Foto: Pavel Jiřík st.
Na první zápas nikdy nezapomenu, přiznává trenér Prošek. Svěřence cepuje aspoň na dálku

Na první zápas nikdy nezapomenu, přiznává trenér Prošek. Svěřence cepuje aspoň na dálku

Jeden jarní zápas, dva získané body. A tečka. Fotbalová divize si kvůli celosvětové pandemii dává stejně jako další soutěže vynucenou přestávku. V trenérské kariéře Ladislava Proška tak zůstává v kolonce zápasy v roli hlavního kouče číslo jedna. „Že přijde takováhle věc a soutěže se přeruší, to samozřejmě nikdo nečekal. Ale já musím mít vždycky něco speciálního,“ usměje se hlavní trenér Aritmy. Prošek nahradil v roli kouče ve vokovickém klubu na konci roku 2019 Tomáše Kubra.

Co říkáte na současnou situaci?
Takhle jsem si ji nepředstavoval. Ale nedá se nic dělat, situace je vážná a člověk si o to víc uvědomí, jak je všechno pomíjivé a jak je důležité zdraví. Na pozici hlavního trenéra jsem se těšil, i ten první mistrák vypadal dobře, jen jsme nevstřelili proti České Lípě vítězný gól a vyhráli jsme až na penalty. V přípravě jsme to odmakali, cítil jsem, že jdeme jako tým nahoru.

Asi jste nečekal, že si po prvním utkání takhle odpočinete...
To nemohl tušit snad nikdo, že se tohle stane. A to ani v nejhorším snu. Nedá se nic dělat, musíme to zvládnout. Po fotbalové stránce je to hodně nepříjemné a určitě to všechno ovlivní. S hráči jsem v kontaktu přes mobilní aplikaci.

Užil jste si první zápas?
Určitě. Vždyť to bylo moje první utkání v roli hlavního trenéra. Bude to ten zápas, který si budu vždycky pamatovat.

Trenéři vždycky zápas rozebírají u videa, vy v tomhle směru máte času více než dost. Kolikrát jste utkání viděl?
Nebudu lhát, prohlédl jsem si ho hodněkrát. Byl tam rozbor s kolegou, bavili jsme se samozřejmě už i směrem k dalšímu zápasu. Ale hodně se rozebírala hra. Byly tam vidět věci pozitivní, stejně jako ty, které mohly byt lepší. Naposledy jsem ten zápas viděl před týdnem. Člověku najednou něco bleskne hlavou, tak se podívá, jak to bylo. Je hodně času, může jít třeba o nějakou maličkost, která ale může být ve výsledku důležitá.

Když jste mluvil o pozitivech, prozradíte nějaká?
Povedlo se do sestavy zabudovat odchovance. Na pozici středního záložníka hrál dobře Honza Mareš a na konci přišel hru oživit do útoku další mladík Jirka Vožický. Ten se jevil v přípravě velmi dobře, byl vidět. Třeba v generálce měl několik šancí. V jedné připravil gól a i z druhé šance nakonec taky padla branka.

Hráči to určitě mají s přípravou nyní hodně těžké, jak moc jste na ně přísný?
Jsem přísný. Ale taky musím kluky pochválit, protože plní zadané věci. Pracují na rychlosti, vytrvalosti, rychlostní vytrvalosti i na kompenzačních cvičeních. Posílají mi pak přes aplikace, jak to splnili a já si vše vyhodnocuji. Fakt jsem spokojený, i když ta situace není příjemná pro hráče, stejně jako pro trenéra. Je to složité, protože jde o individuální přípravu. Ale jak jsem řekl, tým je zdravý a kluci plní to, co mají.

Vy na rozdíl od fotbalistů máte výhodu, protože za běžného provozu v Říčanech provozujete fitness. Trénujete i vy?
Fitko je teď zavřené, ale mohl jsem si vzít činky domů. Budu díky tomu asi nejlépe připravený trenér na téhle úrovni. (směje se) Cvičím každý den, chodím na kolo, běhám, moje dcery Tereza s Denisou taky hrají fotbal, takže se na zahradě každý den fotbalově zabavíme.

Jenže tréninky s týmem chybí. Jak dlouho lze v nouzovém režime vydržet? Věříte vůbec, že se sezona dohraje?
Když budu upřímný, tak si myslím, že tahle sezona asi skončila. A budeme hodně rádi, když začne nová sezona. Samozřejmě bych byl rád, kdyby se situace zlepšila a všechno se dohrálo. Třeba tak, že by se i tabulka rozdělila a dohrálo se ve skupinách o postup, o umístění a o záchranu. Ale to jsou jen moje úvahy. Musí se zvládnout tahle složitá situace, kdy jde o zdraví. Uvidíme, co nám to pak z hlediska fotbalu dovolí.

Hrát by se muselo třeba v rytmu středa – neděle. Jsou na to týmy na téhle úrovni připravené?
Mluvil jsem o individuálních trénincích, až bude situace jiná, pochopitelně by byly zpátky týmové tréninky. Když si vezmete, že kluci chodí do práce, pak se také k zápasům musí cestovat, bylo by to všechno daleko složitější. Mám obavu, že by tam bylo větší riziko zranění hráčů. Jsem zvědavý, jak tohle všechno dopadne. Ale určitě chci všem popřát, aby tyhle těžké chvíle ve zdraví přežili a zase jsme se všichni potkali po čase na fotbale.

Říká se, že radost ze současné situace snad musejí mít jen správci hřišť, pažit si nyní pořádně odpočine...
Jo, to se říká. Hřiště zahálejí. Ale já s Honzou Fíčkem z Meteoru jsme asi výjimky, protože jsme trenéři a chceme, aby se hrály zápasy. I když on teď dával na sociální sítě fotku, jak nádhernou má v Libni trávu, takže by možná taky raději teď hrál na umělce. (směje se)