Dva měsíce čekání na triumf skončily. Neradi bychom se s přeborem loučili, říká trenér Radotína
Pohled na tabulku vás jistě pořád netěší. Ulevilo se vám aspoň malinko?
Kdepak malinko, ulevilo se mi pořádně. Na tohle vítězství jsme dlouho a moc čekali. Byly tam výpadky s Podolím a Újezdem nad Lesy, jinak to ale nebyly z naší strany žádné propadáky, odehráli jsme celkem vyrovnané zápasy. Kluci bojovali, ale výsledky nepřicházely. Když prohrajete osmkrát za sebou, tak to na týmu prostě leží.
Bylo důležité, že jste šli v Hostivaři před půlí do vedení?
Důležité byly oba dva góly. Věděli jsme, že se hraje o poslední místo, my jsme zápas zvládli a je na co navazovat. Po druhém gólu už bylo na soupeři znát, že nemá sílu. Také se jim nedaří, byli na tom podobně.
Nevyhráli jste skoro dva měsíce, to muselo být šílené období. Jak jste se s tím smiřoval?
Kousal jsem to docela těžko. Ale jsem takový, že to nikdy nechci zabalit, neuteču z boje. Snažil jsem se do kluků pumpovat sebevědomí, chci, aby si věřili. Samozřejmě, když prohrajete osmkrát za sebou, tak tam moc elánu není. Mně dodávalo energii to, jak kluci chodí trénovat, co do toho dávají, jak se s tím perou. A opravdovým vzorem, jak se s tím vším prát a jak ke všemu přistupovat, je a byl Martin Jiránek.
Takže platí asi dvojnásobně, že jste rád, že v Radotíně zůstal. Přitom ho to musí trápit také...
Určitě ho to štve a trápí, lehké to není ani pro něj. On je ale pro všechny opravdovým vzorem. Je na každém tréninku, i když je ošklivo, všichni jdou za ním. Je to neskutečný profesionál, vůdčí osobnost, jeho přístup strhává ostatní.
Honí se vám v hlavě, co bude třeba udělat během zimy?
Teď si přejeme a těšíme se na to, až bude konec podzimu. Samozřejmě s tím budeme chtít něco udělat. Víme, že jaro bude hodně o zkušenosti a o hlavě. Takže bychom chtěli, aby tři, čtyři hráči přišli. Na nějakých příchodech se už pracuje.
Cítíte tam přes výsledkovou bídu třeba to, že se tým v něčem zvedal?
Budu se asi opakovat, ale řada zápasů byla vyrovnaná. Jen prostě soupeř v rozhodující chvíli dokázal dotlačit do brány rozhodující gól. Já věřím, že podzim byl pro nás těžkou zkouškou, ale jaro bude lepší a my chceme přebor zachránit. Uděláme pro to všechno, neradi bychom se s touhle soutěží loučili.
Překvapil vás přesto Pražská teplárenská přebor něčím?
Asi jsme netušili, co nás čeká. Kvalita přeboru mě mile překvapila, úroveň je fakt hodně vysoká. Ukazuje se, že se v něm zkušeným fotbalistům, co hráli vyšší soutěže a už se jim výš hrát nechce, líbí. Na zápasech je to vidět, někdy bych se nebál srovnání s divizí. Pro naše kluky je to velká zkušenost.
Do konce podzimu zbývá jediný zápas, nastoupíte proti rezervě Vyšehradu. Jeho hráči se nechali slyšet, že je pro ně povinnost získat tři body. Je to výzva?
Samozřejmě. V klubu je Olda Pařízek, co byl tady v Radotíně. S trenérem Jardou Klímou jsem já sám hrál. Náš brankář Saladiak a taky Bazal jsou u nás právě z Vyšehradu, takže ten zápas bude mít náboj. Pokud to někdo u soupeře bere jako povinnou výhru, je to jeho věc. Vnímám to tak, že oni nás můžou podcenit, nám se nic podobného stát nemůže.
Sice už vyhlížíte konec podzimu, ale nějaký bod při rozlučce by se asi hodil...
Samozřejmě bychom byli rádi, kdyby se nám povedlo nějakým bodovým ziskem potvrdit výhru z Hostivaře. Jsem moc rád, že se teď trefil i Leo Bužík, ten gól mu určitě pomůže, stejně jako výhra všem ostatním. A pak se soustředíme na zimní přípravu, uděláme maximum, abychom to na jaře zvládli.