Druhá liga volá, znělo Strahovem. Vyšehrad zdolal ve šlágru Zápy, trenér však krotí euforii

Vaši příznivci skandovali, že druhá liga volá, co vy na to?
Poslouchalo se to hezky. (usměje se) Ale na tohle je ještě fakt dost času. Je před námi ještě pořádná porce zápasů a každý může ztratit body. Někdy rozhoduje štěstí. Hrajete dobře a pak dostanete hloupý gól, třeba po nějaké teči a rázem je všechno jinak. Takže skandování jsem slyšel, bylo to příjemné, ale musíme pracovat dál.

To je pravda, ale přiblížili jste Zápům na tři body, navíc lídr tabulky odehrál o zápas víc. Co pro vás výhra 2:0 znamená?
První poločas byl opatrný, Zápy bránily v bloku. Nabádám hráče, ať to zkoušejí z dálky a právě po takové situaci jsme dali první branku. Nevím, zda před gólmanem někdo stál, pro nás je hlavní, že to tam spadlo. Věděli jsme, že to nebude nějaká přestřelka a každý gól bude rozhodovat.

Do půle jste zvýšili na 2:0, chyběl k úplné spokojenosti ten třetí gól?
Já bych byl spokojený, i kdybychom vyhráli o gól, bral bych to, že si připíšeme tři body. Takže výhru 2:0 určitě beru. Zápy ve druhé půli hrály vabank, jejich hráči do toho chodili na sto procent, i proto mě těší, že jsme je nepustili do žádné stoprocentní šance.

Paradoxní trochu je, že nejtvrdší střele jste čelil asi dvacet minut před koncem vy na lavičce. Hostující Duben směrem k vám poslal hodně tvrdé dělo. Překvapilo vás to?
Asi to byla nejtvrdší rána, to je pravda. A překvapený jsem byl. Bylo to po takovém drsném zákroku, Duben byl v transu, tak to zblízka napálil na lavičku... Máme spolu ale velmi dobré vztahy, hned po utkání se mi omlouval, pak mi poslal i SMSku, zda je všechno v pohodě. Není mezi námi žádný problém.

Zdálo se, že některým z hráčů hostů tečou nervy. Dostat pět gólů doma od Karlových Varů, teď porážka s Vyšehradem ve šlágru kola. Vnímal jste to?
Je pravda, že tam určitá podrážděnost byla znát. Dostat pět branek od Varů doma, to je asi docela nahlodalo a tady v našem utkání si také Zápy nevypracovaly jasnou šanci. Určitě to pro ně nebylo příjemné.

Jak moc hrálo roli prostředí? Zápy asi nejsou zvyklé hrát na takovém stadionu, jako je ten Evžena Rošického na Strahově...
Mohlo se to podepsat u prvního gólu. A nejspíš i u toho druhého. Když jsme dostatečně využili prostoru, který nám velké strahovské hřiště nabízí. Když si vezmete gólovou situaci, tak jeden bek centruje a druhý zakončuje. Přesně takhle chceme hrát, chodit aktivně dopředu.

Dřív se na Vyšehrad jezdilo trochu s nelibostí na umělou trávu, teď je to za odměnu, že?
Myslím, že to v té otázce zaznělo asi přesně. Zahrát si na strahovském stadionu, to je pro všechny soupeře zážitek. Jen by to bylo ještě hezčí, kdyby na něm bylo víc diváků, kdyby bylo plno. (na utkání přišlo 408 diváků)

Zvykali si vaši hráči na tenhle stadion?
Změna je to z nuly na sto, přesně jak to řekl v rozhovoru pro váš web obránce Honza Neuberg. To je jako den a noc. Hráli jsme na naší malé umělce, kde byla hra plná soubojů, byl to boj. Teď máme k dispozici velké hřiště s přírodní trávou, kde můžeme uplatnit rychlou a kreativní hru. Máme na to hráče a chceme naplnit naše ambice.

Navíc trénujete v Krči, takže máte takový fotbalový trojboj, co se týče hřišť...
Je to takové rozházené. Složitější je to pro kluky, co chodí hrát za béčko a hrají dál na umělce. Ale srovnávají se s tím dobře, to musím ocenit.

Je hraní na Strahově v nadsázce řečeno takovým tréninkem na druhou ligu? Tu by případně Vyšehrad hrál rovněž na tomto místě?
Teoreticky je možné to tak třeba brát. Ale fakt je před námi ještě hodně utkání. Musíme dál zůstat pokorní a tvrdě pracovat. Pořád jsou první Zápy, s nimi máme shodné vzájemné zápasy (Vyšehrad prohrál na podzim 0:2, teď vyhrál 2:0), takže pokud bychom na konci měli stejně bodů, tak by rozhodovalo o umístění skóre. Nahoře je Vltavín, taky Radotín. S tím se musí pořád počítat, navíc s ním budeme ještě hrát. Bude to boj až do posledního kola.