Foto: Jiří IPSER
Vyhrát soutěž střelců? Zkusím to, říká kanonýr Heřman, který táhne Vyšehrad B

Vyhrát soutěž střelců? Zkusím to, říká kanonýr Heřman, který táhne Vyšehrad B

Čtyři zápasy, sedm nastřílených gólů. Rezervu vyšehradských Šemíků v Pražská teplárenská přeboru táhne na jaře za bodovými zisky kanonýr Jiří Heřman. Díky výtečné jarní formě se posunul na druhé místo i v soutěži o nejlepšího střelce soutěže. „Kdybych vyhrál, bylo by to uznání pro mě i pro celý tým. Potřebujeme ale hlavně body do tabulky,“ vykládá Heřman. Naposledy dvěma trefami pomohl Vyšehradu B k vítězství 4:0 na hřišti ABC Braník.

Na jaře máte zatím pěkně nabito. Cítíte, že je to životní forma?
Takhle to nejde říct, ale formu mám dobrou a užívám si, že se mi daří. Na podzim jsem se totiž do šancí dostával, ale tolik mi to tam nepadalo. Všechno se začalo postupně měnit během zimy. Trénovalo se dohromady áčko a béčko, vždycky před víkendem jsme se pak rozdělili na zápasy. A já jsem měl bilanci co zápas, to gól. Jsem rád, že mi to tam dál padá i na jaře.

Odstartoval jste impozantně, čtyřmi góly do sítě Tempa. Cítil jste, že vás to nastartovalo?
To by pomohlo každému. Určitě bylo dobré, že jsem dal brzy gól. To si pak člověk na hřišti hned víc věří. Když se dostanete do další šance, tak si říkáte, už mám splněno, jeden gól jsem dal. A zakončujete ve větším klidu, a o to víc to tam pak padá. A nakonec se roztrhl s góly pytel, já dal čtyři a celkově jsme jich dali sedm, to bylo super.

Neříkal jste si, že by při bilanci ze zimní přípravy mohla přijít šance v ČFL?
To je složité, já jsem na podzim chodil na lavičku, ale hrál jsem za béčko. S příchodem trenéra Veselého přišlo už v létě hodně nových kluků a teď v zimě přišli ještě další. Spolupracuje se se Slavií. Takže teď jsem v béčku a snažím se dávat góly. Uvidíme, jak to dopadne.

Možná jste díky svému střeleckému umění klíčovou postavou mužstva. Máte tyhle situace rád, nebo jste nervozní, že na vás leží ta tíha odpovědnosti?
Určitě nejsem nervák, vždycky jdu na hřiště s tím, že chci dát gól, dva. Vím, že když se mi to povede, tak se uklidní celý tým a hned se všem hraje lépe. Taky si moc vážím toho, že mi trenér Klíma důvěřuje. Mám od něj vepředu určitou volnost a snažím se to oplácet tím, že si vždycky najdu svoje místo a dám gól. Samozřejmě mám i nějaké úkoly, ale takhle mi to prostě moc vyhovuje. Doufám, že to tak bude i dál.

Vaše góly jsou hodně třeba. Vyšehrad B je 8. místě tabulky, ale v klidu nejste, když padají čtyři týmy. Vnímáte tlak, že jde o každý bod?
Od prvního kola si říkáme, jak je přebor nabitý. Když se podíváte na tabulku, tak máme šest bodů náskok na sestupové příčky, ale stejných šest bodů nás dělí od čtvrtého místa. Každý bod hraje roli. A když se vám povede třikrát vyhrát, posunete se tabulkou hodně nahoru. Naopak po třech porážkách se klidně můžete dostat do problémů.

Znakem pražského přeboru je velká vyrovnanost. Jaká je to podle vás soutěž?
Hrál jsem před pár lety i za Litoměřicko, takže jsem měl možnost vyzkoušet si přebor tam a musím říct, že pražský přebor má vyšší kvalitu. Pomáhá tomu i fakt, že když se někdo nechytí ve vyšší soutěži, nebo už ji třeba nechce hrát, tak jde sem do přeboru. Člověk je v Praze, je tu hodně na očích, nikam se necestuje. Je tu hodně kvalitních týmů a od toho se odvíjí i kvalita celé soutěže.

A vám se daří náramně. V tabulce střelců přeboru jste s osmnácti trefami na druhém místě o tři góly za vedoucím Urbanem. Sledujete, jak si vedete?
Když se mi povedlo dát v prvním jarním utkání čtyři góly, tak jsem se podíval, kam až jsem se posunul. Není to ale tak, že bych hned po utkání běžel na internet a něco studoval. Později se ale podívám, to je pravda. Je hezké, když se daří. Ale góly dávají i další hráči, co jsou nahoře.

Myslíte na vítězství v téhle soutěži?
Kdyby se to povedlo, byl bych za to rád, to je jasné. Bylo by to takové uznání nejen pro mě, ale i pro celý tým. Je to pražská soutěž, člověk je tu na očích a tohle by bylo další zviditelnění. Uvidíme, jak to dopadne. Určitě bych chtěl ještě nějaké góly přidat a pomoci týmu.

Mimochodem, před týdnem naskočil do sestavy i trenér Jaroslav Klíma, v 51 letech. Jaké to je mít trenéra v zádech?
On musel nastoupit, před utkáním hodně hráčů oznámilo, že nemůže přijít a nás bylo na ten zápas jedenáct. Dá se říct, že byl z toho nešťastný, že musí hrát. Pořád říkal, že hrajeme o deseti. Ale pozor, on se stále udržuje, chodí hrát za starou gardu. Je to vyšehradský patriot, nenechal by tým ve štychu. Na hřiště jít prostě musel.

Ještě řekněte, že vám přihrál na gól...
Tentokrát ne. Ale ještě loni mi na pár branek přihrál.

Takže se musíte obejít bez jeho asistencí. Za týden vás čeká zápas s ČAFC. Může přijít další kanonáda a vy se opět posunete tabulkou střelců. Myslíte na to?
Mě zajímá hlavně to, abychom udělali body a byli zase o něco víc v klidu v té vyrovnané tabulce. Určitě to nejde brát tak, že si dopředu řeknete, že dáte nějaké góly. My potřebujeme hlavně body. Dobře si pamatujeme podzimní zápas, kdy jsme vyhráli těsně 3:2 a vítězný gól jsme dali až úplně na konci a byl náhodný. Byla to hrůza, ale získali jsme tři body. Ty budeme chtít i tentokrát.



Fotografie