Záchranu bych si raději vybojoval na hřišti, říká bývalý reprezentant Jiránek. Na konec kariéry nemyslí

Vedení fotbalu ukončilo všechny nižší soutěže od třetí ligy dolů. Čekal jste, že se může přebor dohrát?
Dalo se čekat, že budou nižší soutěže ukončeny. Čas běžel a termínů bylo pořád méně. Mezi amatéry je těžké nařídit, že by se soutěž dohrávala třeba v době dovolených, nebo by se delší čas hrálo v rytmu středa - sobota. Hráči tady chodí do zaměstnání, fotbal je neživí. I proto jsem tušil, že bude předčasný konec. Až se současná situace uvolní, tak lidé budou chtít hlavně pracovat, což někteří teď ani nemohou.

Fotbalové volno bude trvat na této úrovni pěkných pár měsíců. Zažil jste vy nějakou takhle dlouhou pauzu?
Po operaci achilovek jsem byl mimo hru šest měsíců, ale to bylo něco úplně jiného. Byl jsem zraněný. Teď byl člověk zdravý, ale nemohli jsme hrát, ani trénovat s týmem. Bylo to nepříjemné pro všechny. Člověk mohl posilovat, nebo si jít zaběhat. Byť s rouškou. Ale ta mi nevadí, v zimě běhám s nákrčníkem, takže to bylo v pohodě.

Fungovali jste v pohotovostním režimu, ale teď už je jasné, že pauza bude pořádně dlouhá...
To je pravda, času teď máme fakt moc. Určitě si sedneme s trenérem a taky panem Klímou a vymyslíme, jak budeme postupovat dál. Otázkou také je, jaké budou možnosti k přípravě. Teď se dá běhat a jezdit na kole bez roušky v lese, ale to se týká jednotlivců, nebo lze hrát tenis. Uvidíme, kdy bude moct trénovat celé mužstvo.

Každopádně jste se zachránili, byť na základě rozhodnutí od stolu, a můžete se připravovat na novou sezonu v klidu. Radotínu tahle záchrana může pomoci, mladí hráči vstřebají současné zkušenosti. Co na to všechno říkáte?
Raději bychom si určitě zahráli přímo na hřišti, to je jasné. Na druhou stranu jsme rádi, že pokračujeme v přeboru. Dostali jsme další čas na práci, už před jarem se posílilo a teď se bude dál makat. Před sezonou byla celá řada kluků, co neměla s přeborem zkušenosti, teď nějakou získali a věřím, že se to ukáže v další sezoně na hřišti.

Když jste do Radotína před rokem a půl přicházel, možná jste ani netušil, co všechno zažijete. Mám na mysli převlékání v buňkách, dobrovolný odchod z ČFL, teď záchrana přeboru od stolu...
Bylo toho docela hodně, to je pravda. Co se týče těch buněk, v Radotíně byla rekonstrukce stadionu. Věděli jsme o tom. Já jsem z generace, která si zahrála na škváře a dá se říct, že jsem se vrátil tak trochu do mládí. A co se týče konce klubu ve třetí lize a odchodu do přeboru. V tu chvíli jsem všechno zvažoval. Rozhodlo, že jsem Radotíňák, chtěl jsem pomoci. Kdybych hrál přebor jinde, asi by to bylo s rozhodováním složitější.

V klubu nyní fungujete i jako sportovní ředitel. Máte už v hlavě budoucnost a možný posun do role funkcionáře?
Na nic podobného jsem nemyslel. V mém věku ale nevíte, jestli se rozhodnu hráčskou kariéru ukončit za rok, nebo třeba za tři. Určitě to teď neplánuji. A co se týče té pozice sportovního ředitele, tahle funkce mě oslovuje víc než třeba trenéřina. Jde u mě teď o jakési sbírání zkušeností s touhle prací. Je to směr, kde vnímám, že by mě práce v managementu klubu mohla do budoucna bavit. V zimě jsem nějaké zkušenosti získal, teď se toho moc dělat nedá.

Věříte, že se dohrají alespoň profesionální soutěže?
Co se týče profesionálního fotbalu, tak by se to asi dalo stihnout, třeba by se mohla zrušit nadstavba. Trénovaní hráči by každopádně měli zvládnout hrát systémem středa - víkend. Na druhou stranu, ta pauza je pro profesionály horší. Najednou se rozhodne, že se bude hrát a od hráčů se bude čekat, že budou ve formě. Amatérům by horší formu leckdo prominul.

Co byste říkal na zápasy bez diváků?
Kolektivní sporty se hrají pro fanoušky. Je to jedna z cest, kterou by se to mohlo nakonec ubírat. Ono je také otázka, kolik lidí by v téhle době na fotbal přišlo, třeba by měli strach z možné nákazy koronavirem. Takže, kdyby se hrálo bez diváků, dovedl bych si v tu chvíli představit, že bude víc přenosů v televizi a lidé toho víc uvidí. Jsem zvědavý, jak to dopadne.