Foto: Pavel Jiřík st.
Vršovice začaly dvěma porážkami. Šli jsme si hlavně zahrát, od podzimu budeme mít i béčko, říká kouč
26.05.2020

Vršovice začaly dvěma porážkami. Šli jsme si hlavně zahrát, od podzimu budeme mít i béčko, říká kouč

Jedenáct inkasovaných gólů a dvě porážky k tomu. Union Vršovice má za sebou po koronavirové pauze hodně ostrý začátek. Poměřil síly s dvěma soupeři z I. A třídy. Sobotní porážka 2:4 v Kyjích a nedělní příděl 1:7 na Zlíchově kouče Michala Bareše nepotěšily, nedělá z toho ale ani tragédii. „Nečekal jsem, že to takhle dopadne, ale šli jsme si hlavně po té dlouhé době zahrát,“ konstatuje kouč.

O výsledek nešlo, byly to přípravné duely, měl jste ale zjevně jinou představu, jak by ty zápasy měly vypadat, že?
Aspoň jsme viděli, že pro dorostence, kterých teď přešlo do mužů devět, bude přechod hodně těžký. Jsou u nás nově i kluci, co třeba pár let fotbal nehráli a rozhodli se pro návrat, nebo se někdo třeba vrátil z ciziny a chce zase zkusit hrát fotbal. Dali jsme všem šanci se ukázat.

Jinde se týmy dávají po pauze složitě dohromady, v Unionu to ale vypadá, že máte hráčů dost. Chápu to správně, že jste ještě rozšířili kádr?
Přesně tak. Devět kluků přechází z dorostu, kvůli pauze přišli o půl roku. Jsou tu i další kluci, takže budeme mít od příští sezony v Unionu i béčko. Mladí kluci jsou šikovní, v divizi dorostu skončili na druhém místě, měli jsme už dřív i společné tréninky. Někdo zvládne přechod do dospělých rychle, někomu to trvá déle. Béčko by mělo začít ve třetí třídě a mělo by postupně stoupat. Teď to bylo tak, že jsem měl na tréninku 34 hráčů, musím říct, že někdy je to na trenéra až dost.

Šlo o přípravu, ale stejně. K víkendovým výsledkům hráčům asi něco řeknete, že?
Na prvním místě bylo, že jsme si chtěli zahráli. Původně jsem myslel na to, že si k tomu v úterý na tréninku něco řekneme, nakonec máme ale od sedmi večer další zápas na Junioru. Takže ti, co nehráli o víkendu devadesát minut, si půjdou zahrát a ostatní budou mít normálně trénink. Kluci dobře vědí, že pochválit je teď po víkendu není úplně za co. Snad první partu v Kyjích, která si tam vytvořila dost šancí, ale my se na gól opravdu nadřeme a budeme na tom muset zapracovat.

Co dalšího vám zápasy ukázaly?
Oba soupeře jsme měli z I. A třídy, mladí kluci viděli, jak je fotbal najednou tvrdší a důraznější. Sám jsem jim ale řekl, ať si jdou hlavně zahrát, když chtějí, ať klidně zkusí jít do riskantnější kličky. Nic horšího, než že třeba dostaneme gól, že se nestane. Jasně, hrajeme na riziko, dostáváme góly. V tomhle směru jsme teprve na půl cesty. My rozehráváme od brány, nenakopáváme míče. Chci, aby to kluky bavilo. A oni jsou nadšení. Vepředu máme dost šancí, jen je musíme víc proměňovat. Škoda té koronavirové přestávky, byli jsme dobře připravení, teď jsem cítil, že jsme v mnohém na nule.

Když dostáváte tolik gólů, netrpíte pak na lavičce?
Trpíme. (směje se) Stejně jako když nedáme nějakou šanci v útoku, ale já klukům věřím. Máme dobrou partu, do šancí se dostáváme, góly dávat budeme, ono to přijde. Zatím jich tedy hlavně dost dostáváme. Na hrotu máme útočníka Lukáše Adámka z Tempa. Je robustní, vysoký, začne mu to tam padat a ostatní se přidají. Před začátkem sezony jsme si zahráli s Braníkem a vyhráli jsme 7:6, oba týmy hrály útočně, oba týmy to bavilo, všichni se snažili hrát fotbal. Nadšený byl tehdy i trenér Braníku, tak jsme se domluvili, že si před sezonou zápas zopakujeme.

Měli jste dva přípravné zápasy o víkendu, teď jeden v týdnu. Jak dlouho v tomhle tempu pojedete?
Až do konce května. Pak si dáme přestávku. Jen dorost si ještě 18. června zahraje na Tempu, to bude takový rozlučkový zápas pro kluky, co v dorostu přišli o tu půlku sezony. Pak bude asi dva týdny pauza a znovu se dáme do práce - 15. července se pojede na soustředění. Budeme hrát s Trutnovem na nádherném stadionu ve Vrchlabí. Kluci dostali možnost vzít s sebou i rodiny.

Tak to jsem ještě neslyšel, že by jely na soustředění děti, přítelkyně i manželky fotbalistů...
My se snažíme, aby byla parta co nejlepší a daří se nám to. Na soustředění mám z doby, kdy jsem hrál, samé krásné vzpomínky. Je ale pravda, že je to výjimečné, rodiny obvykle na soustředění nejezdí. Ale zkusili jsme to. Je pravda, že zatím vím, že s rodinou pojedu já. Moje žena je vedoucí mužstva od doby, kdy skončil Vláďa Šimr a můj syn přechází z dorostu. Ženu bude mít s sebou i Michal Pazdera. Jeho žena dřív jezdila pomáhat s dětičkami, tak teď pojede s námi.

Vypadá to, že máte s hráči výborný vztah. Nebojíte se, že toho někdy mohou zneužít?
Máme skvělý vztah, ale taky jim umím říct svoje. Je pravda, že někomu se to může zdát zvláštní, že to máme s hráči takhle nastavené. Žena mi to někdy i trochu vyčítá, ale já jsem rád, když jsem obklopený lidmi. Během koronavirové pauzy u mě třeba jeden hráč čtrnáct dní bydlel. Myslím, že jsme se poznali a bylo to fajn. Kluci k nám chodí i pravidelně na grilování. Je to o důvěře, já na ni sázím a věřím, že se pak i hráči víc otevřou, když mají třeba nějaký problém.

Jestli jste měl na tréninku 34 hráčů a pozvete je na grilování, to musí být tedy pořádná sešlost.
Na začátek sezony a na rozlučku chodí všichni, ale jinak se nás schází méně. Já jsem hlavně rád, že nás opustil nějakým způsobem Covid-19, že jsme ty chvíle přečkali a věřím, že snad nepřijde druhá vlna. Nikdo neví, co bude. Chci, ať si to teď všichni užíváme a fotbal nás zase baví. Věřím, že si to sedne a přijde i to herní zlepšení.



Fotografie

Související články