Foto: Jiří IPSER
Valoušek se po třinácti letech loučil se Zličínem
21.08.2019

Valoušek se po třinácti letech loučil se Zličínem

Dlouhých třináct let prožil Richard Valoušek v modrobílém dresu Zličína. V posledních letech jako kapitán. V sobotu přišel poslední zápas. Konec. Hráčskou kariéru ukončil a vrhl se s plnou vervou na trenérskou dráhu. Převzal jako trenér dorost U17 na Tempu. Poslední zápas za Zličín začal skvěle, už ve 3. minutě jeho střela skončila v síti Radotína. Vítězné loučení se ale nakonec nekonalo. Radotín vyhrál 4:1.

Prožil jste ve Zličíně třináct let. Zažil postup do divize i pád do I. A třídy. S jakými pocity jste nastupoval do posledního zápasu v modrobílém dresu?
Především jsem ho chtěl pro Zličín, pro kluky i Míru Vašuta, vyhrát. Na rozloučenou, na závěr. Byla v tom nostalgie, snad poprvé na zápase byli oba moji rodiče, bývalí svěřenci a tolik kamarádů. Určitě to nebylo tak, že by se mi před očima promítlo těch 13 let, ale když víte, že vám kluci za klandrem tleskají naposledy, je to svým způsobem smutné.

Výsledkově se zápas s Radotínem nevydařil. Byl jste autorem jediného gólu Zličína. Jak byste zápas zhodnotil?
Prvních 25 minut jsme byli lepším týmem a šli za vítězstvím. Bylo parádní, že jsem se mohl rozloučit gólem, přeci jen to u mě z obrany není tak typické. Chvíli to vypadalo, že nás branka nakopne. Bohužel po vyrovnání se hosté nadechli a zpátky do zápasu nás pustili až za stavu 1:3. Snažili jsme se tím něco udělat, ale nepřálo nám štěstí. Radotín potvrdil, že má silné mužstvo, přes střed hřiště jsme se nedostávali tak, jak jsme byli zvyklí. To podle mě rozhodlo.

Rozhodl jste se budoucnost zaměřit na trenérskou práci. Angažmá u dorostu Tempa je po žácích ve Zličíně určitě kariérní postup. Kam až byste chtěl zamířit?
Teď vedu sedmnáctku v České lize, na to se soustředím. Bylo by hezké zkusit časem i něco vyššího, i mezi dospělými, nebo se třeba vrátit k A týmu Zličína, ale na to se teď nedívám. Cíl mám jasný: sžít se s novým týmem a společně si fotbal užívat. Vidíme se pětkrát týdně, je to opravdu hodně času a základem musí být dobrá spolupráce mezi realizačním týmem a hráči. Jsem zastáncem toho, že nejde o dvě různé skupiny, ale jednu jedinou, která má stejný cíl, a to nejen vyhrávat, ale hrát atraktivní fotbal a držet při sobě, a to v jakékoliv situaci.

Už máte za sebou první zkušenosti s koučováním České dorostenecké ligy. Vaše první dojmy?
Zatím za sebou máme zápasy s Jabloncem a Libercem a oba nám ukázaly, že na ligu na Tempu máme, že se tam tato soutěž nehraje náhodou. Těším se na každý další zápas, protože zatím kromě jednoho poločasu jsme byli vždy rovnocenným soupeřem. V týmu máme velice šikovné fotbalisty, technicky jsou to hráči pro tuto soutěž jako dělaní, bohužel ale do ní většina zatím nedorostla v hlavě. Psychická připravenost, poctivost po celých 90 minut hry, větší důraz a hledání chyb hlavně u sebe a ne u druhých, to jsou nedostatky, na kterých pracujeme.

Hráčskou kariéru jste definitivně odpískal, nebo si ještě někde kopnete, jak se říká pro radost a na žízeň?
V říjnu se nám doma narodí první dítě, i proto jsem už nechtěl být naplno na dvou fotbalových frontách. Když mi to čas dovolí, půjdu si zahrát s kamarády za Škvorec, který hraje 1. třídu ve Středočeském kraji, Hanspaulku se spolužáky ze školy, nebo Pražský přebor ve futsale. Priorita je ale pro mě nyní rodina a pozice trenéra.

Třináct je dlouhá doba, pražský fotbal jste poznal z trávníku jako hráč i jako trenér, máte na závěr něco na srdci?
Toho by bylo tolik... Chci především poděkovat všem spoluhráčům, trenérům i vedení nejen FC Zličín, ale i dalších klubů, kteří mě za ty roky poznali. Je mi jasné, že jsem byl občas na hřišti k nesnesení, ale kdybych tuhle hru tolik neprožíval, nebyl bych to já. Závěrem bych chtěl smeknout před pražskými rozhodčími. Moc pochval se jim nedostává, ale já musím říct, že jsem skutečně za těch iks sezon v Praze nezažil jediný zářez. Naopak v divizi to byla nakloněná rovina v podstatě pokaždé, i proto jsem si pražský přebor vždy užíval. Díky.



Fotografie

Související články