Zlíchov se rozjel. Dobré výkony přinesly i sebevědomí. Jun jde příkladem, pochvaluje si trenér

Byl jste aktivním hráčem, co vás vedlo k tomu, že jste kývl na trenérskou nabídku ze Zlíchova?
Hrál jsem aktivně, ale trenérská nabídka přišla, když jsem byl po operaci vazů v koleně. Bylo to týden před mistráky a já souhlasil. Přišel jsem k týmu, který byl takový polorozpadlý. Ale dali jsme se do práce. Poznával jsem tým, kluci zase mě. Řekl jsem jim svou představu, jak by všechno mělo vypadat, oni to vzali.

Vypadá to, že se vám za těch dvanáct měsíců povedlo udělat pořádný kus práce. Na podzim ale výsledky nebyly ještě úplně optimální, že?
Je pravda, že v první půlce sezony se nám ještě nedařilo výsledkově, ale herně už jsme hráli i s těmi nejlepšími vyrovnané a hezké zápasy. Už jsem věděl, jak šikovní hráči na Zlíchově jsou. Kluky to bavilo, chodili na tréninky v šestnácti, osmnácti lidech. Cítil jsem takové zadostiučinění. A teď to všechno pokračuje. Trénujeme jednou týdně a sejde se nás klidně dvaadvacet.

Během zimy a prvního jarního kola Zlíchov ukázal, že může trápit favority i výsledkově. Co se změnilo, že jste šli tak nahoru?
Pokračovali jsme v naší práci a musím říct, že před jarem jsem cítil, že jsme našlápnutí. Kluci na tom byli dobře fyzicky. Věřím, že kdyby se hrála soutěž, tak bychom se poprali o třetí místo. Nakonec sezona skončila předčasně, nedalo se nic dělat.

Přitom žádné nabíjení kádru posilami se nekonalo...
Přivedl se jen jeden hráč. Kluci si prostě s lepšími výsledky začali ještě víc věřit. Jeli jsme dál to svoje, nic zásadního se neměnilo. Tedy kromě sebevědomí, to vyrostlo.

Při pohledu na soupisku týmu praští do očí jméno exligisty Tomáše Juna. Točí se všechno kolem něj?
Tomáš je skvělý hráč a úžasný člověk. Mohl by mít nohy na stole, protože ve fotbale něco dokázal, ale je tahounem týmu. Je zlatej, jde příkladem. Udělá jakékoliv cvičení, kluci za ním jdou. Je pro všechny ikonou a hvězdou. Ale věřím, že i bez Tomáše by byla vidět kvalita.

Vaše slova potvrzuje i to, že není první ve statistikách vstřelených gólů vašeho týmu.
Náš hroťák Martin Kopecký těží z toho, co Tomáš vytvoří. Všeobecně jsme jako tým, a to včetně Tomáše, udělali obrovský pokrok. To zlepšení je vidět. Na stoperu mám kluka jménem Keny Schulz, který hrál v Německu. Bez něj si to nedovedu představit, v záloze všechno odjezdí Vít Koláček, na krajích jsou vidět Petr Nykl a Vláďa Hradil. Všechno je o dobré týmové práci a partě, na tom stavíme.

A k těm všem oporám je tam navíc právě Tomáš Jun. Jak se ho povedlo do klubu získat?
On tady v dětských letech hrál, vyrůstal tady. Navíc tu má fotbalovou školičku, takže se spojilo příjemné s užitečným. Tomáš to bere vážně, nechybí na žádném tréninku. Je to skromný a fajn kluk. Samozřejmě že když nedá šanci, protože mu odskočí špatně míč, tak občas přijde i nějaká rejpačka ve stylu, to by se ti na San Siru nestalo. On hraje takového tuláka pod hrotem, jen občas mu řeknu, kde bych ho na hřišti potřeboval v daném utkání nejvíc a on to naplní.

Nezapojíte se do hry i vy sám?
Do Zlíchova jsem sice přestoupil, ale už nehraju. Určitě nechci být hrajícím trenérem.

Od začátku zimní pauzy jste prohráli jediný zápas. Od Vršovic jste dostali pět branek, co jste na to říkal?
Bylo to pár dní poté, co jsme porazili Spoje. Tak jsme od Vršovic dostali sodovku. Tu facku jsme potřebovali. Říkal jsem si, že to bylo lepší, než abychom dostali pět gólů v prvním mistráku. Vrátili jsme se na zem.

A teď jste Unionu porážku oplatili a nasázeli mu sedm gólů. Co na to říkal váš tatínek, který byl desítky let symbolem vršovického celku?
Vršovice měly v týmu mladé kluky, my jsme dávali krásné góly, nic jsme nepodcenili. Táta se podívat nebyl, na výsledek ale překvapeně koukal. Zápas jsme měli natočený, tak jsem mu mohl všechno ukázat. Pak nadával, že sedm gólů je hodně.

Následně jste uhráli s Tempem remízu 2:2, v sobotu vás čeká i Újezd Praha 4. Netestujete si tak trochu, zda už není čas posunout se do Pražská teplárenská přeboru?
Určitě postup nebude cíl, s kterým do sezony půjdeme. Teď jsme byli v roli mužstva, s kterým se moc nepočítá. K dobrým výkonům jsme teď ale přidali i lepší výsledky. Máme z toho radost, ale je možné, že si na nás dá konkurence víc pozor. Tempo bereme jako velmi kvalitního soupeře. A že si zahrajeme s Újezdem Praha 4... Je to silný kalibr, ale my právě takové konfrontace potřebujeme. Alespoň uvidíme chyby a budeme vědět, na čem musíme zapracovat. Pokud dostaneme výsledkovou facku, tak uvidíme, že zatím na přebor nemůžeme ani myslet.

Co všechno před dovolenou ještě na Zlíchově stihnete?
Zápas s Újezdem Praha 4 domluvil Petr Nykl, zná se tam s klukama. O týden později si ještě zahrajeme v Průhonicích a pak na měsíc zapomeneme na fotbal. Osmnáctého července se sejdeme na prvním tréninku.

Zkuste už takhle dopředu pozvat fanoušky. Proč by se měli přijít v budoucnu podívat na zápas právě na Zlíchov?
Je tady hodně domácké prostředí, chtěl bych všechny fanoušky pozvat na dobrý fotbal. Vede k nám cyklostezka, fandové si tu dají pivo a můžou se taky podívat, jak se daří vylepšovat zázemí. Dělá se malá umělka, hřiště na beach. Je toho hodně. Věřím, že kdo přijde, tak nebude litovat.