Podvín rozhodl přeborový šlágr a říká: Na konci sezony bych bral tři první místa

Újezd Praha 4 zvládl rozjezd do jara za tři body. Ulevilo se vám?
Já bych spíš řekl, že máme velkou radost, protože jsme se v týdnu potýkali s problémy. Řada hráčů byla zraněných, nevyšla nám generálka, takže určitá nervozita na naší straně byla. Věděli jsme, že Přední Kopanina je hodně těžký soupeř, který hraje dobře dopředu, tam mají sílu. Navíc bylo slyšet, že oni to brali jako šanci snížit ztrátu na nás. My jsme se na zápas hodně těšili, dokázali jsme se o body porvat, ukázali jsme, že umíme bojovat jako tým.

Zápas jste zápas dvěma výstavními trefami z trestných kopů. Už máte nominaci na Gól měsíce?
Ani nevím, zda tahle anketa ještě je. Ale samozřejmě tam nějaké hecovačky v tomhle směru proběhly. První trestňák byl z ideální pozice, byla velká zeď a brankář to měl složité. Tam bych řekl, že stačilo trefil branku. Druhý trestňák byl víc z úhlu. Tam už bylo třeba zariskovat. Spadlo to tam i s pomocí břevna, to je vždycky i o štěstí. Ale pravda je, že Gól roku byl blízko.

Mohl jste dát hattrick?
To ne. Ale můj spoluhráč Brabec chtěl na půlce zastavit akci soupeře odkopem, míč vzal vichr a nakonec to gólman musel vyrážet rybičkou. Být z toho gól, byl by neskutečný.

Nakonec byl vítězný váš druhý gól, který padl v nastavení první půle, kdy jste zvyšoval na 3:1. Čekal bych, že vás tenhle šatnář nakopne. Co se stalo, že to bylo jinak?
V poločase jsme si říkali, že není nic hotového, že bude Kopanina určitě víc riskovat. Je ale pravda, že prvních dvacet minut druhé půle jsme se hlavně bránili, nehrozili jsme ani z brejků.

Nakonec to bylo dlouho jen o gól...
Nepříjemné bylo, když v tom našem útlumu měla Kopanina druhou penaltu. To jsem si říkal, že je špatně. Oni jí nedali, tak jsem si říkal, že je to položí a nás nastartuje. Jenže za pár minut jsme dostali druhý gól a byly z toho pěkný nervy. Posledních patnáct minut jsme ale zase začali hrát lépe a Kopanina měla takový optický tlak. Ale my jsme pak víc dokázali držet míč. Od osmdesáté minuty jsem vnitřně věřil, že už to zvládneme. A vyšlo to.

Byly to nervy, ale možná o to větší cenu ty tři body mají, ne?
Jsou cenné. Ale asi nikdo nemohl čekat, že Kopaninu porazíme 5:0. Pro nás je nejdůležitější, že máme tři body a je jedno, za jaký je to výsledek. My jsme tomu podřídili všechno. Fotbal to asi nebyl úplně pro oko náročného diváka. Na druhou stranu, souboje nikdo nevypouštěl, makalo se na maximum. Oba týmy určitě chtěly vyhrát. Pro naše fanoušky to ale asi byly nervy.

Překvapila vás něčím Kopanina?
Asi ne. Nemohli jsme čekat, že by to u nás soupeř nějak otevřel, šel do rizika. Spíš hráli zezadu. Každý, kdo proti Přední Kopanině nastupuje, tak dobře ví, že klíčem k úspěchu je uhlídat jejich dva útočníky. A to se nám povedlo. Myslím, že ve finále nám největší problémy dělal exligista Pospíšil. My jsme ten zápas vyhráli, ale potvrdilo se, že je Kopanina silná.

Na podzim jste na Kopaninu jeli v pozici ambiciózního nováčka, teď jste nastupovali v roli jasného favorita. Bylo to v téhle pozici těžší?
My jsme to nebrali, že jsme jasný favorit. Respektovali jsme sílu Kopaniny. Dobře jsme si pamatovali podzimní zápas, kdy jsme vývoj otočili tak trochu i klikařskými góly. Často jsme se během podzimu o tom utkání bavili, protože nás nastartoval. A teď věřím, že tahle výhra bude spínačem, aby i jaro bylo povedené. Je nám jasné, že soupeři budou lační, kdo bude první a porazí nás. O to víc si vážíme téhle výhry, že jsme to urvali za tři body.

Čelili jste dvěma penaltám, první soupeř dal, druhou neproměnil. Byl to klíčový moment, že vás v těžké chvíli podržel gólman?
Obecně platí, že máme vynikajícího brankáře. Víme, že nás Bojčus podrží, to se pak hned lépe hraje. Jak už jsem říkal, když tu druhou penaltu nedali, tak jsem věřil, že nás to nakopne. Místo toho jsme za chvíli dostali gól, takže se náš náskok ztenčil.

Do jara jste nevstoupili v optimální sestavě. Berete tenhle fakt trochu jako omluvu, že jste třeba nehráli po celý zápas úplně podle představ?
Hrálo to roli v tom, že nenastoupil stoper Daňhel. To je jistota, kluk, který neudělá chybu. V týdnu bylo zraněných hodně, nakonec nehráli jen dva kluci, takže to nebylo nic výjimečného. Spíš bych řekl, že ten těsný výsledek je dán tím, že jsme hráli proti soupeři s obrovskou ofenzivní silou a taky za to mohl náš výkon, kdy jsme v určitých pasážích nedokázali podržet balon. Vyhráli jsme 3:2, ale nebylo to tak, že by soupeř třeba nedal pár stoprocentních tutovek. V obraně jsme to nakonec zvládli.

Jako pravověrný slávista a jedna z opor Újezdu Praha 4 si teď musíte fotbal užívat. Budou z toho na konci sezony dvě první místa?
Lidé, co mě znají, tak vědí, že jsem slávista, ale že už tam není ten fanatismus. Když jste to řekl takhle vedle sebe, tak musím říct, že priorita je v tuhle chvíli pro mě jednoznačně Újezd Praha 4.

Váš tým i Slavia ale vedou tabulku a váš náskok po tomhle kole ještě narostl. Takže ta první místa jsou ve hře...
V příštím kole jedeme do Královic, start jara máme opravdu těžký. Ale tak dobře. Když je řeč o prvních místech, tak bych tedy chtěl tři. Ještě bych k tomu přidal naše béčko, které je po podzimu také na první příčce. A úplně nejradši bych byl, kdyby ta první místa byla čtyři. Přál bych si, aby byl první ve Španělsku i Real Madrid, ale tam mi to letos nevyjde.

Dřív jste pracoval jako novinář, teď jste sám zpovídaným hráčem. Která role vám vyhovuje víc?
Asi jsem radši v roli hráče, který odpovídá na otázky. Ale je dobře, že jsem si vyzkoušel i tu pozici na druhé straně, takže vím, že redaktoři to někdy nemají také jednoduché. V tuhle chvíli je výhoda, že se bavím po vítězném utkání. Jiné by to bylo dělat rozhovor po sérii pěti porážek. V tomhle se mi hodně líbí přístup trenéra Slavie Jindřicha Trpišovského. Ten říká, že rozhovory jsou od toho, aby se lidi něco dozvěděli, tak se tím snažím také řídit a říkám věci tak, jak jsou.

Během zimy jste se začal také věnovat trénování. Co vás k tomu vedlo?
Když jsem se rozhodoval, zda do toho jít, tak jedinou věcí proti byl čas. Ale vyhodnotil jsem si, že do toho nakonec půjdu. A tak dělám asistenta kamarádovi u mladšího dorostu v Uhříněvsi. Ale je to z mojí strany spíš takové oťukávání. Pravdou určitě je, že do budoucna bych se trénování moc rád věnoval.

Na nejmenší kloučky a samostatnou trenéřinu to nyní nebylo?
To bych v tuhle chvíli nevzal. Na takovou práci je třeba mít i formální vzdělání. Tam člověk musí ty malé kluky učit základní věci. Vzal jsem na začátek roli asistenta u mladšího dorostu, kdy je těm klukům šestnáct a vy jim můžete řadu věcí ukázat. Celý život hraju stopera, teda až na Újezd Praha 4, kde jsem v záloze a na stoperovi jen zaskakuji, ale mám těm klukům snad co říct. Ale jak jsem řekl, zatím je to jen trenérské oťukávání.

Na závěr musí přijít asi klasická otázka. Jste v roli trenéra nervóznější než při zápase v roli hráče?
Na tohle asi odpoví každý stejně. Pozice přímo na hřišti je mi příjemnější, člověk to tam má pod kontrolou. Na lavičce jsou to větší nervy. Na druhou stranu ale nesmíte nervozitu dávat najevo, abych ji nepřenesl na kluky na hřišti. Snažím se být spíš motivátor.

Na fotogalerii ze zápasu Újezd Praha 4 - Přední Kopanina od Pavla Jiříka staršího se podívejte ZDE