Bylo to nádherné a úžasné, říká Podvín o Újezdu Praha 4. Ten teď mění za Uhříněves

Jak těžké tedy bylo rozhodnutí skončit v Újezdu Praha 4?
S klidným srdcem mohu říct, že to bylo nejtěžší rozhodnutí ve fotbalové kariéře, jaké jsem kdy dělal. Kdo mě zná, tak ví, že neměním kluby každého půl roku, k Újezdu Praha 4 jsem si vybudoval vztah. Jsem hrdý na to, co se tady vybudovalo, co se povedlo, protože jsem u toho byl prakticky od začátku. I proto bylo rozhodnutí odejít jinam tak těžké.

Nepříjemné to jistě bylo i kvůli tomu, že vás trápilo delší dobu zranění. Navíc pak sezonu předčasně ukončila pandemie koronaviru...
Samozřejmě. Končit po takové sezoně je ještě těžší. Dalo mi to hodně práce se rozhodnout, pořád jsem si psal všechna pro a proti. Nakonec jsem ale dospěl k názoru, že můj odchod bude nejlepším řešením pro mě a taky pro Újezd Praha 4.

Co na vaše rozhodnutí říkali v klubu?
Můžu říct na rovinu, že trenér Jeřábek byl z mého rozhodnutí překvapený a zklamaný. Ale vzal to, když slyšel moje důvody, ani mě moc nepřemlouval. Všechno jsme si řekli, férově a rovně. Ona je to často fráze, my se ale opravdu rozcházíme v dobrém a v Újezdu mám dveře pořád otevřené. A na druhou stranu, když budu mít čas, rád se zajdu podívat na jejich zápas. V týmu mám pochopitelně dál kamarády.

Klub vás chtěl udržet, ale odmítl jste i jisté úlevy v tréninku, proč?
Určitě to bylo rozhodnutí z důvodu času. Měl jsem pocit, že nedávám Újezdu Praha 4 tolik, co chci. Nestíhal jsem jeden ze tří tréninků a já se za ta léta prostě znám, vím, že potřebuji tři tréninky. Cítil jsem to, měl jsem to už dřív v Motorletu podobně.

Vážně byl ten jeden trénink tak znát?
Cítil jsem, že mi chybí. A taky jsem se necítil dobře z toho pohledu, že jsem byl kapitánem týmu, nešel bych dobrým příkladem. Hráč v mé pozici musí stíhat a odmakat všechno.

Je zbytečné ptát se, jak budete na Újezd Praha 4 vzpomínat. Přesto, najdete moment, který vám bleskne hlavou jako první?
Těch krásných momentů v Újezdu je vážně moc. Možná to kluky, co prošli první ligou, pobaví, ale já jsem si užil chvíli, kdy jsem zvedal pohár pro vítěze přeboru. Něco jsme vyhráli třeba v přípravkách, ale tohle bylo super vítězství. Navíc jsme to dokázali v pozici týmu, který nebyl favoritem. Když jsem do klubu za trenérem Karlem Jeřábkem přicházel, tak jsme byli předposlední v A třídě. Na jaře už jsme byli pátí. V další sezoně jsme A třídu vyhráli a v té následující sezoně jsme vyhráli přebor. To bylo senzační.

A teď byl Újezd Praha 4 navíc zase nahoře...
S odstupem času uznávám, že bylo dobře, že jsme nevzali divizi. A k té poslední sezoně. Soupeři proti nám měli velkou motivaci, ale my jsme se pořád drželi nahoře. Vážil jsem si toho, že jsme hráli o první místo a potvrdili, že ta sezona nebyla náhoda. A o to větší zklamání bylo, když se sezona kvůli koronaviru předčasně zastavila. Věřím totiž, že bychom béčko Admiry i přes jeho kvality a naběhání, udělali. Naše forma v zimě rostla a pak by gradovala. Navíc tam byla i zajímavá motivace od Lupena (hráče Lupínka), byly ve hře nějaké soudky.

Odcházíte do nižší soutěže. Čím vás Uhříněves nalákala?
Újezd Praha 4 hrál o první místo v přeboru, Uhříněves se pohybovala v A třídě okolo devátého místa. Když se takhle podíváte na tabulku, tak se musí říct, že to je krok zpět. Jenže všechno je spojené s tím, co mě k odchodu vedlo. V Uhříněvsi trénuji mladší i starší žáky, v trénování vidím budoucnost. A pak to má ještě druhou rovinu. Jdu do týmu plného mladých hráčů, který má ambice.

Pražská teplárenská přebor vám jistě bude chybět. Má váš nový klub ambici se do něj v budoucnu prosadit?
Není to shodná situace, jako když jsem přišel do Újezdu Praha 4, ale je to v lecčems hodně podobné. Upřímně, když hrajete pražskou I. A třídu, tak je ambice zahrát si o přebor nutná. Chápu, že se někomu nechce třeba z Pražská teplárenská přeboru do divize, ale jít do přeboru, to je pro tým zajímavé.

Takže přijde útok na Pražská teplárenská přebor?
S Újezdem Praha 4 to šlo všechno hodně rychle. Tady může být delší. Jako důležité vidím, abychom hráli hned v té další sezoně nahoře, třeba v první pětce. A když by byla po podzimu šance se o to poprat, tak by se to třeba zkusilo. A kdyby to hned s postupem nevyšlo, tak v další sezoně bych už to viděl jako cíl pro Uhříněves. Ale chci zdůraznit, že tohle jsou moje představy. Ne nějaké vyhlášení klubu.

Navíc vidíte svou budoucnost ve fotbale i v pozici kouče...
Přesně tak. Trénování a další aktivity okolo fotbalu. Děláme na pořádání turnajů, kempů, měl jsem i individuální tréninky. V Uhříněvsi řadu věcí prostě budujeme. Ale do budoucna bych se třeba chtěl prosadit u nějakého mládežnického týmu v elitním klubu. Rozhodně ale chci jít postupnou cestou, teď si dodělám trenérskou licenci B a chtěl bych jít ještě dál. Moc mě to baví.

Co na tyhle vaše choutky říkal trenér Jeřábek, který na vás jako hráče hodně sázel?
Já si to dobře uvědomuji. Jak jsem říkal, byl překvapený, když jsem mu řekl o plánu odejít. Taky si mě jednou vychutnal, když jsme měli s Újezdem na tréninku cvičení, tak jsem ho na začátku pokazil. Hned jsem to schytal, že to asi na trenérském béčku ještě neučí. Beru to, protože jsem to cvičení fakt hned svojí chybou zastavil.

Pojďme ještě k poslednímu startu za Újezd Praha 4. Ve stejném utkání se loučil na straně Podolí Karel Kristen. Přebor tak ztrácí další velkou osobnost. Bylo to nějak domluvené, nebo jen náhoda?
Je to absolutní náhoda. Prioritně to byla rozlučka Karla Kristena. Ten si zaslouží velký obdiv za to, jak se udržuje. Já si rád zahraju třeba squash nebo tenis, ale běhat samotného mě tedy fakt nebaví. A on to dokáže. Co se týče mé rozlučky, mrzelo mě, že jsem zraněný. Ale moc jsem si to užil a s týmem jsme se po utkání pořádně rozloučili. Újezd Praha 4 je moje srdcovka. Celé to období v jeho dresu bylo nádherné a úžasné. Teď je ale přede mnou nová výzva.