Útočník Merta se po roce opět vrací k fotbalu. Od trablů s kolenem mu pomohl spoluhráč

Útočník Merta se po roce opět vrací k fotbalu. Od trablů s kolenem mu pomohl spoluhráč

Je to stále dokola. Fotbalista Ivan Merta je po dlouhém zranění zase zpátky na hřišti a válí za Zličín. Chystá se mu pomoci v jarní části I. A třídy, aby dotáhl snažení o návrat do nejvyšší pražské soutěže – Pražská teplárenská přeboru. Z prvního místa skupiny B má Zličín k postupu našlápnuto. „Vidina postupu je samozřejmě příjemná, ale já jsem hlavně rád, že můžu hrát naplno fotbal,“ září spokojeností jedna z ikon zličínského klubu.

Další návrat do zličínského dresu po dlouhé pauze je tady. Jak se to seběhlo, že jste se rozhodl porvat se s osudem a opět hrát?
Nehrál jsem opět celý rok a již tradičně šlo o problém s kolenem. Zkoušel jsem to v průběhu několikrát, ale koleno vždy při větší námaze otékalo. Ortopedi, u kterých jsem byl, se víceméně shodli, že i kvůli artróze v koleni už fotbal hrát nemám. Chtěl jsem tomu dát ještě jednu šanci a zlom přišel, když jsem začal chodit na intenzivní léčbu do soukromé kliniky.

Protože se situace opakovala, muselo to být hodně těžké. Sledoval jste i v době, kdy jste nehrál, po očku, jak si Zličín vede?
Chodil jsem se dívat na téměř všechny zápasy a byl jsem v kontaktu s hráči i trenérem Vašutem. S návratem na trávník ale nemělo smysl spěchat. Počkal jsem si, až bude jisté, že to zdravotně půjde. A ta chvíle přišla.

Co bylo rozhodující, že jste si řekl, jdu do toho?
Rozhodujícím bodem jednoznačně byla léčba na soukromé klinice, kdy bylo zlepšení vidět každým týdnem a cítil jsem, že to ještě půjde. Shodou okolností mě měl na starosti Martin Šlajchrt, v té době nový hráč Zličína, takže nejvíce vděčím právě jemu za to, že si ještě můžu kopnout. Nic jsme neuspěchali a bylo to správně. Nyní jsem v pořádku a připravený hrát.

Lákalo vás, zahrát si zase se Zličínem o postup?
Lákalo mě si zahrát fotbal obecně a bylo jedno, jestli za áčko, za béčko, o postup, nebo ne o postup. Nakonec to ještě zkouším v áčku a vidina postupu a přeboru je samozřejmě příjemná.

Slyšel jsem, že se vám hned poměrně dařilo. Nastartuje to člověka ještě víc?
Hlavním cílem v zimní přípravě bylo otestovat koleno a nezranit se. To se zatím daří. První dva zápasy jsem nastoupil do druhé půle, poslední dva jsem již odehrál celé. Teď už se můžu soustředit na fotbalovou stránku a můžu začít hrát naplno.

Sedí vám souhra s útočníkem Vašutem, který je také hodně gólový?
Dominik je vzorovou ukázkou kanonýra a role střeleckého tahouna mužstva mu zůstane. Když s ním budu nastupovat, budu se snažit, aby těch branek měl ještě více. Čím déle zůstane na Zličíně, tím lépe pro nás.

Dohodli jste se na jarní část I. A třídy, nebo je tam ještě delší horizont?
Žádná dohoda není, ale dokud to půjde a budu na hřišti platný, tak budu hrát za áčko. Pak bych si ještě kopnul v béčku a ve staré gardě už mám také dveře otevřené. Jsem na Zličíně od čtyř let a zůstanu zde celý život, ať jako hráč, fanoušek či něco jiného.

V přípravě jste si odskočil do Ameriky, to byl plánovaný výlet, dovolená. Co jste si v zámoří užil?
Šlo o pracovní cestu do New Jersey. Pracuji v americké společnosti a asi třikrát ročně tam létám. V půlce týdne za mnou přiletěla snoubenka, a tak jsme si prodloužili pobyt do neděle a užili si turistický víkend v New Yorku.