Kazašský záložník Yerzhan Yessirkegenov z Nebušic: Do Česka jsem se vrátil kvůli Praze
V Praze jste absolvoval Vysokou školu finanční a správní. Jak jste se o ní v Kazachstánu dozvěděl?
V roce 2006 jsem chtěl někam odjet studovat, zkusit něco nového, a zvažoval jsem různé možnosti. Narazil jsem na reklamu, která lákala na studia v Česku. Nejdřív jsem sem odjel na rok studovat češtinu. Sám, bylo mi sedmnáct let. Potom jsem se dostal na VŠE, ale tam se mi moc nelíbilo, takže jsem po roce přešel právě na Vysokou školu finanční a správní. Obor jsem měl provozní financování.
V Česku už jste zůstal?
Vrátil jsem se do Kazachstánu, kde jsem rok pracoval v jedné státní společnosti jako finanční specialista. Potom jsem se rozhodl dodělat si magisterský diplom a na rok jsem odjel studovat do Walesu. Vybíral jsem mezi mnoha univerzitami a tato byla v magazínu Financial Times v nejlepších třiceti. V roce 2013 jsem ji úspěšně dokončil a opět se vrátil domů do Almaty, kde jsem tři roky pracoval ve společnosti Ernst & Young.
Co vás tedy dostalo zpátky do Prahy?
Hlavně kamarádi, se kterými jsem sem v roce 2006 odjel a kteří tady zůstali. Rozhodl jsem se vlastně ze dne na den, seděl jsem v práci a začal probírat možnosti práce v Česku. Po pár dnech jsem našel nabídku místa v PricewaterhouseCoopers, což je konkurent Ernst & Young v rámci tzv. Velké čtyřky. V listopadu 2016 jsem tedy přijel zpátky do Prahy, na té pozici jsem vydržel do loňska, kdy jsem nastoupil jako manažer do Lukoilu. Vedu tým dvaceti lidí z různých zemí, konkrétně máme na starosti finance a účetnictví pro různé společnosti v rámci skupiny Lukoil.
Vy mluvíte anglicky, česky…
… rusky a kazašsky. Kazašsky asi nejmíň. (usmívá se)
Jak byste popsal vaše rodné město?
Almaty jsou největší a až do roku 1997 hlavní město Kazachstánu, finanční i kulturní centrum země. Hodně muzeí, oper, restaurací, mladých lidí. Dřív bývalo i jedním z kulturních center celého Sovětského svazu. A je moc hezké, obklopené vysokými, pětitisícovými horami. Ty jsou asi dvacet minut od centra, takže si můžete jet zalyžovat. V horách je i velké otevřené kluziště, jedno z nejvýše položených na světě.
Proč se hlavním městem stala Astana?
Oficiálně proto, že Almaty nejsou strategicky dobře umístěné, leží nedaleko hranic s Čínou, navíc tam bývají často zemětřesení. Neoficiální důvody jsou, řekněme, politické. Prezident Nazarbajev, který je ve funkci už od roku 1990, cítil, že Almaty nejsou v uvozovkách jeho, tak nechal uměle vybudovat Astanu a udělal hlavní město z ní. Během dvaceti let tam vyrostlo vlastně úplně nové město, které vypadá jako Dubaj. Jak jsem říkal, je umělé, já ho moc nemusím. Necítíte v něm ducha a historii, jakou mají Almaty.
Uměle vybudován byl i klub FC Astana.
Investovali spoustu peněz, přilákali hodně cizinců. Kromě FC je v Astaně úspěšná i stejnojmenná cyklistická stáj, ta je také velkou reklamou pro město. A vlastně pro celý Kazachstán.
FC Astana vyhrála posledních pět ligových ročníků, jak se vedení podařilo stvořit takového suveréna?
Samozřejmě je to hodně o penězích. Kromě velkého množství cizinců skupují i nejlepší domácí hráče z celé země.
Může ji někdo ohrozit?
Velkým rivalem je právě Kajrat Almaty, kterému fandím. Je to opak Astany, tradiční klub s bohatou historií, založen byl v roce 1954. V Sovětském svazu patřil k lepšímu průměru, vždy hrával nejvyšší soutěž. Poslední dobou také hodně investoval, protože má bohatého majitele. Dokázal přilákat třeba Andreje Aršavina nebo několik Brazilců.
Almaty mají zkušenost i s českým fotbalem, loni hrály předkolo Evropské ligy proti Olomouci.
A vypadly. Chtěl jsem na zápas do Olomouce jet, protože jsem přes ambasádu sehnal lístky. Ale moc se mi nechtělo trmácet se autem po D1 až do Olomouce, navíc ráno jsem musel do práce, takže jsem nakonec koukal jen v televizi. Odvetu jsem už ani neviděl, měli jsme trénink.
K reprezentaci nedávno nastoupil Michal Bílek. Vkládají do něj fanoušci velké naděje?
Nevím, jestli se to dá takhle říct. Už jsme u nároďáku zkoušeli hodně variant, vedl ho mimo jiné Miroslav Beránek, po něm třeba Bulhar Stoilov. Většina měla dobré začátky, ale pak se zase začalo prohrávat. A Bílek? Těžko říct. Ambice určitě má, stejně jako kazašská reprezentace.
Co je v dlouhodobém hledisku problémem kazašské reprezentace, resp. celého fotbalu?
Vyrostly nové vynikající akademie, což je určitě dobře. Ale chybí takový ten průměr, soutěže typu přeboru nebo divize. Problém je, a je to patrné i na reprezentaci, připravenost hráčů. Hodně zápasů prohráváme fyzicky. Nějakých sedmdesát minut je to dobré, ale dostáváme góly v devadesáté minutě. Ale snad to bude lepší. V poslední době se objevilo několik dobrých mladých hráčů.
Postup na příští EURO je reálný? Třeba i proto, že na něm bude poprvé hrát 24 týmů?
Ne, na to je ještě brzy. Myslím si, že Kazachstán se na mistrovství dostane, až budu mít vnoučata. (usmívá se)
Alespoň byste se toho dočkal…
Doufám. To by byl můj splněný sen.
Fotbalu jste se věnoval už v Kazachstánu?
Tam jsem hrál jen malý fotbal, něco jako je tady Hanspaulská liga. S tím velkým jsem začal až v Praze, kde jsem si našel Střešovice. Nejdřív jsem hrál za dorost, pak dva roky za muže. Ale cítil jsem, že jsem úplně nezapadl do kabiny. Přece jen jsem byl mladý, navíc cizinec. Začal jsem tedy hrát závodně futsal, protože ten mi šel. Na internetu jsem si našel klub FC Warriors, nastoupil do něj a hraju tam dodnes. Loni jsme v národním poháru dokonce vyřadili Slavii, to byl pro klub historický okamžik. A pak jsme celý pohár vyhráli.
Už pár let hrajete i za Nebušice. Jak vám klub a I. A třída vyhovují?
Jsem tam naprosto spokojený. Nevím, jestli je to dané tím, že už jsem starší, ale v kabině to funguje skvěle. Nebušická parta je vynikající, je vidět a cítit, že všichni táhneme za jeden provaz. Je jedno, jestli jste cizinec nebo Čech. Společně chodíme na různé akce, baví mě i soustředění. Zatím jsem byl na letním, zimní jsem nestihl. A I. A třída má podle mě velmi vysokou úroveň.
Dáváte si ve fotbale ještě nějaké cíle?
Rád bych si zkusil přebor, ale nevím, jestli se nám do něj povede s Nebušicemi postoupit. Rádi bychom to příští rok zkusili. Ale pro mě je stejně hlavní dobrá parta, se kterou můžu po zápase na pivko. A pak je vlastně jedno, v jaké soutěž jsem. Navíc v Hanspaulce hrajeme první ligu, ve futsalu přebor, takže vyšší soutěže mám alespoň touto formou.
Takže hrajete ještě Hanspaulku?
Ano, za Dynamo UK. UK je odkaz na Ukrajinu, já jsem tam jediný Kazach. A ještě chodím na box.
Jak to všechno stíháte?
Nestíhám. (směje se) Na tréninky v Nebušicích se snažím chodit alespoň jednou za týden. Futsal má zase tu výhodu, že zápasy se hrají pozdě večer, takže po práci je stíhám. A box jsem si dal na ráno.
Tomu se věnujete v jaké formě?
Chodím trénovat s jedním kamarádem na Olšanské náměstí, jmenuje se to Kutil Gym. Máme tam i individuálního trenéra. Pomáhá mi to v rozvoji fyzičky, síly.
To asi využijete i ve fotbale, že?
Při zápasech hodně běhám, takže ano. Průměr mám přes jedenáct naběhaných kilometrů na zápas. S technikou je to ale už slabší, takže můj styl je odebrat balon a poslat dopředu pas.
Vidím, že máte snubní prsten. Manželka je Češka?
Ne, Kazaška.
Jak se na vaši vytíženost tváří?
Není zrovna nadšená. Poslední dobou se snažíme najít nějaký kompromis, jedna z možností je, že skončím s Hanspaulkou, protože opravdu nestíhám. Boxu ani velkého fotbalu totiž určitě nenechám.
Jaký je rozdíl mezi Kazachy a Čechy?
Češi jsou míň otevření, Kazaši víc pohostinní. Ostatně i v kabině ve Střešovicích bylo vidět, že nové cizince moc neberou. Češi sedí tady a baví se mezi sebou, cizinci patří tam. Ale na druhou stranu v Nebušicích jsem našel kamarády i mezi Čechy, třeba Tomáš Přerost je opravdu dobrý člověk.
Praha vám k životu vyhovuje?
Naprosto. Praha byla vlastně hlavní příčina, proč jsem se do Česka vrátil. Mám možnost srovnávat, protože jsem žil mimo jiné i v Londýně. A Praha je pro mě ideální. Není ani malá, ani přehnaně velká, je tu skvělá infrastruktura, hodně míst, kam zajít třeba na pivo. A pivo tu je taky výborné. Nejlepší. A levné.
Koukám, že pivo máte rád.
S tím trochu bojuju. Po tréninku si dám dvě, tři piva a trochu mi narostlo břicho. (usmívá se)
A je tu něco, co vám naopak nevyhovuje?
Nejím vepřové, takže občas mám problém si v restauraci vybrat jídlo. Můj výběr je omezený v podstatě na kuřecí nebo drahé hovězí.
Doufám, že se vás nedotknu, ale musím se zeptat: Kazachstán svým způsobem proslavil i…
Borat.
Přesně tak. Jak ten film Kazaši vnímají?
V zásadě existují čtyři různé přístupy. Jedna skupina lidí to bere osobně a film se jich dotýká, uráží je. Druzí to berou jako srandu. Další ho ignorují a poslední skupina vnímá Borata jako takovou černou reklamu.
Do které z těch skupin patříte vy?
Když šel do kin, shodou okolností jsem byl v Česku, tak jsme na něj s kamarády šli. Musím říct, že mě to nebavilo, i proto, že ten film nemá s Kazachstánem vůbec nic společného. Točil se někde v Rumunsku, na těch hercích je vidět, že to vůbec nejsou Kazaši. Ale abych odpověděl: beru ho jako srandu, nijak se mě nedotýká.