Foto: www.mfkfm.cz
Tři zápasy a tři dlouhé pauzy. Ale angažmá v Motorletu pro mě není černá můra, říká brankář Mihálek

Tři zápasy a tři dlouhé pauzy. Ale angažmá v Motorletu pro mě není černá můra, říká brankář Mihálek

Slovenský gólman Matej Mihálek přišel loni v létě do třetiligového Motorletu jako brankářská jednička. Jenže hned v prvním mistrovském zápase jej zabrzdilo vážné zranění, na jaře pro změnu celý fotbal zastavila pandemie koronaviru, a tak může gólman, který si v minulosti zachytal i českou druhou nejvyšší soutěž za Frýdek-Místek, počítat dosavadní starty za klub z Jinonic na prstech jedné ruky. „Motorlet pořád beru jako velkou výzvu a šanci ukázat se,“ tvrdí.

Trenér Poustka s vámi počítal jako s jasnou jedničkou. Podzim v Motorletu se ale asi proměnil v takovou noční můru, že?
O nějaké černé můře bych asi nemluvil. Já jsem to moc chtěl v Motorletu zkusit, je to v Praze, je to šance dát o sobě vědět. Třetí liga je sledovanou soutěží, fakt to byla pro mě výzva. Bez ohledu, jak to dopadlo, vždycky makám na sto procent, chci dělat fotbal naplno.

Jenže hned v prvním kole přišlo vážné zranění. Co jste si v tu chvíli říkal?
Začalo to špatně, to je fakt, protože jsem si v devadesáté minutě zápasu vykloubil loket. Bylo to nepříjemné, ale nebyl jsem určitě naštvaný na celý svět. Bral jsem to jako fakt, který se nedá změnit. Prostě se stalo, k fotbalu patří i zranění. A tohle se nedalo ovlivnit. Spíš jsem myslel na jinou věc.

Co se vám honilo v hlavě?
Že jsem se zranil 11. srpna. Přesně o tři roky dřív jsem si ve stejný den zlomil prst na stejné ruce. Asi to je signál, že takhle na začátku sezony nemám chodit do branky. (usměje se) Tehdy nebylo to zranění na tak dlouhou dobu. Teď jsem byl ze hry na tři měsíce. Snažil jsem myslet pozitivně. Jakmile jsem byl bez sádry, tak jsem chodil na rehabilitace, makal jsem, co to šlo, posiloval jsem. A v další fázi jsem dělal tréninky pro kluky, co byli v áčku. Chtěl jsem být s týmem. Nemohl jsem jen sedět doma.

Motorlet měl na místě gólmana problémy. Ne, co se týče výkonnosti, ale zranění posílala brankáře ze hry. Všiml jste si toho?
Původně to bylo tak, že jsem měl být jednička a mít u sebe mladého dorostence. Jenže po mém zranění se to muselo řešit. Přišel Karel Hrubeš, jenže toho doktoři léčili na něco jiného, než s čím měl problém, a přišla nějaká alergická reakce, takže taky nebyl v pohodě. Přišel i Martin Janáček ze Sparty. Super kluk, pořád si přidával. Sice jsem mu říkal, že méně je někdy víc, ale on makal a makal. A pak přišly problémy s třísly.

Vy jste se dostal do branky zase až na konci podzimu. V Králově Dvoře jste si pak hned vyzkoušel českou specialitu, dodatečné penaltové rozstřely. Co na ně říkáte?
Když skončil zápas, tak jsem si říkal, že máme bod. Nějak mě to nenapadlo, že to ještě nekončí. (směje se) Na Slovensku, ani na Moravě, kde jsem chytal, nic podobného není. Za sebe musím říct, že je to oživení a baví mě to. Kdyby byla šance, určitě bych to soutěžím na Moravě i na Slovensku doporučil.

Na konci podzimu už jste byl tedy v pohodě, odtrénoval jste přípravu a odchytal první jarní kolo. Pak ale přišla další pauza, tentokrát spojená s koronavirem. Neříkal jste si, že tahle sezona je nějaká prokletá?
Zimní příprava byla super, všechno bylo v pořádku. Bohužel se nedá nic dělat, jde o vážný problém, umírají lidé, je třeba dodržovat všechna nařízení a doporučení. Těžší je to v tom, že teď musím být doma, chybí mi kontakt se spoluhráči. Není to sranda.

Jak se udržujete v kondici?
Je to složitější, až se bude dát běhat, určitě budu chodit. Za barákem máme místo, kde člověk může pracovat se švihadlem, dát si nějaký žongl. Budu se snažit dělat maximum, co půjde, jen až ta přísná nařízení pominou. Moc příjemné není ani počasí. Sice svítí sluníčko, ale jinak je docela zima, to je pak člověk radši doma.

Pokud by současná situace pokračovala a Fortuna ČFL by se dohrávala později, asi by se muselo hrát v rytmu středa - víkend. Byl by to pro vás problém?
Pracuji u jednoho známého, dostat na zápasy bych se zvládl. Hodně jsem o tom všem přemýšlel, jak se to bude řešit, kdyby se ještě pár týdnů nehrálo. Snad tam dává prostor odložení Eura a zkrácení letní pauzy. Hrát anglické týdny by mi nedělalo problém. Je ale pravda, že když chodí kluci do práce, tak by to pro některé mohlo znamenat komplikace. Takže by třeba někdy ve středu mohli týmům nějací hráči chybět. Těžko říct, jak to bude. Ale je jasné, že některým týmům by se ten systém středa - víkend nemusel líbit, kdyby na něj tedy došlo. Samozřejmě bych byl rád, kdyby se soutěž dohrála celá, ale dobře si uvědomuji, že na prvním místě je zdraví. Musíme věřit, že to dobře dopadne.

Ať to dopadne jakkoliv, angažmá na Motorletu si tedy protáhnete?
Určitě ano, mám s klubem dohodu na dva a půl roku. Takže, jakmile to situace dovolí, budu chodit běhat, dávám si teď nějaké schody, posiluji s vlastním tělem. Prostě chci být připravený. Pochopitelně mi chybí brankářský trénink, chytání balonu, ale do toho se zase dostanu.

Jaký na vás vlastně udělala česká třetí nejvyšší soutěž?
Chytal jsem českou druhou ligu, ale ani tu třetí jsem nepodceňoval. Musím říct, že mě překvapila. Třeba tím, kolik je v ní šikovných fotbalistů, kteří by klidně mohli hrát i první ligu, ale mají třeba dobrou práci, tak jim stačí hrát ČFL. Co jsem zažil, tak ve druhé lize se hodně běhalo a bojovalo, tady jsem viděl i po taktické stránce vyspělé hráče a výkony týmů. Soutěž na mě udělala dojem.