Foto: Pavel Jiřík st.
Záchrana chutná stejně jako loňské vítězství v přeboru, řekl lídr Třeboradic Viktorin

Záchrana chutná stejně jako loňské vítězství v přeboru, řekl lídr Třeboradic Viktorin

V očích se mu zračila úleva. A taky vyčerpání. Do klíčové bitvy o záchranu s Tempem dal záložník Petr Viktorin všechno. Dvěma góly v úvodních deseti minutách výrazně pomohl svému týmu k pohodové výhře 6:0. Ta zajistila Třeboradicím vstupenku do nejvyšší pražské soutěže i do následující sezony. A Tempo naopak poslala o patro níž. „Rozhodl ale až čtvrtý gól, nebo možná až pátý. A taky zaslouží obrovský dík brankář Bartalský,“ řekl po utkání klíčový hráč týmu z okraje metropole. Teď věří, že se po nepovedeném jaru třeboradický fotbal zase zvedne.

Když jsme se bavili asi před měsícem, mluvil jste o těžkém konci sezony. Čekal jste, že to může dojít až takhle daleko, že se bude o záchraně rozhodovat až v posledním kole?
Kolem byli někteří lidé dost optimističtí, jak ty týmy hrají mezi sebou a budou se dělit o body, ale mně bylo jasné, jak těžký máme los. Čekala nás béčka, která jsou na konci soutěží nabitá. To bylo moc znát, pak nás ty týmy přehrávaly, což se nám jinak nestávalo. Vyšehrad B nás přehrál jasně, s Motorletem B to bylo kvalitní, ale do kolen nás poslaly individuální chyby. Výsledek byl 5:2, ale tak jednoznačné to nebylo. Se Žižkovem B se hrálo ve velkém vedru, oni věděli, že už nemáme nejmladší tým a síly nám ubývají rychleji. Že se nám hraje ve vedru hůř. Navíc nastupovali kluci z béčka. To ale není výmluva. Starší hráče mají třeba i Královice a hrají vysoko. Taky odešlo hodně kluků, což se podepsalo na celé jarní soutěži a dopadlo to takhle.

Přesto jste nejspíš předpokládal, že bodů budete mít víc, ne?
My jsme snad předposlední z hlediska domácích zápasů na jaře a venku jsme druzí, nebo třetí. Doma jsme prohrávali, což bylo před tímhle rozhodujícím utkáním strašidelné. Byl to zápas o všechno, dobře to vědělo i Tempo. Mají tam super mládež, mladý tým, měli natrénováno. Ale jelo se od nuly, měli jsme stejně bodů. Pro nás nehrálo počasí. Až si z nás dělali srandu ve čtyřicáté minutě, že nás musí zmáčknout, že už nemůžeme.

Vedli jste v tu chvíli 2:0, ale měli hosté pravdu, že vám trochu docházely síly?
Myslím si, že to viděli dobře. Měli jsme toho plné zuby. Ale nakonec jsme zápas o přežití zvládli. A teď uvidíme, jak to tady bude dál. Jsou nějaké vize, mají přijít další hráči. Snad to bude dobré, buduje se zázemí, šatny. Příští rok, když se vedení povede udržet hráče a ještě přijdou další, tak snad budou Třeboradice zase silné.

Před rokem jste vyhráli přebor, teď jste se zachraňovali v posledním kole, takže zase přijde atak první pozice?
Nevím, jestli to půjde zase až úplně nahoru, ale příští rok by neměly být nějaké starosti, jako jsme měli teď.

Patříte mezi nejzkušenější hráče. Máte rád tyhle zápasy o všechno?
Mně je asi jedno, o jaký zápas jde. Já makám pořád stejně. Chci ukázat to nejlepší, co ve mně je a chci být na hřišti nejlepší. Samozřejmě tu důležitost člověk vnímá. Ale zápas v Královicích nebo s ČAFC byl pro mě stejně důležitý. Chtěl jsem dávat góly a vyhrát, to se nemění. Chtěli jsme všichni vyhrát, věděli jsme, že to nesmíme ani na moment podcenit.

Když mluvíte o tom, že vždycky chcete být nejlepší, tak proti Tempu se to povedlo. Dvěma góly jste poslal utkání směrem, který nakonec dovedl Třeboradice k výhře 6:0 a k pohodové záchraně.
Jsou zápasy, kdy mám mnohem méně prostoru při standardkách. První gól by asi trochu náhoda. Míč ke mně přiletěl, ani jsem neskákal. Spadl mi na hlavu, to bylo nedůsledné bránění v podání celého týmu soupeře. Kdokoliv mě mohl atakovat, vyskočit, nějak to odvrátit. Nevím, ale spadlo mi to na hlavu a byl z toho gól. No a ten druhý? Udělal jsem čtyři rychlé kroky, dostal jsem se před hráče a vystřelil jsem. Ta rána se mi úplně nepovedla. Beru to tak, že jsem dal dva šťastné góly, které nás dostaly do pohody. Ale pak jsme od dvacáté minuty zalezli do bloku a bránili jsme. Což pro nás není typické, ale neměli jsme tolik sil.

Ve druhé půli přišla penalta. Šel kopat Kadlec, který byl faulovaný. Uvažoval jste, že ji půjdete zahrávat vy?
Máme určeného Giggse. Takže i když je faulovaný, už penaltu kopal a dal. V tom nebyl problém. Na téhle úrovni se asi neřeší to nepsané pravidlo, o tom faulovaném hráči, co nemá jít kopat. To je spíš ve velkém fotbale. Říkal mi, jestli nechci jít. Řekl jsem mu, že nejdu a ani toho nelituji. Myslel jsem, že jí promění. Ale třeba bych jí taky zakopl do … někam za plot. A nebo bych dal třetí gól a platil tři stovky do kasy. Nebo bych to nedal a platil 300 do kasy, jako teď zaplatí on.

Zlomil podle vás zápas právě váš druhý gól?
Ne, ne. Já si pamatuji, že jsme hráli na ČAFC a vedli jsme tam 3:1 a nedokázali jsme to dotáhnout do vítězného konce. Vést 2:0 v půli, to je takový ošemetný výsledek, kdy je mozek spokojený. Ten druhý tým je nabuzený a stane se, že tým, co prohrává, to dokáže otočit. Trenér nás nabádal, že je ještě poločas. My jsme moc sil neměli a oni byli nabuzení. Zápas rozhodně rozhodnutý nebyl.

Po třetím gólu se vám muselo ještě víc ulevit, ne?
Ani pak ale rozhodnuto nebylo. To spíš až tam spadl čtvrtý gól. Fakt stačilo, aby se někdo zranil, dostal červenou kartu a oni by nás zmáčkli. Mohla přijít standardka, mohli nás přeskákat, fakt jsme byli pořád v pozoru.

Je pravda, že v první půli tým podržel i zkušený brankář Bartalský.
V první půli chytil nejméně dva góly. Určitě je důležité, že jsme ho měli a chtěl bych mu moc poděkovat. Má na tom všem obrovskou zásluhu. Je to super kluk i do kabiny, mám ho strašně rád jako člověka. Je skvělé, že si udělal čas a že nám pomohl. Bylo to neskutečné.

Se ženami Sparty vyhrál titul i pohár, tak si chtěl užít i jiného adrenalinu, ne?
No... (usměje se) U žen Sparty je na jiné úrovni, je v jiné pozici. Má jiné starosti. Na druhou stranu, tohle je amatérský fotbal. Fakt klobouk dolů, že se dokáže udržovat, aby dokázal odchytat takovéhle zápasy, protože to není o tom, že si někdo přijde v pátek zahrát fotbálek a o víkendu se to zvládne. Trénink je strašně důležitý. V jeho věku to byl prostě úctyhodný výkon. Chtěl bych se taky dožít toho, že budu takhle v jeho věku hrát. A třeba I. B třídu.

Před rokem jste přebor vyhráli, teď se z kabiny ozývalo nadšení, že vyšla záchrana. Chutnal oslavný pokřik stejně?
Možná. Jak pro koho. Ale asi jo. Vzhledem k vývoji sezony a hlavně jara. Nakonec to byl asi hlavní cíl týmu. Na začátku, když je ve hře 45 bodů, tak si to možná tým a vedení asi tolik neuvědomovalo, ale když budu mluvit za sebe, tak jsem věděl, že budeme mít problémy. Bylo to vidět, prvních pět kol a žádné body. Týmu se nehrálo dobře, nechodilo se tolik trénovat. Všichni to měli v hlavách, porážky nás srážely. Samozřejmě je atmosféra úplně jiná než když se hraje o první místo. Byli jsme dole, to všichni víme. Měli jsme to v hlavách.

Nakonec vás vysvobodily i body za kontumační výhru s Uhelnými sklady, kde bylo hřiště nalajnované na americký fotbal. Uvědomujete si to?
To jsem si taky říkal. Někdo říkal: To je škoda, tady bych si zrovna zahrál. Já měl v hlavě jediné: máme tři body. Před námi byl těžký los a vědělo se, že to béčka nabijí a my body dělat nebudeme. Někdo říkal, že se tehdy i dalo hrát, že to s těmi lajnami nebylo tak strašné. Beru to tak, že jsme udělali tři body, Uhelky měly hodně silný tým. Jaro se jim taky úplně nevyvedlo, ale bodů udělaly dost. My jsme udělali na jaře šestnáct bodů, to je šílené. Navíc v závěru soutěží bodovaly týmy, které hrály o udržení. O to bylo všechno složitější. Ale zvládli jsme to a věřím, že to teď zase bude lepší.

Očima trenéra Jiřího Tesaře, který kvůli trestu zůstal jen mezi diváky
Kluci to zvládli. Makali, zápas oddřeli. Hráli jsme fantasticky. Moc důležité byly úvodní góly Viktorina, podržel nás i Péťa Bartalský. Ten nám v krizové chvíli přišel pomoci a byl obrovskou oporou. Před rokem jsme slavili první místo, teď jsme se zachránili, máme radost. Přebor byl strašně vyrovnaný. Podívejte se na tabulku. My jsme nakonec skončili osmí a přitom jsme v posledním kole hráli o záchranu, to je neuvěřitelné.



Fotografie

Související články