Klubu 1999 Praha je dvacet let. Nikdy nesestoupil, snem je jedna sezona v přeboru

Klubu 1999 Praha je dvacet let. Nikdy nesestoupil, snem je jedna sezona v přeboru

Dvacet let. Tak dlouho už na fotbalové mapě hlavního města svítí jméno oddílu 1999 Praha. Tehdejší studenti, nadšené mládí, se proměnili během dvou desítek let ve zkušené mužstvo, které hraje I. A třídu, tedy druhou nejvyšší pražskou soutěž. „Nikdy jsme za dobu existence klubu nesestoupili, na kluky jsem pořádně hrdý,“ říká Andrej Šnajder, klubový šéf, sekretář a taky hráč v jedné osobě, který se ohlédl za dvěma dekádami klubu.

Před pár dny to bylo 20 let co váš klub vznikl. Už byla oslava?
Zatím ne. Plánujeme udělat vekou oslavu po skončení naší jubilejní dvacáté sezony, takže to bude někdy v červnu.

Co říkáte na to, jakou cestu za těch dvacet let klub urazil?
Byla opravdu dlouhá a složitá. Nápad na založení klubu se zrodil na gymnáziu, kam jsem já a druhý spoluzakladatel Martin Macourek chodili. No a po maturitě v roce 1999 jsme tento nápad opravdu zrealizovali. Dne 6. ledna 2000 vzniklo občanské sdružení se třemi zakládajícími členy, kde kromě nás dvou byl ještě Michal Macourek, mladší bratr Martina. Pro sezonu 2000/2001 jsme se přihlásili do poslední 3. třídy v Praze, pronajali si na zápasy hřiště v Dubči a začali hrát. Zpočátku jsme měli problém dát dohromady jedenáct hráčů na zápasy a ani úroveň nebyla příliš dobrá, ale nevzdali jsme se, pokračovali dál a dnes si troufám říct, že je klub 1999 Praha stabilní součástí pražské fotbalové scény.

Vzpomínal jste 6. ledna na začátky klubu?
To víte, že jsem si vzpomněl. Na toto se nezapomíná. Hned mně naskočila jedna úsměvná historka. Když jsme nesli první přihlášku do soutěže na Pražský fotbalový svaz, který tehdy ještě sídlil u stadionu Na Děkance, tak se nás tam ptali, jestli jsme si nespletli dveře, že diskotéka je vedle. Taky jsem si vzpomněl, jak bylo dříve těžké shánět peníze na chod klubu, jak každý musel přiložit ruku k dílu a měl něco na starost. Nikdy za naším klubem nestála nějaké městská část nebo velká firma. Někdy bylo problém peníze na sezonu sehnat. Teď už je to lepší, ale pořád platí, že si fotbal de facto financujeme a vlastně i řídíme sami. Nikdy jsme neměli placené funkcionáře nebo trenéra. Již delší dobu máme například hrajícího trenéra a sportovního ředitele Michala Suchánka, bez jehož práce by to dnes opravdu nešlo.

Třeba to přijde s prodlužující se existencí klubu a někdo postupem let dospěje do této role. I vy jste se posunul z role hráče do pozice sekretáře a prezidenta...
Opravdu už moc nehraju a věnuji se jen řízení klubu a související administrativě, ale registračku pořád mám. Kdyby bylo nejhůř, tak nastoupit můžu.

Když je hráči 20 let, má všechno před sebou, jak to je z pohledu klubu?
Řekl bych, že náš klub mnohonásobně překonal svůj prvotní cíl, což byl postup do 2. třídy. Stabilizoval se v I. A třídě, kterou hrajeme již devátou sezonu. Po řadě let na Děkance se usadil v areálu Motorletu, se kterým máme velice úzké a dobré vztahy. Musím opravdu říct, že jsem pyšný na to, co náš klub za těch dvacet let dokázal a chtěl bych poděkovat všem, co tomu pomohli.

Dá se říct, že je klub neodmyslitelná součást vašeho života?
Přesně tak. To spojení hráčů s klubem je fakt velké. Trávíme spolu čas nejen na zápasech, trénincích nebo soustředění, ale vídáme se prakticky neustále. Taky je potřeba zmínit, že my nemáme mládež, máme vlastně jen přípravky. Když se podívám na tým, tak my vlastně nemáme ani komu to předávat. Snažíme se proto aspoň omlazovat kádr. Ale říct si, co bude za dvacet let, to nemůžeme. Kdyby se rozhodlo najednou skončit třeba deset lidí, tak víme, že to nemá budoucnost... Pravdou je, že lidí, co byli v prvním kádru, bych asi teď už spočítal na prstech jedné ruky. Začínali jsme jako dorostenci a teď jsme nejstarší.

Napadlo vás někdy, že by bylo fajn mít svůj vlastní areál?
Na začátku jsme tenhle sen měli. Jenže jsme byli mladí, byli jsme rádi, že hrajeme a pořád se to nějak odkládalo. Roky běžely. A teď samozřejmě víme, že uskutečnit tuhle věc, to není nic jednoduchého. Jak jsem říkal, našli jsme super zázemí na Motorletu, takže nic podobného není na programu dne. Ale kdo ví, co třeba přinese budoucnost...

Klub se posunul soutěžemi až do I. A třídy. Je to v tomhle směru konečná?
Jsme v I. A třídě a i tam je to náročné. Stačí se podívat na tabulku, jak na tom jsme. Trochu už jsem o tom mluvil. Soupeři jsou mladší, běhavější, je to všechno složitější. Co se týče mě, tak bych na přebor chtěl dosáhnout. Je to takový můj sen, aspoň na jednu sezonu se tam jednou dostat. Kluci, kteří svádí každý týden boje se soupeři o deset, někdy i dvacet let mladšími, jsou nohami na zemi a soustředí se spíše na to, abychom se udrželi v I. A třídě.

V minulé sezoně jste měli po podzimu čtyři body a zachránili jste se. To byl majstrštyk, že?
Nakonec se to podařilo. Uzdravili se kluci, začalo se vyhrávat, všichni chodili. Takže to dopadlo dobře. Věřili jsme, že si to přeneseme i do téhle sezony.

No, teď máte bodů sedm. Asi máte rádi situace, když je o co hrát...
A to jsme vyhráli první zápas v sezoně. Uděláme všechno pro to, abychom se zase udrželi. Věřím, že to dokážeme, ale dobře víme, že to bude těžké.

Na sociální síti jsem viděl, že se snažíte posílit. Udělali jste velkou posilu v podobě Ondřeje Měsky z Motorletu...
Ano, ještě to sice není úplně dotažené, ale věřím, že to dopadne. Tento přestup je příkladem úzké spolupráce s Motorletem a zásluhu na něm má právě Michal Suchánek, který má kromě trénování na starost i posilování kádru. Uvidíme, jak Ondra zapadne do našeho týmu nejen fotbalově, ale i lidsky, protože to je u nás také velmi důležité.

Věřím, že základem týmu je dobrá parta. Jak těžké je najít posily pro tým, který nemá stadion, mládež, ale hraje vcelku vysokou soutěž?
První místo, kam se koukáme, je pochopitelně Motorlet. Nebo někoho přivedou kamarádi, že se chce třeba někdo vrátit k fotbalu po zranění. Určitě nejdeme cestou, že bychom někde zveřejnili výzvu a brali někoho na testy.

Na jaro se budete připravovat v radotínské skupině Weber Cupu. Jak dál budete chystat tým na náročný boj o záchranu?
Tenhle zimní turnaj už hrajeme hodně let. K tomu jezdíme ještě dvakrát v roce na takové soustředění. V poslední době bývá v Benešově, takže na konci února zase vyrazíme. Víc toho asi nestihneme, ale snad to bude k záchraně stačit, protože my nikdy nesestoupíme.


Očima hrajícího trenéra Michala Suchánka
„Klub jsme založili z ničeho, na začátku bylo kamarádství, když jsme spolu různě chodili do škol a dali to dohromady i fotbalově. Nakonec se to dotáhlo do I. A třídy. Jasně, že víme, že jsou v Praze tradiční kluby, a my nejsme v lize, ale vážíme si toho, že jsme v I. A třídě. Těch dvacet let uteklo nějak rychle. Nikdy jsme nesestoupili a tenhle cíl, udržet se, máme i v téhle sezoně. Jsme nohama na zemi, soupeři jsou mladší. Víme, že máme po podzimu jen sedm bodů. Ale zase tak špatně jsme nehráli, když jsem si dělal statistiku, tak jsme dost prvních poločasů i vyhráli, ale v závěru jsme ztráceli. Ona taky roste kvalita I. A třídy. Vždyť tam hrají i exligisté jako třeba Tomáš Jun. Ale jara míváme lepší a věřím, že to tak bude i tentokrát. Pracujeme na posilách. Na 99 procent by měl přijít z Motorletu Ondra Měska, výborný hráč a skvělý kluk, před deseti lety jsem ho v Jinonicích trénoval. Věříme, že právě on bude tím naším jarním trumfem. Máme za sebou první zápas v přípravě a hned dal dva góly. Nemusí navíc zůstat jedinou zimní posilou. Prostě uděláme maximum, aby to na konci sezony dobře dopadlo.“