Ďáblické hvězdy měly VIP místa v Barceloně na Lize mistrů, pak fandily i v Dortmundu

Co jste na ten dárek říkal? Jste vůbec slávista? Sparťana by možná přivedl do rozpaků...
Můj děda, kterého jsem nezažil, měl permanentku na Spartu na hokej i na fotbal, jsme sparťanská rodina. Takže, kdyby to děda věděl, tak by se snad obrátil v hrobě, že jsem jel na Slavii. Byl to kovanej sparťan. Já to bral tak, že se podívám na Ligu mistrů. V Barceloně bylo osmnáct stupňů, je to krásné přístavní město. Naživo jsem Messiho nikdy neviděl, takže jsem se moc těšil a nenechal si to ujít.

Jaké dojmy jste tedy z utkání v Barceloně měl?
Překvapilo mě, že je na zápase hodně čumilů, co moc nefandí. Ten zájezd byl super, letecky, s hotelem, místa VIP s občerstvením.

Nedostal jste v klubu od spoluhráčů seznam, abyste jim nakoupil dresy Messiho?
To ne, ale pro malého syna jsem ho chtěl koupit. Honza Davídek v přístavu jeden takový koupil za patnáct eur. Já jsem si říkal, že si počkám až na stadion do oficiálního obchodu. Jenže tam stál takový dres 105 eur, tak jsem si říkal, že za skoro tři tisíce ho nekoupím. To v Dortmundu byly super věci a ceny úplně jiné.

A jsme u druhého zážitku. Před pár dny vypravily fotbalové Ďáblice autobus na utkání Slavie s Dortmundem. Bylo to o hodně jiné než v Barceloně?
To tedy ano. Z klubu jelo asi šedesát lidí. Půlka fandila Slavii, půlka Dortmundu. Jiné to bylo i v tom, že Dortmund jako město mi moc pěkný tedy nepřišel, ale zase bylo super, jak tam lidé fotbalem žijí.

Máte nějaký speciální zážitek?
Co se týče fotbalu, tak ta jejich slavná tribuna, kde je asi pětadvacet tisíc lidí. Ve městě nám říkali, že je v Dortmundu snad největší vánoční strom v Evropě. Má asi 45 metrů a v konstrukci jsou další malé stromky.

Jak to vůbec bylo na zápase? Seděli jste všichni pohromadě a vytvořili ďáblický kotel?
Byli jsme spolu. Jen Tomáš Chrobok a Honza Ondrůšek, když dostali šanci, tak požádali o lístky do slávistického kotle. Já tedy "Slavie do toho!" řvát nemusel. (směje se)

Cesta do Barcelony a Dortmundu byla pro vás odměnou za klubovou věrnost. Měl jste v hlavě chvílemi ta léta, co jste v Ďáblicích odkopal?
Když jsem do klubu přišel, tak byl předsedou pan Šedivý. Ďáblice měly áčko a snad tři mládežnické týmy. S panem Mošničkou se to rozjelo a všechno roste. Udělal se tady obrovský kus práce, mládežnických týmů máme spoustu, vyřešila se závlaha, umělá tráva, zateplení šaten, v klubu jsou fotbalové školy, kempy, postaví se snad i hala. Ďáblice fotbalem žijí, je tu i skvělý vztah s obcí. Každopádně chci moc poděkovat za zařízení zájezdu panu Mošničkovi i panu Šťastnému.

Nikdy jste neměl chuť přestoupit?
Mám to v Ďáblicích rád. S každým se pozdravím, třeba s devadesátiletou babičkou, jsme takový rodinný klub, co má skvělé zázemí. Když to řeknu natvrdo, nejsem nějaký žoldák, co by někam šel hrát za peníze. Uživím se prací a k tomu hraju fotbal.

A co až skončí vaše kariéra? Budete pokračovat jako trenér?
Na trénování teda moc nejsem, jako trenér se nevidím. (směje se) Ono se nám v lednu narodí druhé dítě. V Březiněvsi jsme koupili dům, v létě se tam budeme stěhovat.

K rivalovi do Březiněvsi?
No jo, už jsem slyšel, že se budeme stěhovat za dálnici do Německa... Ta rivalita určitě nevznikla ze strany Ďáblic. Hodně dlouho hrála Březiněves nižší soutěž, až v posledních letech se to sešlo. Ale fakt je to spíš z jejich strany. Dělají ty pochody, na zápasy přijde tři sta lidí, atmosféra je pak super, to je pecka. Je to lepší, než když na vás někde přijde dvacet lidí.

Očima předsedy klubu Michala Mošničky

„Ďáblice oslavily sto let fotbalu a my jsme vymýšleli, jak odměnit kluky. Dva nejvěrnější Ondřeje Nováka a Jana Davídka, kteří jsou u nás šestnáct let, jsme díky našemu partnerovi – Czech Sport Travel – poslali na VIP zájezd na Ligu mistrů do Barcelony. Bylo to letecky, s hotelem a dobrými místy, jsme rádi, že jsme tam kluky mohli poslat. Teď na poslední zápas Slavie v Lize mistrů v Dortmundu jsme zase vypravili autobus. Jeli hráči áčka, béčka, dorostenci, děti, rodiče, trenéři i já se sekretářem. Docela mě překvapilo, že si dvacet procent osazenstva autobusu jelo fandit Borussii. Na mě udělalo velký dojem už samo město, které fotbalem žije. Potkáte pohlednou blondýnu s šálou BVB, v knihkupectví narazíte na sekci BVB. Byl to ohromný zážitek. Někteří z nás vyrazili i na zápas slávistických mladíků, ale ten jsem si nechal ujít. Těšil jsem se na zápas Ligy mistrů a jsem rád, že to bylo napínavé do posledního hvizdu. Někdy jedete stovky kilometrů a skončí to 0:0, tohle utkání nabídlo nejen góly, ale spoustu šancí. Máme na památku celou řadu fotek, všichni si to užili. Vážně jsem nadšený, jak se to všechno povedlo. Dortmund jako město na mě udělal obrovský dojem. Na Ligu mistrů v Ďáblicích myslet nemůžeme, ale to, jak město fotbalem žilo, bylo inspirující. Třeba přípravka dostala na zimu klubové čepice a zrovna nedávno jsem slyšel, kolik těch dětí je opravdu nosí ven na hřiště. Moc mě to potěšilo.“