Foto: Jiří IPSER
Dukla JM po vysoké výhře schytala další výprask. Soupeři stačí bojovat, štve kouče

Dukla JM po vysoké výhře schytala další výprask. Soupeři stačí bojovat, štve kouče

Poslední místo v tabulce Pražská teplárenská přeboru, po osmi kolech pouhá dvě vítězství. Dukla Jižní Město sice herně nepropadá, jenže výsledkově je to bída. Tým sám chybami nabízí soupeřům šance, které proměňují a sbírají body. Přitom před týdnem Dukla JM vyhrála 7:1 a mohlo se zdát, že je z nejhoršího venku. Místo vzmachu však přišel knockout a prohra 2:5 v Třeboradicích. „Víc než se soupeři se teď pereme sami se sebou,“ povzdechl si zklamaný trenér Dukly JM Josef Světlík.

Představy o průběhu sezony jsou asi hodně vzdálené od vašich představ. Vždycky se objeví jeden výsledkový záblesk, ale pak přijdou další porážky...
To je strašlivě málo. Zdá se mi, že jsme se nebyli schopní přizpůsobit vývoji přeboru. Myslím, že my máme paradoxně nejfotbalovější tým za poslední čtyři roky, ale ta fotbalovost stačila první dva roky.

V čem je tedy nyní problém?
Přebor je založený na silovosti, jednoduchosti, bojovnosti, a to my prostě nejsme. Jestli my se tomu nepřizpůsobíme, tak prostě nemůžeme v přeboru plnit plnohodnotnou roli. Kolikrát, při vší úctě k soupeři, mu stačí bojovnost, houževnatost, což udělá ten rozdíl a my prohráváme.

Takže jste třeba v zápasech fotbalovější, ale na body to nestačí?
Důležité je, že se hraje na góly a na body. A ty nemáme. To je paradox.

Dlouho vás srážely špatné vstupy do zápasů, teď v Třeboradicích přišel kolaps na začátku druhé půle. Co se stalo?
Ve čtyřech utkáních jsme dostali do druhé minuty pravidelně branku. Teď se to stalo v úvodu druhé půle. Prostě jsme dostali gól a jako kdyby přišel blackout. Přestali jsme hrát, to je celé. A soupeř toho využil ke vstřelení dalších branek. Srážejí nás individuální chyby.

Navíc vás ještě víc ničí zbytečná vyloučení jako to v Třeboradicích. Vy hráče stáhnete, aby červenou kartu nedostal a on po vystřídání červenou stejně dostane za nesportovní chování...
To nechápu. Farkaš k nám přijde ze třetí ligy a je dvakrát vyloučený za nedisciplinovanost. Nevím, jestli to někde funguje jinak, nechápu to. Ale to je můj problém, to vyloučení jde za mnou.

Vyloučit se dřív nechal třeba i Brabenec, další hráč, co kopal třetí ligu...
Tady byl ale rozdíl. On byl přemotivovaný, protože jsme hráli proti Radotínu, kde v minulé sezoně působil. Problém je, když jsme vylučovaní ve chvíli, kdy chceme něco zvrátit, něco s tím zápasem udělat. V Třeboradicích to padá na moji hlavu.

Po utkání jste dlouho seděl na lavičce. Co se vám honilo hlavou? Je to nejtěžší chvíle za dobu, co jste na lavičce Dukly Jižní Město?
Nejde o nějaké vstřebávání zklamání pár minut po zápase. To je člověk naštvaný celý týden až do dalšího výkopu, kdy se můžete porvat o další vítězství. Já nemůžu klukům vytknout, že by tam chyběla snaha, ale my se teď pereme spíš sami se sebou než se soupeřem.

Co se tedy musí změnit, aby se to zlepšilo?
Tlačíte mě do odpovědi na otázku, na kterou nechci odpovídat. Hráči se změnit nemůžou, je po přestupním období, takže...

Za ta léta jsem vás poznal jako náročného trenéra, který s týmem žije a porážky ho bolí, možná více než některé hráče. Necítíte, že už těch nervů a zklamání bylo dost?
Podívejte, to se těžko hodnotí, jestli mám tomu týmu ještě co dát, nebo už ne. My jsme se do těch problémů dostali všichni. A buď se z nich dostaneme, nebo nedostaneme, pak už to bude na řešení někde jinde. Říct, já už nepřijdu a dělejte si s tím, co chcete, kašlu na vás, to není správné. Buď si to vyžereme do dna, nebo s tím něco uděláme.

Věřil jste po posledním vítězství 7:1, že to může být právě zlom, který vás mohl nastartovat?
Upřímně? Nevěřil, že je to ten moment. Vyhráli jsme 7:1 proti soupeři, který nám to značně ulehčil. Ano, celý další týden se lépe pracovalo, protože na týmu nebyla deka. Ale my jsme to utkání neměli v určité fázi úplně ve svých rukách. Větší naději do mě vnášel první poločas v Třeboradicích. Trávník měl stoprocentní šanci na zadní tyči. Ano, soupeř měl nějaké šance, ale my jsme pracovali. Mnohem víc naděje, že se to zlomí, jsem měl v hlavě po té první půli než po výhře 7:1. Věřil jsem i za stavu 4:2 pro domácí, že kdyby se nám povedlo snížit na rozdíl gólu, dalo se s tím ještě něco udělat. A vidíte, jak to dopadlo.


Poprvé jsme otočili zápas, pochvaloval si třeboradický trenér Kabyl
„V první půli jsme se proti Dukle tak trochu báli hrát. Nebylo to dobré. Přitom hráčskou kvalitu i zkušenost máme. V létě jsme ale měli jen tři týdny, abychom se poznali. Bylo to krátké, vlastně se pořád poznáváme. To, že je tu patnáct kvalitních a zkušených hráčů, ještě neznamená, že se hned pochopí a všechno nám bude vycházet. My si potřebujeme na sebe zvyknout. Takové zápasy, kdy si kluci sami sobě dokážou, že to jde a otočí zápas, by nám mohly pomoci směrem do budoucna. V téhle sezoně se nám povedlo otočit zápas poprvé a je to plus, na kterém se dá stavět.“



Fotografie

Související články