Foto: Pavel Jiřík st.
Ředitel, který trefil tyč

Ředitel, který trefil tyč

Češi jsou přeborníky v placení kartou, podle nejrůznějších údajů jich dává přednost bezhotovostnímu uhrazení nákupu až 75 procent. Ale napadlo vás někdy, že za zdánlivě obyčejným pípnutím u terminálu se ukrývá spletitý proces nejrůznějších úkonů, které někdo musí zajistit? Tím někým je kromě jiných i společnost MMB Platební Služby, jejímž ředitelem je stoper ČAFC MARTIN CHVÁTAL. Na vysoký post se dostal i díky tomu, že před lety dal před milovaným sportem přednost vzdělání a tím pádem i pracovní kariéře. Přitom tu fotbalovou měl rozjetou víc než solidně, vždyť za Viktorii Žižkov si zahrál předkolo Poháru UEFA.

Vzhledem k tomu, že vyrůstal ve Vršovicích a z oken koukal na stadion Slavie, bylo nasnadě, kam půjde Martin Chvátal jako klučina, jehož uhranul fotbalový balon, zkusit štěstí. A vyšlo to. „Zůstal jsem tam od nějakých šesti let až do konce dorosteneckého věku,“ prozrazuje. Možná by vydržel déle, upřednostnil však školu.

VŠE totiž nebylo možné kombinovat s dopoledními tréninky. Odešel tedy do Vyšehradu, s nímž hrál zprvu divizi a pak postoupil do třetí ligy. Tím pádem ale opět přibyly dopolední tréninky a on zase nestíhal. V roce 2000 proto raději odešel do Motorletu, kde vydržel osm let.

Mezitím, v roce 2002, si ovšem vyzkoušel prvoligové angažmá ve Viktorii Žižkov. „V tu dobu jsem školu trochu upozadil, protože nabídka z první ligy nepřichází každý den,“ líčí. V nejvyšší soutěži sice neodehrál jediný zápas, sledoval je vždy jen z lavičky, ovšem přímo na hřišti ochutnal Pohár UEFA. „Zahrál jsem si jeden zápas předkola proti sanmarinskému Domagnanu. A trefil jsem tenkrát tyčku,“ vybavuje si. „Tehdy jsem si myslel, že podobných zápasů mě čeká spousta, ale spletl jsem se.“

Do následujících dvou dvojutkání, v nichž Viktorka nejdřív slavně vyřadila Glasgow Rangers a poté padla s Realem Betis, už skutečně nezasáhl. „A potom jsem si přetrhl křížový vaz. Dlouho jsem se kurýroval a pak už dostala definitivně přednost škola a práce. Sice jsem měl nějaké nabídky z druhé ligy, ale mám pocit, že ani tehdy, ani dnes se tím moc uživit nedá,“ přemítá. „Respektive se možná uživíte během doby, co hrajete fotbal, ale potom…“

Vrátil se tedy do Motorletu, s nímž hrál divizi. „Ale bylo to komplikované s dojížděním, denně jsem ztratil hodinu a půl cestováním na trénink a domů. Chudý student, žádné auto,“ vysvětluje s úsměvem. Po přestěhování do Hostivaře v roce 2008 už dojíždět nechtěl, a jelikož jej oslovili z nedalekého ČAFC, bylo rozhodnuto.

V klubu tradičního účastníka přeboru vydržel dodnes. A stejně jako v předešlých působištích tu hraje na pozici stopera. Ale i proto, že měl vždy útočné choutky a i coby obránce dokázal dát přes deset gólů za sezonu, se občas převtěluje v útočníka. „Záleží na výsledku a na fázi zápasu,“ naznačuje, že vyvíjí-li se utkání nepříznivě, přesune se do vápna soupeře ve snaze skórovat. Ideálně hlavou, k čemuž ho předurčuje vysoká postava. „A dobrý výskok, což je snad dodnes jedna z mála mých předností,“ směje se.

Martinu Chvátalovi je osmatřicet. Logicky se nabízí otázka, jak dlouho chce ještě u fotbalu zůstat, tedy alespoň v roli aktivního hráče. „Odpovím variací na otřepané klišé. Jdu od půlky sezony k půlce sezony. Budu hrát, jak dlouho to půjde. Samozřejmě si uvědomuji faktory jako bolavá kolena, mírnou nadváhu a pracovní starosti, ale fotbal mě pořád moc baví,“ nechává fotbalovou budoucnost otevřenou.

A teď k té profesní, která je pozoruhodná. Martin Chvátal se během pár let vypracoval až v ředitele české odnože společnosti MMB Platební Služby. „Jde o alianci mezi Moneta Money Bank a čtvrtým největším poskytovatelem akceptace platebních karet EVO Payments International,“ nastiňuje a upřesňuje, že „jeho“ firma se zabývá akceptací platebních karet. V praxi tedy poskytuje platební terminály a veškeré řešení pro elektronický obchod.

Laicky řečeno: „Když přijdete v obchodě k pokladně, obsluha vám dá na výběr, jestli chcete platit v hotovosti nebo kartou. Když řeknete, že kartou, nabídne vám terminál a právě ten terminál a veškeré procesy, které jsou za každou platbou, máme na starosti my,“ vypráví. „Zajišťujeme to, že daný obchod karty vůbec akceptuje, to, že se peníze odesílají na účty obchodníka a strhávají z účtu zákazníka, zkrátka kompletní proces související s placením kartou.“

I díky jeho zaměstnání není divu, že byste v peněžence Martina Chvátala nenašli kdovíjakou hotovost. Jako stále víc lidí totiž platí téměř výhradně bezhotovostně. „Díky pokroku moderních technologií zkrátka vyvstala potřeba lidí platit kartou,“ vystihuje. „Je to pohodlné, rychlé, zabezpečené, omezuje se při něm chyba lidského faktoru, zkrátka to přináší komfort pro zákazníka. Jde o užitečnou službu, v níž asi nejen já vidím budoucnost,“ uvažuje.

Vzhledem k tomu, že jde o čerstvý projekt, je Martin Chvátal v této funkci teprve od začátku července. A od té doby se prakticky nezastavil. „Z hlediska pracovního vytížení to byly asi nejhorší tři měsíce v mém pracovním životě. Byl jsem de facto prvním zaměstnancem této firmy, takže jsem řešil i věci typu montování nábytku a broušení koberců. Dělali jsme prezentace pro dozorčí rady, najímali lidi, podepisovali smlouvy,“ vypočítává, ovšem jedním dechem dodává: „Neměnil bych ani minutu, protože jsem se díky tomu naučil spoustu věcí.“

V rámci nové funkce mimo jiné zajišťoval vozový park. A při tom došlo k vtipnému fotbalovému setkání. „Dostal jsem kontakt na jednoho člověka, tak jsem mu zavolal a představil jsem se. A na druhém konci se ozvalo: Ježiš, nazdar Chváty! Byl to Jakub Pospíšil, který hraje za Královice,“ usmívá se. „Vše jsme dohodli a potom se mě zeptal, jestli už jsem obstaral i stravenky. Odpověděl jsem, že ne, načež mi řekl: No vidíš, ty řeší můj spoluhráč Eda Formáček, tady máš číslo a zavolej mu,“ dokazuje se smíchem, že neformální vazby z fotbalu se mohou hodit i v byznysu.

Kvůli pracovnímu vytížení nemá šanci stíhat všechny tři tréninky ČAFC týdně. Spíš dva, mnohdy však jen jeden. I proto se v kondici udržuje sám, konkrétně formou CrossFitu. Toto cvičení posiluje kompletně celé tělo, řečeno definicí z encyklopedie jde o jakési spojení gymnastiky, rychlosti a silového tréninku. „A primárně v něm hraje hlavní roli posilování vahou vlastního těla.“

CrossFitu se věnuje zhruba čtyři roky. „Přivedla mě k tomu kamarádka, že prý je jich málo. Tak jsem to zkusil a zůstal u toho. Máme skupinu vedenou Lukášem Zaspalem, mimochodem bývalým boxerem a dlouholetým uznávaným osobním trenérem. Děláme nejrůznější cviky typu kliků, planků, výpadů, přítahů a podobně,“ vypočítává s tím, že by tuto komplexní aktivitu doporučil každému fotbalistovi.

Člověk při ní totiž prý posílí i svaly, o nichž nevěděl, že je v těle vůbec má a běžně je ani nepoužívá. „CrossFit je hodně o síle. Bez ní nemáte ani rychlost, ani výskok. Je ideální i jako předcházení zranění a v neposlední řadě je na něm dobré, že se dá dělat kdekoliv. Přes léto chodíme primárně ven, kde se dají využívat třeba kameny místo činek nebo stromy jako hrazdy,“ líčí.

Kromě CrossFitu má dalšího koníčka, focení. Věnuje se mu od roku 2004. „Teď už fotím vyloženě pro zábavu, ale byly časy, kdy jsem si tím přivydělával. Fotil jsem svatby, rodinné portréty nebo třeba i psí závody a dostihy,“ vypráví. „Musím přiznat, že je to řehole. Copak samotné focení, to je zábava, ale úprava fotek, Photoshop, ořezávání… Asi si dokážete představit, kolik je to práce, když jich máte ze svatby třeba devatenáct set.“

Jeho dalším velkým hobby je cestování, pokud možno s nádechem dobrodružství – podíval se třeba do Keni. Většinou na cesty vyráží se slovenskou přítelkyní Alžbetou, s níž žijí v jedné domácnosti a náramně jim to klape. „Nejen na cesty, ale i do života jsem si nemohl přát lepšího parťáka.“

Tento článek vyšel v říjnovém vydání časopisu Pražský fotbalový speciál, který si můžete stáhnout ZDE