Zkušenosti i ukrajinské posily: Fotbalová akademie válí i jako nováček I. B třídy

Podzim končíte na prvním místě, vládne tedy ve Fotbalové akademii spokojenost?
Určitě ano. Vždyť jsme nováčkem a až na dva zápasy se nám podzim docela povedl. Do soutěže jsme šli s tím, že se chceme v I. B třídě rozkoukat a pokud bude šance hrát nahoře, tak že jí budeme chtít využít. A to se také nakonec povedlo.

Začátek podzimu nevypadal úplně ideálně, že?
Neproměňovali jsme šance a také jsme si zvykali na novou soutěž, kdy jsme se vyrovnávali třeba s vyšší tvrdostí soupeřů. Prohráli jsme s béčkem Újezdu nad Lesy a pak ve Kbelích. To jsem zrovna nebyl s týmem, ale tam už jsem už z dob, kdy jsem hrál, věděl, že to bude hodně těžké a také se to potvrdilo. Dva body jsme ztratili pak i s béčkem Hostivaře. Jejich áčko tehdy o víkendu nehrálo, tak klub posílil rezervu a byla z toho remíza.

Pak jste se ale rozjeli, kdy přišel zlom toho, že jste nakonec byli suverénní?
Stabilizovala se sestava, takže to dopadlo tak, že jsme v posledních kolech podzimu jen vyhrávali. Jsme rádi, že se nám povedlo naplnit plán, že z domácího hřiště uděláme nedobytnou tvrz. Tam jsme nechtěli ztrácet body. Moc mě těší, že jsme to dokázali, i když jsme poslední domácí zápas odehráli na umělce. K utkáním venku jsme šli s pokorou, přece jenom jsme byli nováčkem.

Jste nováčkem, ale v kádru máte mladé hráče i ty hodně zkušené. Povedlo se vám vytvořit ideální mix?
Když jste zmínil ty mladé hráče, jsme rádi, že se nám povedlo teď zařadit dva kluky, co vyšli z dorostu. A to dvakrát v řadě. Za to jsme moc rádi. Na druhou stranu nám ale dva mladí kluci skončili. Oba levonozí, o to bylo všechno složitější, že pak museli někteří hráči nastupovat na pozicích, kde nehrávali.

Mladíci prchli ke konkurenci do vyšší soutěže?
Ne, ne. Prostě se rozhodli, že už nebudou hrát fotbal.

S tím asi trenér nic neudělá. Nebo jste je zkoušeli přemlouvat?
Jeden z těch kluků nám to ani neoznámil, dozvěděli jsme se to od jeho tatínka. V takové chvíli se nedá nic dělat. Jsme aspoň rádi, že dva kluci z dorostu přešli do áčka. A když jste se ptal na zkušené hráče, jsme rádi, že je máme. Stoperu Zouzovi je přes čtyřicet. A taky je tam Standa Slavík. Odehraje hodinu, odmaká to na maximum. Fotbal má moc rád. S tím si rád po utkání sednu a probereme to i z pohledu trenéra.

Nejde si nevšimnout, že máte poměrně hojně zastoupené hráče ze zahraničí. To s někým spolupracuje šéf klubu Karel Kapr? Nebo kde se u vás cizinci berou?
Tohle jde mimo pana Kapra, řadu věcí řešíme se sekretářem kluku Kloučkem. Pracovně spolupracujeme s jedním člověkem, který tu má tým v první hanspaulské lize a má ukrajinské hráče. Tak jsme se dohodli, že to někteří zkusí u nás ve velkém fotbale. A řada z nich se chytla. Ti kluci jsou šťastní, že si zahrají po práci fotbal. U zahraničních hráčů všeobecně platí, že když chtějí nastupovat, musejí být lepší než zdejší kluci. Jsme rádi, že je máme.

Takže se při hledání posil nezaměřujete na cizince?
Kdepak. Pořád platí, že sháníme české hráče. Ale jsme rádi, že kluky máme. Naši hráči se od nich hodně učí. Při zápasech i na tréninku. Skvělé je, když se nás ve čtvrtek sejde na tréninku patnáct, šestnáct.

A ukrajinské posily jsou hodně vidět. Třeba Mykhailo Tsyliev dal na podzim třináct branek...
To je jiný případ. Zrovna toho jsme získali díky panu Kaprovi, který ho zaplatil. Přišel k nám na post stopera, ale věděli jsme, že to dřív zkoušel v útoku, tak jsme ho tam zkusili. A daří se mu skvěle. Patří mezi základní osu týmu, kde je Zouza, Horskii, Lemák, Slavík. Ale pochvalu si zaslouží fakt všichni kluci. Třeba Jaroslav Šprungl, nebo třeba Aleš Malinovský, který se do toho dostával po roce, kdy nehrál fotbal.

Hráli jste i proti Třeboradicím B, kde se angažuje i Karel Kapr, v jehož areálu hrajete a rovněž jako vedoucí přeborového áčka Třeboradic funguje váš sekretář. Brali jste to jako derby?
Samozřejmě, že ano. Vždyť i já sám jsem za Třeboradice hrál a moc nás těší, že jsme to utkání vyhráli.

Vypadá to, že jste se na vyšší soutěž nakonec adaptovali bez problémů. V čem byla největší změna?
Byl to skok. Konečně hrajeme soutěž, kde jsou tři rozhodčí. S jedním je to někdy divočina. Hraje se tu lepší, kvalitnější fotbal, jen si musíme zvykat na tvrdost. Taky chci říct, že jsem viděl i pár zápasů druhé skupiny, a soudím, že ta naše skupina je kvalitnější. U nás je hodně béček, kterým chodí pomáhat posily. Takže jsou některé zápasy pro nás těžší, ale právě tyhle zápasy nás posouvají. Je to lepší, než kdybychom vyhrávali 9:0.

To byste ale měl jako trenér na lavičce klid a nemusel byste se nervovat kvůli výsledku, ne?
Paradoxně se nám stává, že když hrajeme třeba v první půli dobrý fotbal, ale nedáme víc než dva góly, tak je z toho nakonec trápení. Máme třeba v první půli držení míče osmdesát na dvacet, soupeř se nedostal moc za půlku, pak po přestávce snížil a byly z toho nervy. Nakonec jsme byli rádi za těsnou výhru. Moc nás taky těší, že jsme splnili cíl a doma jsme všechno vyhráli.

Máte náskok tří bodů, půjdete na jaře za postupem?
Určitě se o tom budeme bavit s vedením. Já věřím tomu, že kdyby přišli třeba dva hráči, tak bychom to ve vyšší soutěži mohli zvládnout. Teď se musíme ale dobře připravit na jaro a co nejlépe se popasovat s druhou části sezony. Čeká nás ještě hodně práce.