Libuš se hlásí o slovo. Šlágr v Chabrech sice prohrála, myšlenky na přebor ale v klubu žijí

Prohráli jste zápas v Chabrech, když jste góly inkasovali v závěrečných dvaceti minutách. Byli domácí lepší, nebo je to prohra, která bolí?
Myslím, že nás může mrzet, že jsme prohráli. Tomu zápasu by podle mého nejspíš slušela remíza. Byly tam situace, kdy mohli domácí hráči dostat červenou kartu. Musím taky sportovně přiznat, že tak od šedesáté minuty nás začaly Dolní Chabry tlačit. Pak jsme v 74. minutě dostali gól, ale bylo to dál otevřené a my jsme měli dvě jasné šance k vyrovnání.

Místo toho jste dostali druhý gól. Hráli jste vabank?
Úplně v závěru jsme měli rohový kop, tak šel na něj i náš gólman. Ale neprosadili jsme se, naopak Dolní Chabry pojistily výhru. Jejich hráč běžel sedmdesát metrů na prázdnou branku, to se také jen tak nevidí.

Stál ten risk za to? Teď přece máte horší vzájemné zápasy. Doma jste vyhráli 1:0.
Dá se říct, že v tom domácím utkání jsme pro změnu my byli šťastnější. Když jsme prohrávali, chtěli jsme se zápasem něco udělat, abychom neprohráli. Ohledně vzájemných zápasů jsme nekalkulovali. My jsme jeli do Chaber vyhrát, to je jediná věc, co nás zajímala. A to přesto, že jsme byli oslabení.

Bylo zklamání po prohře velké?
Hráče jsem pochválil za nasazení, zápas odmakali. My jsme věděli o síle soupeře, snažili jsme se, aby domácí nerozhodli zápas v prvním poločase. Tenhle cíl jsme splnili, soupeři se ale povedlo uhlídat naše nebezpečné hráče. Když se jim navíc povedlo vstřelit gól, museli jsme jít do rizika. Šance jsme měli, ale gól jsme nedali.

Střídal jste už v první půli, kdy odstoupil ze hry váš syn. Bylo to součástí nějakého taktického tahu?
Ne, ne. Synovi zlomili nos. To se prostě občas ve fotbale stane. Byla to jedna z těch situací, kdy možná mohl být rozhodčí přísnější, stejně jako při zastavení unikajícího Havláta zezadu. Chci také říct, že druhá půle byla odřízena výtečně.

Co porážka v Chabrech znamená směrem k boji o druhé postupové místo?
Na první Zličín ztrácíme patnáct bodů, na Chabry deset. To je velká ztráta. My se teď budeme snažit o to, abychom skončili na třetím místě a měli víc bodů než třetí tým ve druhé skupině A třídy. A to pro případ, kdyby se objevila šancí jít nahoru i z třetí pozice, chceme být lepší než třetí tým ve vedlejší skupině. Kdyby šance jít do přeboru přišla, nebránili bychom se.

Mám to brát jako signál, že se blíží doba, kdy Libuš zaútočí na přebor? Ten se v Libuši dlouhá léta hrál...
To je pravda, ale rozdíl je v tom, že jdeme jinou cestou. Teď hrajeme I. A třídu s odchovanci. Za bývalého prezidenta klubu Hrdličky k nám přicházeli zkušení hotoví hráči. Momentálně je tým konsolidovaný, tým je ideálně věkově sladěný. Jsou tam mladí kluci, střední generace až po pár zkušených třicátníků. I když se nepovede dostat přebor po téhle sezoně, tak v budoucnu bychom se do přeboru rádi vrátili.

Start do jara se vám ale celkem povedl. Z pěti utkání jste tři vyhráli a vždy s čistým kontem. Jste spokojený, nebo mělo být bodů víc?
Mužstvo se budovalo čtyři roky, dá se říct, že teď si to konečně sedlo. Je tady bezvadná parta, kluci se znají, je tu pohoda. Když vezmu tuhle sezonu jako celek, tak nás samozřejmě mrzí některé zbytečné ztráty bodů. S tou spokojeností je to složité. Přece platí, že nesmíte být spokojený nikdy, takže mě mrzí třeba ztráta s Lipenci či se Zlíchovem.

Velkou výhrou je pro Libuš to, že se prý povedlo vyřešit problémy s hřištěm. Jaká je současná situace?
Hřiště je ještě na deset let vyřešené. S majitelkou jsme se před třemi lety dohodli na dobu třinácti let, co bude potom, to se teprve uvidí. Dřívější nejistota byla hodně nepříjemná, teď je aspoň na deset let klid. Pomohlo to hodně u mládeže. Děti přicházejí a mládež se rozrůstá. To je skvělé.