Frýdek oslavil padesátiny infarktovou výhrou a zavzpomínal na svoji trefu proti Marseille

Výhru jste urvali se závěrečným hvizdem. Bez nervů to snad vaši svěřenci ani neumějí, ale bylo znát, jak moc chtějí vyhrát. Je teď radost o to větší?
(Usměje se) Byl těžký terén. Za mě je perfektní, že to kluci nezabalili, když se to nevyvíjelo dobře. Že se o to rvali až do konce. Škoda, že jsme nevyužili nějaké šance dřív. Martin Abena to měl na brankové čáře, Šípek to měl těžší, i když měl před sebou skoro prázdnou branku, ale taky mu to nevyšlo. Když jsme prohrávali, museli jsme to otevírat a musím říct, že jsme měli i štěstí. Jednou nás při brejku podržel brankář. Rozhodli jsme pak o třech bodech v poslední minutě, ale hosté se mohou zlobit jen na sebe.

A vy si díky tomu užijete oslavu. Kdyby to výsledkově nedopadlo, měla by z fotbalového hlediska poměrně zásadní kaz, že?
Sláva to byla od rána. Před začátkem zápasu jsem dostal dres, dárkový koš a nějakou plaketu. Půjde k trofejím, co mám ze Sparty, někde si jí doma vystavím. Ale jinak musím říct, že tyhle ceremoniály nemám rád, protože se to často pak pokazí výsledkem.

Narážíte na kulatiny šéfa Vltavínu? Když měl šedesátiny, tak se nevyhrálo...
Tak to jsem na tom lépe. (oddechne si s úsměvem) U mě to naštěstí dopadlo dobře, oslava bude díky výhře hezčí.

Fotbalově si začátek jara musíte užívat. Lokáda má dvě výhry, Sparta zvítězila už šestkrát. Mohlo to být v něčem vůbec lepší?
Až se zlepší terény, bude to doufám z naší strany ještě lepší. Máme technické mužstvo. Snažíme se o technický fotbal, ale na tomhle terénu to skáče a pak řada věcí vypadá blbě. Bude to od nás lepší.

V sestavě vám chyběl klasický útočník. Maione je zraněný, Vieira se v zimě nevrátil z Brazílie,  zdravotní problémy má teď i další forward Veselý. Nebudete chtít od šéfa klubu hrotového hráče?
Jo, jo. Útočník by se nám hodil, nemáme v tuhle chvíli bohužel ani jednoho. Pablo už asi nepřiletí, nedá se s tím počítat. Carlos Maione je zraněný a teď se ještě přidal na marodku Vésa (Veselý). Nezbývá si než přát, aby se brzy uzdravili.

Útočník do týmu by byl jistě zajímavým dárkem. Prozradíte, který dárek k padesátinám vás nejvíce překvapil?
Já to slavím teprve teď od soboty, takže se uvidí. Určitě mě potěšilo, jak kluci šli za tou výhrou nad Litoměřickem.

A čím si uděláte radost vy sám?
Určitě půjdeme někam s vnoučaty, s dětmi – na procházku, na jídlo. První oslava proběhla na Lokádě, gulášek, selátko. A pak přijdou další věci.

Našel jste si chvíli, kdy jste si v klidu sedl a třeba si v hlavě promítl, co všechno jste dokázal?
Zatím to na bilancování nebylo. (usměje se) Co se týče kariéry, tak to mohlo být i lepší. Dělám si srandu, samozřejmě. Ale vážně, nic jsem nebilancoval, nebyl čas. Teď jsem kromě trénování zajišťoval i věci kolem oslavy, i když mi kluci Petr Bartoň a Michal Maximčuk na Lokádě hodně pomohli. Žádná nostalgie ještě nebyla.

Úspěchů nebylo málo, se Spartou máte řadu titulů a tažení pohárovou Evropou. Já si třeba vzpomínám, kdy jste zařídil penaltu v utkání na hřišti Marseille...
No a v odvetě jsem jim dal na Letné gól, ten byl moc důležitý. To byla asi moje nejtvrdší rána v životě. To jsem vystřelil, pak se to ke mně odrazilo a následně jsem pálil naslepo. Pocitově jsem vystřelil tam, kde jsem cítil bránu a krásně jsem to trefil. Já gólů moc nedával, spíš jsem je připravoval. Celkově to bylo tažení Evropou, na které se nedá zapomenout. Nikdo z našich týmů hodně dlouho neporazí Barcelonu.

S reprezentací to bylo určitě stříbro z EURO 96. To bylo jako sen, i když mu chyběla zlatá tečka. To byla ta narážka, že to mohlo být lepší?
Taky třeba. To bylo i o štěstí. Tam poprvé platil zlatý gól a zrovna jsme ho dostali my. Narážka to ale byla hlavně na moje působení v Německu, kde kdybych dostal víc šancí, tak věřím, že by se to nějak zlomilo k lepšímu. Ale zkrátka to byl fotbalový osud, už s tím nic nenadělám. Beru to tak, jak to bylo.

A co s Vltavínem? Sice ještě nekončíte, ale určitě nějakou zajímavost vyberete, že?
Třeba to, že se nám povedlo porazit Spartu. Sice to byl přátelský zápas, Sparta měla tým namíchaný s juniorkou, ale byli tam hráči áčka.

Na jakého trenéra vzpomínáte nejvíce a proč?
Samozřejmě pan Ježek, ten mi dal ve Spartě první šanci. A taky pochopitelně pan Uhrin. Obecně bylo ve Spartě spousta dobrých trenérů. Třeba Pepa Chovanec, když začínal, tak už byl velká osobnost.

V trenérské kariéře jste ve třetí lize, z hráčské kariéry jste byl ale zvyklý na nejvyšší soutěž. Přijde v tomhle směru posun?
Ve Vltavínu jsem spokojený. Ale kdyby se třeba nějaká nabídka objevila, mohl bych to jít zkusit, rád bych to jednou výš ještě vyzkoušel. Lákalo by mě to, ale já sám se nikam cpát nebudu.

Ve vaší éře platilo, že pro Spartu byl titul skoro jako povinnost. Teď je třetí v lize, ale vyhrála šestkrát za sebou a na Plzeň ztrácí jen pět bodů. Váš Vltavín je druhý. Co byste říkal na konci sezony na dvě druhá místa?
Co se týče Sparty, tam to vypadalo špatně, ale už jsem dřív říkal, že v tříbodovém systému se to maže rychle. V tom je ten systém ošidný. Plzeň dvakrát prohrála a hned je to jiné. Mohou třeba ještě ztratit, a to už se pak klepete. Navíc bude finálová skupina, kde budou další zápasy. Když se Sparta bude takhle dál zlepšovat, tak se o to druhé místo ještě popere. My se s Vltavínem budeme snažit skončit co nejvýše. Taky nám pomohly Jirny tím, že odstoupily. My jsme to tam totiž pokazili, tak nám teď odečetli jen bod, tak jsme se vyhoupli na to druhé místo. (směje se) A ztráta na Zápy není velká... (5 bodů)

Takže bude první místo pro Vltavín?
Chceme vyhrávat, chceme Zápům šlapat na paty, ale je tam i Vyšehrad, Radotín. Uvidíme, jak to dopadne.

Na fotogalerii ze zápasu Loko Vltavín - Litoměřicko od Pavla Jiříka st. se podívejte pod tímto článkem