V Újezdu jsme to měli pod kontrolou, tvrdí třetiligová posila Vyšehradu B

Vyšehradské béčko vyhrálo na půdě takřka neporazitelného soupeře. Šel jste do zápasu s respektem, nebo tam byl jasný cíl v podobě vítězství?
Ten zápas se hrál v naší režii, oni měli snad jen jednu šanci ve druhém poločase, jinak jsme to měli pod kontrolou. Když jsem ale viděl jejich malou umělku, bylo mi jasné, co nás čeká. Mají tomu hřišti uzpůsobenou taktiku, tým je delší čas pohromadě a doma má sílu. Jak jsem ale říkal, tohle utkání patřilo nám.

Po příchodu na Vyšehrad jste byl jedním z pilířů sestavy, trenér si bez vás sestavu ani neuměl představit. Co vás přivedlo do sestavy rezervy Šemíků?
Co se týče jara, tak teď jsem nehrál dvakrát za sebou. Vyšehrad má navíc ve třetí lize pauzu, takže bych nehrál tři týdny v řadě. Chtěl jsem se rozehrát, takže jsem šel dobrovolně kopat za béčko. Nebyl to žádný problém.

Co jste na pražský přebor říkal?
Je pravda, že tuhle soutěž jsem nikdy v životě nehrál. Ani jsem béčko tolik nestíhal sledovat, to musím přiznat. Já jsem se na zápas nijak speciálně nepřipravoval, bylo to jako obyčejně. Vždycky jdu na hřiště s tím, že chci udělat maximum pro výhru.

Béčku se ale tři body z Újezdu hodně hodí. Tabulka je hodně vyrovnaná a padají čtyři týmy. Takže teď je Vyšehrad B ve větším klidu.
To, že budou sestupovat čtyři týmy, jsem věděl. Stejně jako to, že jedeme na hřiště prvního týmu tabulky, který skoro neprohrává. Jsem rád, že jsme utkání zvládli. V našem áčku je hodně velká konkurence a ve výsledku z toho těží i vyšehradské béčko. Kvalita tam určitě je.

Měl jste zdravotní problémy, na podzim byly trvalejšího rázu, teď jste také pár zápasů vynechal. Už je vše v pořádku?
Měl jsem takové zranění, kdy žádná léčba nezabírala, takže jsem byl skoro celý podzim mimo hru. Měl jsem zánět v holenní kosti. Několikrát jsem zkusil jít do tréninku naplno, ale bolelo to šíleně. Člověk nemohl pořádně ani chodit. A to jsem zkoušel všechno možné: kryoterapie, akupunkturu, akupresuru, rázové vlny. A nakonec pomohlo jediné, nechat tomu klid. Teď už je naštěstí všechno v pořádku.

S áčkem pronásledujete vedoucí Zápy. Vyjde to ještě s útokem na první místo, nebo věříte, že se cesta výš otevře třeba i z druhé příčky?
Za mě je to od začátku pořád stejný cíl, a tím je vyhrát soutěž. Právě o tohle od začátku hrajeme. Co je hezčího, než když na konci soutěže skončíte první a můžete se posunout. My bychom rádi šli ze třetí ligy do druhé. Náskok Záp se tenčí, ale pořád tam je. Dobře si to uvědomujeme, že budou rozhodovat maličkosti.

Jako se vyvarovat bodových ztrát. Třeba ta domácí s Benešovem byla hodně pikantní, že?
To je pravda, hodně nás právě do Vyšehradu z Benešova přešlo, takže tam byla pro obě strany velká motivace. My jsme v tom utkání měli tlak, bylo to o dobývání zaparkovaného autobusu, nám se to nepovedlo a šlo se do penalt. Tam jsme vedli 3:0 a nakonec jsme to nedotáhli. To bylo neuvěřitelné, ale i tohle je fotbal.

Když pominu Zápy, které jsou nedaleko hlavního města, tak se boj o postup proměnil v malé mistrovství Prahy...
Je zajímavé, že se to takhle sešlo. O to větší motivaci mají proti vám soupeři, chtějí se vyhecovat. To je stejné pro nás, Radotín i Vltavín. Je to nevyzpytatelné, všichni se chtějí ukázat. Benešov u nás bojoval, mají mladé hráče, navíc jim asi pomohlo i to, že odstoupily Jirny a Benešov teď může hrát bez tlaku. A pak můžete jednoduše ztratit body, jako se to teď stalo třeba i Radotínu v Karlových Varech. (Radotín dostal gól na 1:1 v nastaveném čase a pak prohrál na penalty)

Vy se musíte popasovat na jaře i s tím, že jste z umělé trávy na Vyšehradě odešli na Strahov, kde je přírodní tráva. To je rozdíl jako den a noc, vyhovuje vám nový povrch?
Je to pořádná změna a my jsme se na ni museli adaptovat. Přitom máme takové mužstvo, kterému by větší hřiště na Strahově mělo vyhovovat. Věřím, že to budeme do konce soutěže naplňovat.

Takže věříte, že se povede Vyšehradu nakonec posunout na první místo?
Je před námi ještě vzájemný zápas se Zápy, ve středu 8. května. Hrajeme doma a musíme vyhrát, pak to bude všechno otevřené. Věřím, že to dopadne a my nakonec skončíme první.