Bellada po 51 letech skončil ve Vršovicích. Rozhodl jsem se už před sezonou, říká legenda klubu

Poslední sezona vám musela vzít hodně sil. Kdy přesně jste se rozhodl, že v Unionu skončíte?
Tady bych to rád vysvětlil. O tom, že skončím, jsem se rozhodl už před rokem. S touhle sezonou to nemá nic společného. Už před rokem jsem to řekl našemu místopředsedovi, teď už vlastně předsedovi, co se chystám udělat. Taky jsem se ale snažil o to, aby se to nerozkřiklo. Ale chci, aby si teď někdo nemyslel, že končím po sezoně, která se nepovedla.

Po více než půlstoletí v klubu se vám určitě tenhle krok nedělal lehce. Troufnete si říct, že je vážně definitivně konec?
Nebylo to jednoduché, to je jasné. Vzpomněl jsem si na to, když jsem do klubu v jedenácti letech přišel jako žáček. Myšlenek se mi honilo hlavou fakt hodně, od nějakých třiadvaceti jsem v klubu taky trénoval, s dorostem jsme postoupili do ligy, sedm let jsem i trénoval áčko. Jak jsem ale říkal, únava už byla větší, než radost z fotbalu. A tak jsem s ročním předstihem oznámil konec. Ve výboru klubu jsem byl 35 let a musím říct, že jsem zažil snad všechno. Od vítězství v přeboru až po sestupy.

Nebudeme si nic nalhávat, tato sezona byla v podání Unionu hodně nepovedená. Neříkal jste si, že byste si měl to loučení ještě o rok protáhnout?
Už po podzimu to bylo špatné. Měli jsme šestnáct bodů, ale že za celé jaro uhrajeme jen tři body, to nemůžu nazvat jinak, než že je to ostuda. Když se na tu sezonu podíváte, tak jsem vyměnil i tři trenéry, to tu nikdy nebylo. Ale jak se ukázalo, v trenérech to u nás nebylo. Je to o přístupu hráčů, když se chodí trénovat třeba v šesti lidech, pak je to na hřišti zkrátka znát.

V poločase posledního zápasu prohrával Union 1:7, až by se chtělo říct, že jste si za tu věrnost takový konec nezasloužil. Trpěl jste hodně?
Ani jsem ten poločas nedokoukal, bylo to něco šíleného, Když jsem říkal, že jsem na Unionu zažil všechno, tak tohle jsem až do toho posledního utkání nezažil. A že mě po těch letech jen tak něco nerozhodí. Po přestávce jsme to trochu srovnali, ale na tom, že tahle sezona byla špatná, se nic změnit nemohlo.

Vydržet v jednom klubu více než půl století, to je něco neuvěřitelného. Před zápasem jste dostal dres s jednapadesátkou. Na co jste v těch chvílích myslel?
Asi se mi v hlavě promítalo všechno, co jsem v klubu zažil. Těch silných okamžiků bylo fakt hodně. Musel jsem se držet, aby neukápla slza. Šlo to horko těžko, ale dokázal jsem to. Když mi dávali ten dres, tak to byla asi jediná hezká věc, která mě v souvislosti s tím sobotním utkáním čekala.

V Admiře je symbolem klubu nyní již čestný sekretář Josef Vavruška, který je spojen s klubem z Kobylis více než padesát let. A podobným symbolem jste pro Vršovice vy.
Je pravda, že v dnešní době vypadá těch jednapadesát let v klubu neuvěřitelně, dneska se takový klubismus nenosí. Kluci jdou klidně do nižší soutěže, kde jim nabídnou nějaké peníze. Pan Vavruška v Admiře je pojem, já bych se chtěl ještě dožít jeho věku. (usměje se)

Musíte mít Union doslova pod kůží. Vydržíte to bez něj?
Musím říct, že tady mám pořád hodně rozdělaných věcí, které i přes ten konec prostě musím dodělat já. Určitě jsem na fotbal nezanevřel a Unionu budu dál pomáhat, i když už to nebude z pozice člověka, co je ve výkonném výboru klubu. Za ta léta mám snad v každém pražském oddíle známého, takže když bude třeba, rád pomůžu. Taky když se rozkřiklo, že končím, hned jsem dostal dvě nabídky.

Tak přece. Nebude z toho nakonec jen funkcionářský přestup jinam?
Ne, ne. Kdepak. Já jsem vážně skončil, že jsem toho měl dost. Objevily se ale dvě nabídky, kde kluby oťukávaly situaci, jestli není šance, abych šel k nim. Ale je rozhodnuto, je konec.

Odcházet se má přece na vrcholu, ne?
Někomu se povede skončit na vrcholu a úspěchem. No tak já končím, řekněme, pod kopcem.

Jak si užijete léto?
Chci si fakt odpočinout. V posledních měsících to bylo hodně vyčerpávající. Určitě někam pojedu na dovolenou, sem tam zajedu na chatu. Nebude to tak, že budu na každém domácím utkání Unionu. Ale samozřejmě se na fotbal taky zajdu podívat. (usměje se)

Dokážete si při svých zkušenostech vysvětlit, co se s Unionem stalo, že takhle propadl?
No to právě nevím, kádr je přitom skoro stejný. My se dlouhodobě potýkáme s tím, že z úspěšného dorostu nepřejde do dospělých skoro nikdo. Přitom dorost vyhrál pohár i svou soutěž. My nemáme peníze na to, abychom si nakoupili hráče. Navíc, když jdete touhle cestou a nemáte třeba hráče z okolí, tak nemají ke klubu vztah, což je špatně. Myslím, že i za poslední roky se do áčka posunuli tak dva, tři kluci. Proto si myslím, že bude chvíli trvat, než se Union do přeboru vrátí.

Zkuste na závěr zavzpomínat na nějaké památné chvíle, které jste v klubu zažil. Jistě jich je více než dost a fotbal se během let hodně změnil.
Pamatuji si na začátky na škváře, na těžké chvíle, kdy byl klub v dluzích. Ve výboru jsem zůstal sám, do startu sezony chybělo čtrnáct dní a odpojili nám vodu i elektřinu. Tak jsem vzal peníze z knížky a prostě jsem to zaplatil. Postupně jsme dávali všechno dohromady, pomohli pánové Renský, Jahoda. Taky si vzpomínám, že jsme asi třikrát přišli o hřiště. Ale to už je dávno pryč, klub je finančně zajištěný, bez dluhů, takže jsme se hrozby odchodu ze hřiště zbavili. Jako trenér si třeba vzpomínám, že jsme gólem na 1:1 v devadesáté minutě postoupili do ligy. Postupem let všechno začalo fungovat a my jsme také s trenérem Jeřábkem vyhráli přebor. Výš jsme ale nešli, pochopitelně. Vzpomínek je strašně moc. Postupovalo se mezi přeborem a I. A třídou. Věřím, že když se povede přivést kluky z dorostu do áčka, tak během pár let Union zase na přebor zaútočí.