Reprezentantem z gauče

Sýkora je totiž jedním ze dvou prvních tuzemských reprezentantů v eFotbale, tedy v hraní fotbalových her na playstationu. Loni uspěl v tuzemské kvalifikaci a teď se budou s kolegou rvát o postup na EURO. Taky máte pocit, že to je jen dětská zábava? Nic skutečného? „Fotbal na playstationu většinou hrají bývalí fotbalisté, protože jak jsou hry reálnější a reálnější, můžete využít zkušenosti z klasického fotbalu i na simulátoru,“ vypráví Sýkora.

Hrával jste na playstationu už odmala?
Hrál. Jelo to buď na fotbalových soustředěních, a nebo když jsem jako dítě přišel z tréninku. Bydlel jsem v Dědině, měli jsme skupinku čtyř kamarádů a vždycky v pátek večer jsme se sešli u mě, hráli celou noc a ráno jsme utíkali ven hrát klasický fotbal. Tam jsme byli celý den na plácku a večer zase pařili na playstationu. Takže jsem hrál celý život, hlavně fotbalové hry.

Byl jste už tehdy lepší než ostatní?
Jelikož konkurenci představovali pořád ti stejní dva tři kamarádi, tak se to těžko posuzovalo. Ale na soustředěních, kde byli kluci, kteří to mastili od rána do večera, jsem zjišťoval, že mi to nějak jde. Ale jít na turnaj? To ne. Až před pěti lety jsem se odvážil vyrazit na turnaj, kde se hrála série FIFA, a já ho vyhrál. Bylo to úsměvné, protože komunita hráčů se dobře zná, mě neznal nikdo a vyhrál jsem. Byli docela naštvaní, ale že bych pak brázdil turnaje, tak to tedy ne. Měl jsem svůj život, svou práci. V té době jsem ještě chodil na vysokou, hrál fotbal na Zbraslavi.

Zakazovali vám rodiče někdy playstation?
Nikdy jsem to nezažil. Ale my byli kluci, kteří víkendy trávili venku. Buď jsme hráli in-line hokej, nebo jsme běhali za míčem. Takže když jsme hráli playstation, nemuseli mi to zakazovat, protože věděli, že nejsem takový, abych u toho seděl od rána do večera. Nepřeháněl jsem to, ani to nešlo. Já měl školu, pak utíkal na trénink na Strahov a domů. Hrál jsem třeba hodinu a myslím, že jsem byl bezproblémové dítě.

Trénink na Strahově. Vyrůstal jste tedy fotbalově na Spartě?
Začínal jsem na Bílé Hoře, do Sparty přišel v dorostu a byl tam tři čtyři roky. Hrál jsem například s Hušbauerem, tehdy fakt velkým sparťanem, brankářem Štěchem a třeba Martinem Zemanem, což byl asi největší talent, který jsem viděl. Jenže z dorostu samozřejmě do áčka Sparty téměř nejde jít, takže jsem šel do Meteoru a odtud do Dukly, kde jsem hrál za béčko.

A tam se ocitl na křižovatce?
Přesně tak. V béčku nás v přeboru trénoval Jirka Němec (bývalý kapitán reprezentace a vicemistr Evropy z roku 1996). Mně bylo osmnáct, dával mi hodně šancí a já mu to oplácel, že jsem zase dával hodně gólů. Začalo se uvažovat, že bych šel do áčka na přípravu, ale z A-týmu to vlastně nikdo moc nechtěl. Spíš si to přáli jen lidi z béčka, především Jirka Němec. Přitom hráli druhou ligu, byli na tom špatně, takže jsem sám moc nechápal, proč jsem nedostal aspoň šanci ze střídačky tam skočit. A v době, kdy jsem přemýšlel, jestli půjdu na přípravu do áčka Dukly, kde mě ale nikdo nechtěl, se ozvala Přední Kopanina. Hrála divizi, šéfové měli zájem. Do toho jsem maturoval, k tomu nějaká ta láska, takže jsem šel. Tehdy se to vyvrbilo, že se fotbalem nebudu živit.

Jak kariéra pokračovala dál?
Na Kopanině jsem byl dva roky, než jsem si přetrhal vazy v kotníku. Pak jsem šel na Zbraslav, odsud si mě vytáhl Jirka Němec do Brozan, následně jsem se zase vrátil na Zbraslav. Nakonec jsem šel do Třeboradic, kde jsem minulý rok skončil a jsem rok bez fotbalu.

Úplně?
Úplně ne, protože s kamarády ze Zbraslavi a Lipenců hraju třetí ligu Hanspaulky. Říkám, že díky tomu mi zatím fotbal nechybí. Navíc to hraji s kluky, se kterými chci a kdy chci.

Už jste zmínil osudového trenéra Němce. Jaký byl?
Super chlap. Výrazně mi ulehčil přechod z dorostu do chlapů. Byl legendární v tom, že nikdy nebyl spokojený. Pamatuji si příhodu, jak jsme vyhráli nad Uhelnými sklady 5:0, my byli v nebi, a když jsme přišli do kabiny, tak nás strašně seřval, co jsme to jako předváděli. Koukali jsme na něj jak blbci. Moc rád na něj vzpomínám. Byl to člověk, který na mě sázel, cítil jsem od něj důvěru. Navíc vždycky preferoval vysoké útočníky, co dávali góly.

A to vy jste byl, že?
Asi jsem tam od toho byl. Kluci si mě vždycky dobírali, že neběhám. Ale já se držel hesla hlavně se nezpotit a být slavnej. Mně tedy vždycky přišlo, že běhám, ale tím, jak mám dva metry, tak asi nejsem úplně atletický typ. Vždy se ale říkalo, že u útočníků je jedno, jak hrají. Ať je to klidně celý zápas špatně, ale ať dají gól. V tom byl dobrý můj vzor Horst Siegl. Přišlo mi, že je hrozný fotbalista, ale dal kupu gólů.

Tak vy jste taky slušně skóroval, byť samozřejmě na nižší úrovni než Siegl. V sezoně 2012-13 jste vyhrál tabulku střelců v Pražská teplárenská přeboru. Za Zbraslav jste dal 22 branek, přitom klub skončil tehdy až jedenáctý.
Zrovna jsem se vrátil na Bílou Horu, jenže tam se kvůli nějakým sporům rázem klub sesypal. Na poslední chvíli jsem šel do Zbraslavi. Byli jsme sice jedenáctí, ale snad jediní jsme hráli na tři útočníky a hodně ofenzivně. Dokonce mě pozvali na slavnostní zahájení sezony, kde se nejlepší střelci všech kategorií vyhlašovali, dostal jsem sošku, kterou se doma samozřejmě chlubím všem návštěvám. A taky mi dali poukázku na tři tisíce na kopačky. Hezký dárek.

A do toho jste už byl kanonýrem na playstationu, že?
Šlo mi to, ale povětšinou jsem hrával jen proti počítači. Bavilo mě dělat i manažera, stvořit si tým podle svého. Dát si tam mladé hráče, kluky z Česka. Občas jsme hráli proti sobě s kamarády.

Kdo byl hráč podle vašeho gusta?
Začínal jsem klasicky brazilským Ronaldem, pak Thierry Henry a Didier Drogba. A samozřejmě Horst. Všechno střelci a hráči, které jsem měl i za své vzory. Četl jsem si o nich knížky, sledoval je.

Když se řekne hráč počítačových her z playstationu, tak si spousta lidí vybaví tlouštíka s pivem či kolou a brambůrkami. Jak je to ve skutečnosti?
Popravdě já měl tu představu stejnou. Když jsem četl, že světové fotbalové týmy najímají playstationové hráče, že budou podporovat esport, přišlo mi to jako velká kravina. Koukám na to ze sportovního hlediska. Ale ano, hráči mohou být tlustí, ládovat se u toho brambůrkami a mohou být dobří, což je výhoda oproti skutečnému sportu. Jenže ona fyzická připravenost souvisí i s psychikou, a ač se to nezdá, tak hraní je docela psychicky náročné. Psychika hodně rozhoduje, což si lidi nemyslí. Ti čekají, že si člověk vezme ovladač a jenom hraje.

Přiznám se, že bych to čekal i já. V čem je psychika tak klíčová?
Nezdá se to, ale je to dost podobné jako ve skutečném fotbale. Když člověk hodně prohrává, je ve stresu. Nedávno jsem dva dny nevyhrál, hryzalo mě to, byl jsem naštvanej. A pak se to opravdu podepíše na výkonu. Když jsme měli ono finále ereprezentace, bylo nás tam osm. Já byl zřejmě nejstarší a bral jsem to tak, že si jdu jen zahrát. Neměl jsem cíle, ale viděl jsem ostatní kluky, jak moc to řeší. Jeden klučina přijel z Brna a vyprávěl mi, že do čtyř do rána řešil taktiky. Říkám: Já teď čtyři dny vůbec nehrál, protože jsem hodně pracoval. Vůbec nechápal. Nesmíte se stresovat, čistá mysl je mnohdy důležitá.

Jak si tedy máme představit profihráče?
Těžko popisovat, protože to mohou být skuteční sportovci i lidi, kteří – jak jste sám popisoval – jsou při těle. Ale fotbal na playstationu většinou hrají bývalí fotbalisté, protože jak jsou hry reálnější a reálnější, můžete zkušenosti z fotbalu použít i na playstationu. Myslím si, že každým rokem se Pro Evolution Soccer posouvá dál a dál. A občas vidím, když hraji proti patnáctiletému klukovi, že nemá fotbalové návyky. Když vám nechybějí, je to výhoda.

Představuji si to jako při Hanspaulce, kdy proti čtyřicátníkům vyběhnou mladí kluci, kteří hrají nahoru dolů, ale starší pánové je vyškolí.
Přesný popis. Oni to hrají arkádově, zběsileji, já to beru jako simulátor. Oni jsou vyjančení, já už poznám, v jaký moment nebláznit a raději si několikrát nahrát vzadu.

Už víme, jak mohou pomoct zkušenosti z reálného fotbalu v tom virtuálním. Co naopak?
Moc si neumím představit, jak by to šlo. Ale jako kluk jsem často koukal na fotbal v televizi, pak když jsem byl v reálném fotbale v nějaké situaci, řekl jsem si: Hele, včera to ten borec takhle vystřelil, zkusím to stejně. Měl jsem to v hlavě. Takže možná jedině tak, ale moc tomu nevěřím.

Jste teď jedním ze dvou hráčů ereprezentace. Jaká k tomu vedla cesta?
Nejprve byly dvě on-line kvalifikace (hráli doma přes internetové připojení) zhruba po padesáti lidech a z každé postoupili čtyři hráči. Těch osm lidí se následně sešlo na offline turnaji v jedné konferenční místnosti na letišti. Rozdělili se do dvou skupin, ze které dva postupovali do semifinále. A následně se dva vítězové semifinále dostali do reprezentace. Mimochodem z tohoto turnaje se vysílal on-line přenos a stream vidělo 30 tisíc lidí.

Teď máte před sebou kvalifikaci na EURO, že?
Ano, v polovině ledna se rozlosovaly skupiny. Těch je celkem deset a hrát bude 55 týmů, takže půlka skupin má pět a druhá šest týmů (Česko má ve skupině Francii, Chorvatsko, Belgii, Arménii a Kypr). Ve skupině se hraje systémem každý s každým a přímo na EURO postupují jen vítězové. Týmy z druhých příček pak budou rozdělené do dvou skupin po pěti, znovu budou hrát každý s každým a tři z každé skupiny postupují. Na finálový turnaj, který se odehraje přímo ve Wembley, se tak z 55 reprezentací kvalifikuje 16 celků.

Jak si takový kvalifikační zápas máme představit?
S každou zemí bych měl odehrát jeden zápas já a jeden i druhý kolega Dalibor Zlomek. Bude se sčítat počet gólů. Zápas trvá zhruba dvacet minut. A kvalifikace se zvládne během dvou březnových dnů, hrát budeme 16. a 30. První kolo odehrajeme tak, že každý bude doma. U druhého se uvažuje, že bychom byli na jednom místě a udělal by se stream. Ale bojím se, že propadneme. Nedávno jsme hráli přátelák s Rumunskem, který nedopadl dobře. Samozřejmě sním o Wembley, to by bylo super. Ale musím být realista, takže si myslím, že šance nebudou velké. Ve skupině jsme chytli Francii, která je asi nejlepší na světě. Jak jsou na tom ostatní, nevím. Třeba budeme černý kůň, překvapení pro ostatní.

Budou týmy všech účastníků kvalifikací rovnocenné, tedy nastavené na stejnou úroveň?
Ano, dají se na stejnou úroveň a mělo by to tudíž být vyrovnané. K tomu mám historku. Kvalifikační turnaj do české ereprezentace se samozřejmě hrál za český nároďák. Ten měli všichni, což byl fakt rozdíl, protože jinak si člověk vždycky bere ty nejlepší týmy. Skládáte si celek z nejlepších hráčů, můžete jejich um ještě posouvat a najednou musíte hrát s českou reprezentací, která byla o dva tři stupně níž a jen jeden dva hráči umějí „kopnout“ do balonu. Tím nechci hanit český nároďák, ale je to asi odraz reality. Pro mnohé to byl problém a bylo zajímavé sledovat, že někdo umí vystřelit do šibenice jen s Ronaldem a někdo to umí i se Škodou.

Jak se trénuje, aby i Škoda vystřelil do šibenice?
Víte, já to beru tak – jsem samozřejmě rád, že jsem kvalifikační turnaj vyhrál, ale abych nějak trénoval, tak to ne. Já to hraju, protože mě to baví. Možná to teď víc řeším, aby to nebyla úplná ostuda. Takže trénuji, zkouším různé taktiky, ale že bych od rána do večera střílel do pravého rohu, abych se to naučil? To fakt ne. Právě když byl první kvalifikační turnaj do ereprezentace, tak jsme s kamarádem hrozně moc řešili, v jakém budeme hrát rozestavení. A já vypadl hned v prvním kole, protože jsem se v tom zbytečně hrabal. Tak jsem se na to ve druhém turnaji vykašlal, šel jsem si to jen užít a postoupil jsem do finále.

Kolik u hraní strávíte času?
Ve všední den si dám jeden zápas po práci, na víc není čas. O víkendu to mohou být dohromady tři čtyři hodiny.

Co na to rodina?
Teď jsem singl, což je před těmi reprezentačními turnaji asi výhoda. Neposloucháte, proč místo mého hraní raději nejdeme do kina.

Budete hrát za ereprezentaci v dresu?
Ano. Po postupu jsme dostali ovladač na playstation, kde je motiv české reprezentace a který je jinak neprodejný. A rovněž jsme dostali reprezentační dres s číslem a jménem. Obě věci budeme mít při zápasech.

Esport zažívá obrovský boom, vnímáte, že už je to byznys?
Všichni vidíme, že jsou v tom obrovské peníze. Zvlášť v jiných hrách byznys roste a všechny světové týmy podepisují esportové hráče. Sparta má čtyři FIFA hráče. Já mám smůlu, že Pro Evolution Soccer je pro veřejnost o hodně méně zajímavá hra než FIFA, tu mastí většina. Ale já sám jsem ještě skeptik.

V čem?
Jsem velký sparťan, a když vidím na sparťanských stránkách, že v této době podepsali nějakého hráče na playstation, tak mě to štve. Protože by spíš měli řešit reálný fotbal. Jsem třicátník, asi z tohoto pohledu starší generace, takže koukám na reálný fotbal a ne abych se díval na streamery, jak hrají fotbal na playstationu.

Přitom se řeší, že by se esport objevil na olympiádě.
Jako ereprezentant bych asi měl říct, že souhlasím. Ale myslím si, že je to úplná blbost. Je to sportovní olympiáda, měl by tam být skutečný sport, tohle je jen hra na playstationu, kterou bych na olympiádu netahal. Na druhou stranu vím, že hromada dětí ty hry a streamery sleduje a tím pádem by sledovaly i olympiádu. A zatímco my se od reálného fotbalu dostali k tomu virtuálnímu, ony by se naopak mohly dostat od virtuálna k reálu. Takže rozumím i druhé straně.

Sám jste v komunitě celebritou?
Ne. Spíš si ze mě kamarádi dělají srandu: Koukejte, reprezentant přišel.

Nehecují vás po dvou třech pivech, abyste si s nimi zahrál?
Oni všichni hrají FIFA, takže si mě dobírají, že v té mé hře není konkurence. Asi před měsícem se nás osm deset sešlo u kamaráda, všichni byli fotbalisté. Hráli jsme a já skončil druhý. Hru FIFA netrénuji, ani ji nemám koupenou, takže samozřejmě hecovali, že měli raději na fotbalovém svazu podepsat toho vítěze, ne mě.

Co vlastně k hraní potřebujete?
Každý to zvládne s playstationem, televizí a dobrým internetovým připojením. Mnozí profi hráči jsou pak zároveň streameři na YouTube, takže mají i špičková křesla, pozadí, obrazovky. To jsou většinou mladí kluci, kteří se tím i živí, já to v plánu nemám. Takže mně stačí gauč, na kterém ležím, playstation, televize a internet.

Profesionálním hráčem se tedy stát nechcete?
Mám svou práci a chci mít svou práci. Mám teď sice podepsanou smlouvu s reprezentací, ale platí jen do konce června, tedy během kvalifikace. Prodlužovala by se, kdybychom postoupili do Wembley. Tam jsou za vyhrané EURO obrovské peníze. Ale že bychom měli něco od svazu, tak to ne. S tím jsme jenom domluvení, pokud bude hrát reprezentace přátelák doma, asi bych se objevil ve fanzóně. Vím, že se hraje mistrovství Evropy klubů, ale to je všechno FIFA, ne ta má hra (Pro Evolution Soccer).

Co reprezentanti skutečného fotbalu, vědí o vás? I u nich je playstation velmi oblíbený.
Ale mastěj FIFA. Prý Patrik Schick to hraje od rána do večera, a když v Lize mistrů porazili v Římě Barcelonu, tak po zápase u toho mančaft seděl celou noc. Vím, že Dele Alli z Premier League je závislý na hře Fortnite. Hrál to vždy až do rána a pak byl hrozný na place.

Vy zkoušíte i jiné hry?
Hraju právě Fortnite s kamarády, co už většinou mají rodiny. Uspí děti, manželka jde spát v deset, pak mi zavolají a hrajeme. I tohle je pro mě jen zábava.

VÁLKA VÝROBCŮ FOTBALOVÝCH HER
Dlouhé roky trhu s fotbalovými simulátory dominovala populární FIFA od společnosti EA Sports. Ta rovněž držela licence na velké fotbalové turnaje z reálného světa. Loni však vypukla „válka“ výrobců, a tak konkurenční společnost Konami se hrou Pro Evolution Soccer (PES) nejdříve podepsala exkluzivní smlouvu s Juventusem Turín a donutila EA Sports tento klub ve FIFA 2020 přejmenovat na smyšlený Piemento Calcio. Ronalda tak neuvidíte v klasickém dresu „Staré dámy“. Konami pak uspělo i při získání licence na závěrečném turnaji mistrovství Evropy. Souběžně s ním se uskuteční eEURO, na které se zkouší kvalifikovat i česká ereprezentace. Za tu hraje právě Svatopluk Sýkora a Dalibor Zlomek. Ereprezentace bude mít ale i hráče FIFA, kteří se budou účastnit eNations Cupu. Více o kvalifikaci na EURO i samotném šampionátu se dozvíte na stránkách www.eeuro2020.com.

KDO JE SVATOPLUK SÝKORA
Narodil se 27. března 1989. S fotbalem začínal na Bílé Hoře, v dorostu patřil Spartě, později hrál za rezervu Dukly. Snil o tom, že si zahraje ligu, rád si na tréninku přidával, ale nejvýše to dotáhl do třetí ligy (Louňovice, Brozany). Jako dorostenec prodělal mononukleózu, která ho na půl roku vyřadila z tréninku a zřejmě přibrzdila kariéru. Před rokem s fotbalem skončil a hraje jen s přáteli Hanspaulskou ligu. Vystudoval Vysokou školu finanční a správní v Praze, teď pracuje v obchodním oddělení společnosti, která hledá pro své klienty IT zaměstnance. Odmala rád hrával i fotbal na playstationu a loni se probojoval v české kvalifikaci do reprezentace.

TENTO ČLÁNEK VYŠEL V BŘEZNOVÉM VYDÁNÍ ČASOPISU PRAŽSKÝ FOTBALOVÝ SPECIÁL, KTERÝ SI MŮŽETE STÁHNOUT ZDE