Občas nějaký góly dám, asi mám dobré nahrávače, směje se kanonýr Junek. Vrátí se do Třeboradic?
Překvapuje vás to, že jste na špici žebříčku?
Ani jsem o tom tak nějak nepřemýšlel. Za normálních okolností by se v tuhle chvíli hrálo a nikdo by na statistiky za posledních pět let nekoukal. Je pravda, že občas nějaký gól dám. Zkrátka jsem měl dobré nahrávače v týmu.
Říkáte občas nějaký gól dám, co by za to většina útočníků dala...
Když vezmu třeba Třeboradice, tak tam je řada vynikajících spoluhráčů, kteří také umějí dát gól. Je pravda, že poslední sezona jim úplně nevyšla, ale kvalitu pořád mají. Hodně se rozstřílel třeba Giggs (Kadlec). Ten bude dávat góly pořád. Je pravda, že taky kope penalty, on si pro ně umí dojít.
Pálil jste v dresu Meteoru i Třeboradic. Na jakou z těch povedených sezon vzpomínáte nejvíc?
Asi na sezonu 2017/18, kdy jsme s Třeboradicemi vyhráli přebor. I když z hlavy nemůžu dostat ještě jeden smolný zápas, který jsme hráli o sezonu dřív. Měl jsem natažené vazy v koleně a na hřiště jsem tehdy šel asi v šedesáté minutě. A za chvíli jsem nedal velkou šanci. Nakonec jsme to utkání prohráli a ty tři body nám pak chyběly na béčko Motorletu, abychom ho v tabulce přeskočili a vyhráli přebor. Takhle mohli slavit oni.
V čem tkvělo a možná i tkví kouzlo Třeboradic?
Trenér Tesař si tam před lety přivedl dobré hráče, vytvořila se skvělá parta. Dařilo se nám fotbalově, sedli jsme si lidsky, jezdili jsme třeba spolu i na dovolenou. Když to takhle do sebe zapadne, pak jde všechno skvěle.
Vám se střelecky dařilo skvěle i v Meteoru...
Když se podíváte na moje sezony tam, pravidelně jsem dával patnáct až dvacet gólů. Všechno šlo skvěle, až se to v jednu chvíli zadrhlo a já šel do Třeboradic a tam to zase docela šlo. Tedy pokud mě v kariéře nebrzdila zranění. Když vezmu všechny trable, co jsem měl, stálo mě to určitě tak dvě celé sezony. Vezměte si třeba, že když jsem šel z Třeboradic do Rakovníka, tak jsem si v posledním utkání na zimním turnaji natrhl sval a nový tým pak dlouho čekal, než si za něj zahraju.
Neříkal jste si, že to byl signál, abyste v Třeboradicích zůstal?
Já jsem chtěl zkusit něco jiného. Nešlo ani o to, že bych chtěl jít do vyšší soutěže, prostě jsem chtěl udělat změnu. Poznat jiné prostředí, jiné lidi, zázemí. Určitě nebyla chyba, že jsem ten krok udělal, parta je i v Rakovníku skvělá.
Jak vám to vůbec v novém dresu šlo, když vás zranění pustilo na hřiště?
No, nějaké góly jsem dal, ale žádná sláva to nebyla. Třeba se mi povedlo překopnout prázdnou bránu někde z malého vápna. A to jsme na Dobříši potřebovali vyhrát. Místo toho jsme prohrávali a vyrovnávali až v úplném závěru a šlo se do penalt.
Rozstřely se v Praze nekopou, jak se vám tohle novum zamlouvá?
Já jsem šel na penaltu naposledy po čtyřech kolech v Brandýse. Nedal jsem a na penalty už nechodím.
Když byla řeč o těch zraněních. Není trochu paradox, že teď jste fit a ono se zrovna nehraje... Jak se udržujete v kondici?
Třeba nedávno jsem byl na kole až na Řípu a čekal jsem, že to zvládnu snáz.
Ono třeba běhání s rouškou není nic moc, že?
Mám takový nákrčník, ale je pravda, že běhání, a ještě o samotě, to mě moc nebere. Doma cvičím, mám činky, ale je to těžké. Každý to zná, jak je složité se přinutit.
V nedávném rozhovoru se třeboradický šéf Pavel Kott nechal slyšet, že byste se v létě mohl vrátit do hlavního města a rozšířit bilanci 93 gólů, které jste v Pražská teplárenská přeboru dal. Co je na tom pravdy?
Na tyhle myšlenky je ještě docela brzy. O možném návratu jsem ale už s pár lidmi mluvil. Vím, že je v Třeboradicích pořád dobrá parta. Třeba k tomu v létě dojde, uvidíme.