Foto: Jiří IPSER
Individuální plány nejsou nutné. Když se začne, budu připravený, říká Jarolím

Individuální plány nejsou nutné. Když se začne, budu připravený, říká Jarolím

Pražská teplárenská přebor se může pochlubit spoustou bývalých ligových hráčů i reprezentantů. Mezi největší hvězdy soutěže bezesporu patří fotbalista Újezdu nad Lesy David Jarolím. Ten strávil patnáct let v Německu a přes Francii se pak vrátil dohrát profesionální kariéru do Mladé Boleslavi. Fotbalu se věnuje pořád. Trénuje dorost U19 na Vyšehradě a má-li možnost, jde si kopnout za Újezd. „Že by se přerušená sezona rozjela později? Hráči by to možná i přivítali, že by se méně trénovalo a více hrálo. V tom problém nevidím,“ říká k současné situaci, která cloumá fotbalem.

Máte v Újezdě nějaké individuální tréninky, nebo si chodí každý zaběhat podle vlastního uvážení?
V situaci, kdy není jasné, zda bude soutěž pokračovat, nejsou individuální tréninkové plány vůbec nutné, nehraje se na profesionální úrovni. Já si chodím zaběhat každý den. Člověk si vyčistí hlavu a není zavřený celý den doma. Takže já s tím problém nemám, a když se začne, budu připravený.

V nejbližších dnech by se o osudu sezony mělo rozhodnout. Bude se pokračovat?
Těžko říct. Tuhle situaci nikdo nezná. Je složité říkat nějaké odhady, člověk musí respektovat to, co platí v daný moment, a nedá se s tím nic jiného dělat. Nevíme, jaká bude situace za týden.

Jaký je podle vás nejpozdější termín ke startu nižších soutěží, konkrétně přeboru?
Kvůli odloženému Euru nevidím problém dohrát i ty profesionální později, než se plánovalo. Na Slovensku se snad kromě první a druhé ligy zrušily všechny nižší soutěže, což nechápu. Ty přece mají mnohem jednodušší organizaci. Hráči sice pracují, ale v týdnu večer by si určitě zahráli.

Je vůbec reálné, aby se amatérské soutěže hrály dlouhodobě systémem víkend-středa-víkend?
Problém by asi byl s počtem hráčů, ale na druhou stranu už je večer dobře vidět déle a určitě by to nikomu nevadilo. Hráči by to možná i přivítali, že by se méně trénovalo a více hrálo. V tom problém nevidím.

Kdyby se muselo hrát bez diváků, tak zrovna Újezd nad Lesy by byl v přeboru ochuzen. Má jedny z nejvyšších návštěv.
Určitě ano. Ale kdyby se mělo hrát bez nich, tak je to určitě jednodušší řešit v nižších soutěžích, kam chodí pár stovek diváků, než v profesionálních. V Německu je to ještě drastičtější. Fotbal bez diváků je hodně divný, ale pokud by nebyla možná žádná jiná varianta, museli bychom se jí podřídit. V přeboru by zápas neviděla stovka lidí, v lize už je to samozřejmě jiný problém.

Vy sám máte za sebou skvělou profesionální kariéru. Dovedete si představit, jak to pro hráče musí být náročné, že se připravují sami doma, najednou se rozhodne a musí naskočit zpátky do zápasového zápřahu? Na druhou stranu jsou na tom všichni stejně. 
Důležité je, jaké individuální plány trenér rozdá. Není to jednoduché. Sám trénuji devatenáctku na Vyšehradě, kde rozdávám tréninky obden. V dnešní době je vše jednodušší v tom, že si trenér i na dálku může zkontrolovat odběhané kilometry, rychlost, tepovou frekvenci. Pro hráče není jednoduché trénovat v delším časovém horizontu bez míče, ale jak říkáte, jsou na tom všichni stejně. Hráči za sebou mají dlouhou zimní přestávku, odehrálo se jen pár kol, takže fyzicky by ztratit neměli. Nějaký den by se ale muselo společně potrénovat, začít hrát alespoň po týdnu.

Jak vůbec trávíte tyto nekonečné dny?
Máme tři děti, takže je co dělat. Výuku mají doma, s manželkou to máme rozdělené. Výhodou je barák se zahradou. Člověk může být na vzduchu nebo si jít zaběhat po okolí, děti mají také pohyb a vynahradí jim to chybějící tréninky, protože také sportují.

Nezbývá tedy doufat, že vše co nejrychleji přejde...
Přesně tak, nic jiného si všichni nepřejeme.



Fotografie