Neporazitelný lídr padl, v Královicích se slavila výhra i narozeniny
Porazit rozjetý Újezd, to bylo téma pro celou fotbalovou Prahu. Měli jste to v hlavách i vy?
Určitě. Byli jsme na ten zápas namotivovaní z mnoha důvodů. Třeba kvůli tomu, že jsme na Újezdu v zimě trénovali, tak jsme sledovali, jak se připravují, kolik jich chodí na tréninky. Dá se říct, že jsme měli dvojnásobnou motivaci je porazit. Samozřejmě i kvůli té jejich neuvěřitelné sérii bez porážky, která byla obdivuhodná.
Vypadá to, že jste si i doma docela věřili. Bylo to tak?
My jsme hlavně věděli, že oni hodně těží ze svojí menší umělé trávy, kde hrají nátlakový fotbal, hodně disciplinovaný. U toho čekají na chybu soupeře a pak ji dokážou potrestat. Mysleli jsme si, že u nás na trávě se musí hrát jinak, že by nám to mělo vyhovovat, doma si věříme. A na Újezd Praha 4 to platilo.
Vyšel vám skvěle začátek. Ve 14. minutě jste zvyšoval na 2:0. Cítil jste v tu chvíli, že to může přijít?
Byl jsem překvapený, jak zvládáme úvod v tempu. Začátek se nám povedl, u každého míče jsme byli dřív. Je to jen můj subjektivní dojem, ale soupeř mi přišel takový skleslý. Na druhou stranu, když po patnácti minutách prohráváte o dva góly, tak je jasné, že vám to nepřidá.
Sebevědomí vám asi narostlo i po remíze s Uhelnými sklady o týden dřív. Pomohla vám v tomhle směru remíza se silným soupeřem?
To bych řekl, že ani ne. To jsme brali jinak, protože Uhelné sklady jsou fotbalovější mužstvo. Újezd Praha 4 to má postavené na disciplíně, jednoduché hře. Bylo to zkrátka něco jiného.
Nad Újezdem jste tedy vedli o dva góly, ale hotovo nebylo. Co dalšího převážilo zápas na vaši stranu?
Sešli jsme se kompletní, což není u nás úplně obvyklé. Jsme moc rádi, že se to povedlo a ten zápas nám vyšel. Moc si toho vážíme, protože ta série Újezdu byla úctyhodná. Za tohoto stavu jsme věděli, že by to mělo otevřít prostor pro brejky, z kterých bychom mohli náskok ještě navýšit.
Nakonec jste vedli i 4:1, tam už jste si říkal, tohle nesmíme ztratit?
Je to tak. To už byla docela euforie. Asi jsme i trochu polevili a soupeř nás zmáčkl. Ale podržel nás gólman a nakonec jsme to ustáli.
Po penaltě v závěru se náskok zmenšil na jediný gól. Jak vám v tu chvíli bylo?
Ten gól padl fakt až úplně na konci, to už jsem se nebál. Věděl jsem, že bude čas tak maximálně na jeden, dva nákopy a já jsem věřil, že to zvládneme. To bychom byli za … Věřil jsem, že máme zkušené mužstvo na to, abychom už ten konec zvládli.
A povedlo se. Nakopne tahle výhra Královice?
Jak jsem říkal, u nás se to pohybuje trochu ve vlnách. Teď jsme se sešli kompletní, jindy to ale tak není, pak třeba ty zápasy nedopadnou. Ale vyhrávat chceme pořád, to je jasné. Věřím, že nám tahle výhra pomůže v tom, že se budeme takhle komplet scházet častěji, protože pak můžeme porazit kohokoliv.
Před pár lety platilo, že Královice jsou hlavně kanonýři Pospíšil, Randa, Formáček, kteří výhru prostě vystřílejí. Teď je gólová zátěž víc rozložená, pomohlo týmu i tohle?
Je to pravda, Formáček a Pospíšil jsou pořád skvělí hráči, gólově neřekli určitě poslední slovo, ale teď hrajeme víc týmově a branky střílí víc kluků.
Jste na třetím místě tabulky. Budou mít Královice na to, aby přeborový bronz udržely?
Chtěli bychom ho udržet. Ale kvalita přeboru je neskutečná, po těch letech, co ho hraju, si snad můžu tohle hodnocení dovolit. (usměje se) Je tam pět, šest týmů v TOP kvalitě, silná jsou béčka, další týmy hrají o záchranu. Budeme se samozřejmě snažit dál vyhrávat.
Určitě jste si ale teď hlavně užili výhru nad Újezdem Praha 4. Byla v Královicích oslava?
My jsme to spojili s oslavou narozenin Pavla Dufka. Hodně kluků, co za Královice hraje, jsou jeho kamarádi. Tak jsme mu to vítězství dali také jako dárek. Všichni jsme si to moc užili.