Foto: Jiří IPSER
Zápas na Tempu jsem si doma musel prosadit jako Homolka, směje se posila ČAFC

Zápas na Tempu jsem si doma musel prosadit jako Homolka, směje se posila ČAFC

S míčem si rozumí a naběháno má taky. Však je Marek Chrobák kondičním trenérem prvoligové Karviné. Od jara se ale taky pere o záchranu v Pražská teplárenská přeboru, kam ho kamarádi zlákali, aby pomohl týmu ČAFC. V důležité bitvě na hřišti Tempa jeho tým dvakrát vedl, ale nakonec prohrál 2:3. „Věřím, že boj o záchranu dobře dopadne dvakrát. V Karviné i s Čafkou,“ prohlásí krajní obránce, jenž pomohl třeba týmu Velvar k postupu do třetí ligy.

V jaké kondici jste našel ČAFC?
Srovnávat kondici s ligou, to nejde. Asi myslíte tu herní. Mám za sebou druhý zápas, znám pár starších kluků. Samozřejmě tam je každý krok cítit, zvláště na umělce v tomhle počasí. Když to vezmu podle zápasů, tak minulý se nám povedl. Otočili jsme z 1:3 na 4:3, to svědčí o nějaké morálce. Na Tempu to bohužel nevyšlo.

A bylo to právě naopak, dvakrát jste v utkání vedli. Říkal jste si, že to druhé vedení už udržíte?
No, to jsem si říkal. I pak za stavu 2:2, když tam měl obrovskou šanci Derka (Deré) a překopl bránu. To ten balon letí snad ještě teď. (usměje se) Kdybychom dali gól na 3:2, tak jsme ten zápas asi vyhráli. Naopak my jsme dostali takové góly, jaké Tempo už asi nedá, dvakrát to trefili z brankové čáry... Ale nechci to na někoho svádět, na hřišti je nás jedenáct. Hráči v poli zahodí šanci, gólman má smůlu, že je to nejvíc vidět. On navíc třeba proti Tempu chytil samostatný nájezd, být to za stavu 3:2 pro nás, tak je za hrdinu.

Mimochodem, když jste si k boji o udržení s Karvinou ještě přidal působení v ČAFC, to asi hodně milujete drama a dobrodružství. Je to tak?
Drama tedy moc rád nemám, ale aspoň se pořád něco děje, což je taky dobrý. Člověk je pořád ve střehu. Tohle je spíš shoda okolností. Znám kluky, Tomáše Fitzela moc dlouho, Čafku mám za barákem. A zrovna to takhle vyšlo. Když jsou volné víkendy a třeba je repre pauza a vyjde mi to, tak rád přijdu pomoci. Ale taky to není z mé strany ideální.

Myslíte cesty z Karviné a náročné cestování?
Myslím to, že jsem minulé léto skončil ze dne na den ve Velvarech, tam jsem zažil za čtyři roky tři postupy. To bylo dobré.

Aha, tak teď jste si chtěl vyzkoušet něco nového?
Zkusím. (směje se) Byl jsem tam od I. A třídy až do postupu do třetí ligy. Po posledním utkání 15. června v Neratovicích, tam se mi povedlo ještě rozhodnout, a šestnáctého jsem se hlásil v Karviné. Dostal jsem nabídku z první ligy, a ta se neodmítá. Pětadevadesát procent času jsem tam. A když je nějaké volno, tak sednu na vlak a přijedu sem pomoci.

To je docela obětavé. Třeba dojíždění z Poděbrad bych pochopil, ale tohle je přece dálka. A ještě kvůli přeboru...
Říkejte to doma. (směje se) Tenhle zápas proti Tempu jsem si doma musel prosadit jako Homolka (opět se směje při narážce na českou filmovou klasiku). Fotbal mi samozřejmě chybí, v Karviné si dám břevínka nebo bago. Na tom hřišti občas jsem, s klukama jsem trénoval, jsou asi o čtyři rychlosti jinde. Tam jsem se točil jak nudle v bandě. Taky už mám nějaký věk, brzy půjdu hrát tak za staré pány. Doufám tedy, že ta anabáze za Čafku bude úspěšná.

A pro vás je to složitější, že chodíte do zápasů bez tréninku, že?
Tak to zůstane, jelikož mi jede vlak buď v pátek večer, nebo v sobotu ráno, tak to jinak nejde. Ale já se v Karviné fakt proběhnu. S týmem se sehráváme během zápasů.

Co vám na to řekl trenér Straka, dostáváte na cestu do vlaku tatarák?
Tatarák nebyl, my teď máme jiné starosti. Bavili jsme se o tom, ale nic zásadního v souvislosti s mým hraním nepadlo. Já chci vždycky vyhrát. Kdybych se chtěl jen proběhnout, tak chodím do lesa, nebo běhám na stopky.

A co kondice ČAFC? Udělil jste nějaké pokyny novým spoluhráčům?
Ne. Nic jim říkat nebudu, když jsem tady týden i s cestou (směje se), jsem s nimi dvě hodiny...

Hrál jste vyšší soutěže, přece můžete poradit, ne?
Na hřišti se snažím mluvit, říct klukům, jak to hrát. Nějaké zkušenosti z vyšších soutěží mám, takže chci mladším klukům něco říct. Přede mnou hraje Žára (Žárský), výborný hráč. Minule měl 2+1, teď 0+1, je to tahový hráč. Na něj se snažím mluvit nejvíc, tohle jo. Ale abych přišel a říkal jim, kluci, běžte si třikrát v týdnu zaběhat, to ne.

Hrajete dvakrát o záchranu. Tipnete si, kolikrát to klapne a váš tým se zachrání?
Dvakrát.

Z přeboru ale padají čtyři týmy, víte o tom?
Vím. Kdybychom nad Tempem vyhráli, tak jsme na tom daleko lépe. Na tři body to bylo. Přebor jsem tedy v životě nehrál, teprve ho poznávám, ale zdá se mi, že kromě nějakých tří týmů z úplné špice se dá hrát s každým. Uvidíme, jak to dopadne.



Fotografie

Související články