného.

Do zápasu jste šel jako útočník. Tuhle pozici s vámi nemám spojenou. Skoro to vypadá, že trenér věděl, že chcete dát kamarádovi gól...
Já jsem někdy hrál vepředu v Teplicích za trenéra Marečka, kdy jsem hrával za dorost, áčko a béčko. On se mě ptal, zda bych se dokonce nechtěl přesunout na hrot. Bylo mi devatenáct a nakonec z toho sešlo. Táta ale hrál ligu a byl útočník, takže bych na to navázal. Ale je pravda, že v lize moc odehraných minut na pozici v útoku nemám. Co se týče Újezdu, tak trochu putuji sestavou.

A když přijde trenér, že máte na hrot jít i příště?
Jsem připravený, cítil jsem se tam dobře. Záleží, jakou taktiku trenér zvolí, a kde mě v sestavě bude potřebovat. Já si taky myslím, že mě tam trenér dal, abych přidal nějaké góly.

Ale vy přece na gól nečekáte, za Újezd jste se už trefil.
No to ano, z penalt. Ale musím říct, že nastřílených gólů jsem měl mít daleko víc, třeba sedm. Na Přední Kopanině jsem měl za poločas tři velké šance. Až bych řekl, že ty dvě naše porážky jdou tak trochu za mnou.

Mohl jste dát víc branek i Hostivaři?
To ano. Měl jsem tam jednu ránu k tyči. Sláva se ani nehnul, jen čekal, jak to dopadne. Jenže já jsem trefil bránícího Pence, byla to rána nártem k tyči, bohužel z toho nebyl gól. Šancí jsem spálil fakt docela dost.

S rozjezdem do sezony asi Újezd Praha 4 úplně spokojený nebyl, že? Přišly dvě porážky v řadě...
Nebylo to příjemné, kluci se bavili o tom, že tohle na Újezdu snad už nikdo ani nepamatuje... Tak já jsem jim říkal, že já to tedy zažil. Neměl jsem radost, že se to stalo. Navíc to bylo zvláštní v tom, že se nám povedla příprava. Jenže soutěž je něco jiného, Újezd jde do utkání v roli favorita, soupeři nás tak berou. A taky si to muselo trochu sednout, protože nějaké změny v kádru byly. Naštěstí jsme teď dvakrát za sebou vyhráli a věřím, že už jsme se odrazili a bude to lepší a lepší.

Překvapil vás Pražská teplárenská přebor něčím?
Musím přiznat, že jsem tak trochu čekal, že to pojede v podobném trendu jako příprava. Jenže se ukazuje, že soutěž je jiný sport. Překvapený jsem byl i z nasazení, čekal jsem, že to bude víc fotbalové. Spousta týmů dbá na to, aby byli hráči včas v soubojích, hraje se agresivním stylem. Určitě to není soutěž na vyprdění.



Související články