Foto: Pavel Jiřík st.
Pravidlový seriál, díl sedmý: Taktické fauly a jejich trestání
17.04.2020

Pravidlový seriál, díl sedmý: Taktické fauly a jejich trestání

V Pravidlech fotbalu je v pravidlu 12 vyjmenováno dvanáct přestupků, za které se nařizuje přímý volný popřípadě pokutový kop, a je zde také stanoveno, jakým osobním trestem je podle míry jejich „surovosti“ rozhodčí potrestá. Z tohoto pohledu se tyto PŘESTUPKY dělí na nedbalé, za které rozhodčí osobní trest neudělí, na bezohledné, za které rozhodčí hráče napomíná, a na přestupky provedené nepřiměřenou silou, tzv. přestupky surové, za které rozhodčí hráče vylučuje.

Na tyto přestupky ale existuje ještě další pohled. Z popisu těchto přestupků je totiž zřejmé, že některé souvisejí přímo s bojem o míč, kdežto účelem jiných je pouze zabránit soupeři realizovat nějakou fotbalovou akci. Z tohoto pohledu mezi přestupky používané přímo v boji o míč patří:

kopnutí nebo pokus o kopnutí soupeře,

podražení nebo pokus o podražení soupeře,

vražení do soupeře. Za dovolený způsob vrážení se považuje vražení ramenem do soupeřova ramene nebo vražení zezadu ramenem do soupeřovy lopatky; podmínkou přitom ale je, že napadený hráč má ve svém držení míč. Vražení prudké nebo nebezpečné nebo vražení do soupeře, který nekontroluje míč, je vražení nedovolené.

nedovolené zastavení soupeře. Při zastavování soupeře musí bránící hráč nejprve zahrát míč a teprve potom smí dojít k tělesnému kontaktu obou hráčů.
Typickým přestupkem tohoto typu přestupku je skluz. Při odebírání míče skluzem není pravidlo porušeno, jestliže bránící hráč nejprve nohou zasáhne míč, a to ani v případě, jestliže soupeř následně přes jeho nohu upadne. Zasáhne-li však hráč při odebírání míče skluzem nejprve soupeře a teprve potom míč nebo jestliže bránící hráč zasáhne míč i soupeře současně, považuje se to za zakázaný způsob hry. Za zakázaný způsob hry se považuje také to, jestliže hráč sice jednou nohou soupeři míč čistě odebere, soupeře přitom ale druhou nohou zasáhne.

Za přestupky, které přímo s bojem o míč nesouvisejí, se považuje udeření nebo pokus o udeření soupeře, ať již rukou nebo hlavou (tzv. „trknutí“), skočení na soupeře (také např. skočení na soupeře ve výskoku, i když přitom faulující hráč rozpaží, aby zdůraznil, že přitom nepoužívá ruku), strčení do soupeře jednou nebo oběma rukama nebo i tělem (např. hýždí), držení soupeře, tj. uchopení nebo tahání soupeře za úbor, paži nebo za kteroukoli ji­nou část jeho těla, přičemž za držení se také považuje, jestliže bránící hráč rozpaží, aby soupeři zabránil v pohybu, nebo i případ, kdy hráč ve výskoku se rukou nebo rukama opře o pod ním stojícího soupeře, zahrání míče rukou (vyjma brankáře v jeho vlastním pokutovém území), bránění soupeři v pohybu, což je případ, kdy bránící hráč bez úmyslu hrát míčem se postaví soupeři do cesty a přitom dojde k jejich fyzickému kontaktu. A samozřejmě sem patří i případy, kdy hráč soupeře nebo jinou osobu kousne nebo na ni plivne nebo když hráč hodí nějaký předmět na míč nebo na soupeře nebo nějakým předmětem, který drží v ruce, se dotkne míče.

Zastavit nebezpečí

Přestupků jako takových se hráči obvykle nemají důvod dopouštět. Většinově je používají v situacích, kdy jimi potřebují vyřešit nějakou pro jejich družstvo nebezpečnou akci družstva soupeře, proto je nazýváme „taktickými fauly“.

Pravidla fotbalu rozlišují tři typy taktických faulů:

zabránění soupeři v dosažení branky,

zmaření zjevné brankové možnosti soupeře,

zastavení slibné útočné akce.

1. Zabránění soupeři v dosažení branky

Jedná se o případy, kdy bránící hráč, který se nachází v prostoru své branky, zahraje míč rukou tak, aby neskončil v jeho brance. Mohou nastat tyto situace:

bránící hráč míč z branky rukou vyrazí a ten neopustí hrací plochu. V tom případě rozhodčí přeruší hru, hráče vyloučí a nařídí pokutový kop.

bránící hráč se míč pokusí rukou z branky vyrazit, ten ale přesto skončí v brance. Rozhodčí branku uzná a hráče napomene za nesportovní chování.

bránící hráč míč z branky rukou sice vyrazí, ale následně míč ihned skončí v brance, když např. některý z hráčů soupeřova družstva ho do branky dorazí. V tomto případě rozhodčí branku uzná a provinivšího se hráče pouze napomene, i když ten předtím dosažení branky fakticky zabránil.

2. Zmaření zjevné brankové možnosti

Za zjevnou možnost dosáhnout branky se považuje situace, kdy

útočící hráč má míč pod kontrolou,

postupuje s ním na branku soupeře a

před ním je jediný bránící hráč soupeřova družstva, obvykle brankář.

Zmařit zjevnou brankovou možnost lze pouze přestupkem, za který se nařizuje přímý volný kop, nikoli tedy přestupkem, za který se nařizuje volný kop nepřímý. Za zmaření zjevné brankové možnosti se nepovažuje, jestliže bránící hráč fauluje soupeře v boji o míč. Je to proto, že při probíhajícím boji o míč útočník ještě nemá míč pod kontrolou.

Pokud dojde k pokusu o zmaření zjevné brankové možnosti a akce útočícího družstva přesto pokračuje, rozhodčí při nejbližším přerušení hry provinivšího se hráče pouze napomene za nesportovní chování.

Pravidla striktně rozlišují zmaření zjevné brankové možnosti mimo pokutové území a zmaření zjevné brankové možnosti v pokutovém území.

Zmaření zjevné brankové možnosti mimo pokutové území

Každé zmaření zjevné brankové možnosti mimo pokutové území jakýmkoli přestupkem, za který se nařizuje přímý volný kop, musí rozhodčí potrestat vyloučením provinivšího se hráče. Jestliže např. brankář vyběhne mimo vlastní pokutové území a tam akci soupeře zastaví tak, že míč zahraje rukou, rozhodčí ho vyloučí.

Zmaření zjevné brankové možnosti v pokutovém území

Pro situace v pokutových územích přijala FIFA jiná řešení. Protože se jedná o situace, ve kterých po přestupku bránícího hráče rozhodčí nařizuje pokutový kop, což je sám o sobě ten nejvyšší herní trest, rozhodla se tyto situace rozlišovat podle toho, jestli bránící hráč chtěl bojovat o míč nebo jestli pouze chtěl tzv. „za každou cenu“ zmařit soupeřovu družstvu jeho šanci vstřelit branku.

Pokud se tedy hráč ve vlastním pokutovém území dopustí vůči soupeři přestupku, kterým dojde ke zmaření jeho zjevné brankové možnosti a rozhodčí za jeho přestupek nařídí pokutový kop, bude hráč pouze napomenut, jestliže k jeho přestupku došlo při pokusu zahrát míč. Za všech ostatních okolností, tedy např. za přestupky typu držení, strčení, bránění soupeři fyzickým kontaktem v pohybu apod, nebo za přestupky, které hráč provedl, aniž by vůbec měl možnost hrát míčem, musí být vyloučen.

Uvedená ustanovení ale neplatí jen pro hráče. Jestliže náhradník, vystřídaný hráč nebo i funkcionář družstva vstoupí na hrací plochu bez souhlasu rozhodčího a následně ovlivní hru nebo soupeře, nařídí rozhodčí přímý volný nebo pokutový kop, a v případě, že tím i zmařil zjevnou brankovou možnost soupeřova družstva, bude i vyloučen.

A přitom na hrací plochu ani nemusí doslova „vstoupit“, stačí, že do ní vytrčí část svého těla. To byl nedávný případ rozcvičujícího se náhradníka, který zpoza brankové čáry chtěl urychlit navázání hry kopem od branky, proto míč směřující jasně za brankovou čáru kopl směrem k brankáři a neuvědomil si, že do míče kopl ještě dříve, než ten opustil hrací plochu. Hra tedy v době jeho kopu ještě nebyla přerušena, on ji svým zásahem aktivně ovlivnil, proto rozhodčí nařídil pokutový kop.

3. Zastavení slibné útočné akce

Za „slibně se rozvíjející útočnou akci“ se považuje taková herní situace, která by bez porušení pravidla bránícím hráčem umožnila po jedné či nejvýše dvou přihrávkách soupeřovu družstvu přímo ohrozit branku bránícího družstva. I v tomto případě pravidla rozlišují zastavení slibné útočné akce mimo pokutové území a zastavení slibné útočné akce v pokutovém území.

a) zastavení slibné útočné akce mimo pokutové území

Každé zastavení slibné útočné akce mimo pokutové území jakýmkoli přestupkem, za který se nařizuje přímý volný kop, musí rozhodčí potrestat napomenutím provinivšího se hráče.

b) zastavení slibné útočné akce v pokutovém území

Situace se řeší podle toho, jestli provinivší se hráč chtěl nebo nechtěl či ani nemohl hrát míčem. Pokud se tedy hráč ve vlastním pokutovém území dopustí vůči soupeři přestupku, kterým zastaví jeho slibnou útočnou akci a rozhodčí za jeho přestupek nařídí pokutový kop, nebude tento hráč ani napomenut, jestliže se přestupku dopustil při pokusu zahrát míč. Jestliže se ale nejednalo o přestupek, kterým je možno bojovat o míč (držení, strčení, bránění soupeři fyzickým kontaktem v pohybu), nebo o situaci, kdy bránící hráč ani možnost hrát míčem neměl, napomene ho rozhodčí za nesportovní chování. 

Už vyšlo

1. díl: Přehled změn v pravidlech

2. díl: Hra rukou

3. díl: Přímý volný kop

4. díl: Nepřímý volný kop

5. díl: Navazování hry

6. díl: Disciplinární opatření