Hostivař dotáhla ztrátu tří gólů, ale stejně prohrála. Úlevu vystřídala bezmoc, řekl kapitán Penc
Co na zápas s odstupem říkáte?
Že by bylo nejspíš lepší prohrát 0:5 než těsně 3:4. Takhle to docela bolí. Když už jsme dokázali vyrovnat na 3:3, nechali jsme si zase dát rychle gól. A Újezd Praha 4 už to pak nepustil. Jakmile se dostal znovu do vedení, už to bylo těžké.
Povedený nebyl hlavně začátek utkání. Zaskočil vás něčím soupeř?
Do utkání jsme nevstoupili dobře. Hned z prvního rohu jsme dostali gól. Navíc po situaci, na kterou jsme se celý týden chystali. Tak už to holt někdy chodí, že se na něco připravujete a pak to stejně nezvládnete.
Do 35. minuty jste dostali další dva góly...
Hráči Újezdu Praha 4 jsou hodně zkušení. Hostivař si teprve musí po letních změnách sednout. Bylo znát, že jsme ve třetím utkání hráli zase v jiném složení. I já jsem netradičně nastoupil ve středu zálohy a musím si přiznat, že už to není tak běhavé jako dřív. Když dal soupeř třetí gól, jejich hráč to trefil fakt parádně, tak to z nás ale všechno spadlo.
Vidíte, leckdo by zápas za stavu 0:3 zabalil a vy jste začali manko ukrajovat. Co se vám honilo hlavou?
Když jsme po jejich chybě dali gól na 1:3, dostali jsme se do zápasu. Soupeř si asi myslel, že je rozhodnuto, no a my jsme se rozjeli. Snížili jsme nejdřív na rozdíl gólu a nakonec i z penalty vyrovnali.
V tu chvíli musela v Hostivaři vládnout euforie. Bylo to tak?
Oni nám dali gól na 4:3 tak rychle, že si to člověk ani nestačil užít. Samozřejmě, když jsme vyrovnali, tak jsem cítil úlevu, a když to pak trefil Tomáš Pešír, tak to byla naopak bezmoc.
Zažít během utkání takové zvraty není zrovna obvyklé, zažil jste už něco podobného?
Jeden takový jsem zažil, ještě když jsem hrál za střížkovskou Bohemku. To jsme hráli v Příbrami proti vršovické Bohemce. V poločase jsme prohrávali 0:2 a dokázali to otočit na 3:2. To bylo něco úžasného, a zvláště při té rivalitě, která tam byla. Jinak je pravda, že jsem takových utkání moc neodehrál.
S favoritem jste se ale prali statečně a mohli dosáhnout na body. Berete to jako dobrý signál směrem do budoucna?
Prohrávat rychle o tři góly nebylo nic příjemného. Je pravda, že bylo pozitivní, jak jsme se dokázali do zápasu vrátit. Nakonec se ale projevila zkušenost Újezdu Praha 4 a my prohráli. V závěru jsme tam měli jeden závar, pak ještě roh, kdy to tam mohlo spadnout a získali bychom bod. Ale nestalo se.
Nějaký bodík by se Hostivaři jistě hodil...
Dvakrát jsme prohráli, se Zličínem v premiéře získali bod. A musím říct, že i ten byl nakonec zlatý. Jak jsem říkal, v Hostivaři si to musí po letních změnách ještě sednout.
Jenže teď vás čeká rozjetá rezerva Žižkova, která přebor vede. Je tohle zápas, kdy by se váš tým mohl chytit?
Musíme si dát pozor, aby nám to v tabulce neujelo... Nesmí si to sedat moc dlouho. Žižkovská rezerva je nahoře, chodí tam posily z áčka, což musí být znát. Pro mě to není překvapení, že jsou nahoře. Počítám s tím, že nějaké posily mít zase budou. Ale zkusíme to, v přeboru se dá hrát s každým. Jen musíme plnit to, co si řekneme, nesmíme dostat gól hned z první šance a naopak by se k nám mohlo jednou i přiklonit štěstí.
Kromě hraní za hostivařské áčko stíháte trénovat v klubu i malé děti. Bude z vás tedy jednou trenér?
Vedl jsem školičku těch nejmenších, teď už je z dětí mladší přípravka. Mám v týmu syna. Musím se přiznat, že jsem nikdy nechtěl být trenérem. Ale tohle mě baví.