Foto: Pavel Jiřík st.
Konec hráčské kariéry? Nemluvil bych o polosmrti, ale těžké to bylo, přiznává Rajnoch

Konec hráčské kariéry? Nemluvil bych o polosmrti, ale těžké to bylo, přiznává Rajnoch

Je konec. Hráčská kariéra Jana Rajnocha je minulostí. Zkušený fotbalista, který naposledy válel za třetiligový Motorlet, se rozhodl skončit s hraním. „Bylo to hodně těžké rozhodování, ale rozhodl jsem se odejít na druhý břeh. Teď se chci věnovat hlavně trenérství, u fotbalu zůstávám,“ prohlásil Rajnoch.

Určitě to bylo těžké rozhodování. Definitivní verdikt padl po koronavirové pauze?
Korona mě i řadu dalších kluků, kteří se rozhodli skončit, hodně zabrzdila. Když se pak rozjela příprava, tak jsem si říkal, že už asi nechci pokračovat. Tedy srdce by chtělo, ale cítil jsem, že těch absolvovaných příprav už bylo fakt dost. Kolem fotbalu ale budu mít dál spoustu aktivit. O konci hráčské kariéry už jsem uvažoval i dřív.

Takže vás myšlenky na konec s hraním napadly už v zimě?
To jsem si myslel, že na jaře dohraju sezonu a pak bude konec. Nakonec jaro dopadlo tak, jak dopadlo. Když jsme pak začali trénovat, už jsem cítil, že se mi nechce.

Mluvil jste o tom, že skonči i další hráči. Kdo ještě kariéru zabalil?
To si nechám pro sebe, ale pár kluků se rozhodlo stejně jako já.

Když končil kariéru Tomáš Řepka, tak mluvil o polosmrti. Cítil jste také nějaký nepříjemný pocit?
Bylo to samozřejmě těžké. Ale já už jsem jako trenér fungoval nějakých čtyři, pět let. Byl jsem u dorostu, na Motorletu máme teď trenérskou radu, klub se rozhodl jít nějakou cestou. Prostě je to tak, že je ze mě trenér.

Stíhat třetí ligu a trenéřinu, to by bylo asi časově nesladitelné, když by to člověk chtěl dělat na 100 procent, že?
Vezměte si, že jsme hráli v sobotu někde venku, pak jsem spěchal do televizního studia a v neděli jsme jeli s dorostem třeba do Sokolova. To byla hektika a já to takhle měl tři roky. Přebor je v tomhle směru v pohodě, budu v Praze.

Jaké ohlasy jste měl, když jste se rozhodl skončit? Přemlouvali vás na Motorletu? A co říkali doma?
Manželka je ráda, že jsem ten krok udělal. Co se týče Motorletu, všichni to respektovali. I když si myslím, že možná tajně doufají, že až přijde začátek přípravy, že si to ještě rozmyslím.

A rozmyslíte?
Platí to známé: Nikdy neříkej nikdy. Ale spíš by se muselo něco výjimečného stát, že by se třeba Motorletu zranili snad všichni obránci. Uvidíme.

Hrát už tedy nikde nebudete?
Záležet bude na tom, jak to bude vypadat, jak si to sedne. Třeba se tam objeví prostor, abych si nějakou nižší soutěž zahrál. Na tohle rozhodnutí je brzy.

V Pražská teplárenská přeboru hraje řada fotbalistů, kteří prošli nejvyšší soutěží. To vás neláká?
Přijde mi divné, že když povedu béčko Motorletu, že bych šel hrát za soupeře. To by vypadalo blbě. Přebor je navíc hodně kvalitní soutěží, je skvělé, že si tam mladí kluci kopnou proti hráčům, co prošli nejvyššími soutěžemi.

Takže si kopnete aspoň za Real Top Praha?
Tam si chodím zahrát moc rád, navíc se pomáhá dobré věci, takže tam budu samozřejmě pokračovat.

Je tohle všechno tedy definitivní posun do role trenéra?
Asi jo. Přešel jsem na druhý břeh.

Béčko v Motorletu je slušná výzva, přešlo vám do něj dost hráčů z dorostu, který jste vedl...
V tom je to super. Kluky za ty roky dokonale znám. Jsou šikovní. Motorlet jde cestou, kdy by si chtěl hráče pro áčko vychovávat. Přebor je pro mladé kluky dobrou přípravou. Má úroveň, někdy bych řekl, že je kvalitou srovnatelný i s divizními zápasy. A pro mě je to také zajímavá výzva.

Jdete do soutěže, kde sestupují čtyři týmy...
To je pravda, je to takové zvláštní a netradiční. Cílem je samozřejmě záchrana. Jak jsem říkal, kluci v mém týmu jsou šikovní. Já vždycky říkám, že nemám béčko, ale juniorku. Samozřejmě, také nám občas pomůžou kluci z áčka, ale jen v pár lidech.

Mluvil jste o tom, že chcete dál studovat. Máte stejné ambice v tomhle směru, jako jste měl v roli hráče?
Že bych si myslel, že to dotáhnu až do národního týmu? Mým snem je, že bych trénoval nějaké ligové mužstvo. Jako hráč jsem to dokázal, byl jsem v první lize, tak jsem zvědavý, co se povede v roli trenéra.

Našel jste se i v roli televizního fotbalového experta. Co se vám na tom zalíbilo?
Spousta lidí říká, že by měli nervy z kamer. Ale tohle mi nevadí, já krásně skloubím to, že se orientuji ve fotbalovém prostředí, v každém klubu někoho znám. Navíc mě to celé posouvá. Sleduji zápasy, vidím různé herní systémy - trenérů Trpišovského či Guly. Z každého si něco odnesu. Navíc se dělají i rozbory elektronickou tužkou. Do studia chodím se zkušenými trenéry, fakt mě to moc baví.

Koukáte na kolegy, bývalé hráče, jak si vedou v roli expertů? Hecujete se s někým?
Česká televize už tolik fotbalů z první ligy nemá. Navíc to mám opravdu hodně nabité, takže když mám volno, věnuji ho dětem a manželce. Takže to není tak, že bych hltal každý fotbal, který je v televizi. Samozřejmě, že všem klukům, co jsou ve studiu, přeju jen to nejlepší.