Foto: Pavel Jiřík st.
Díky důchodu budu mít čas na mládež, těší se předseda Točné

Díky důchodu budu mít čas na mládež, těší se předseda Točné

ZDENĚK KOTYZA udělal pro fotbal v Točné obrovský kus práce. Coby malý klučina za místní TJ hrál, kariéru tu rovněž uzavřel a už během ní se stal činovníkem. Dnes je už dvacet let předsedou, a přestože od ledna roku nastupuje do penze, jeho cesta se s tou oddílovou nerozejde. Naopak. Chystá se věnovat mládeži, na kterou bude mít právě díky důchodu víc času. Pohodový chlapík však pro Speciál nemluvil jen o fotbale, ale i o své zajímavé profesi, jejíž „ovoce“ můžete na vlastní oči spatřit na mnoha místech v Praze.

Málokdo je takový „držák“, aby celý fotbalový život spojil s jediným klubem. „V Točné jsem začínal v deseti letech s partou kamarádů pod vedením svého otce. Aktivní kariéru jsem ale končil poměrně brzy, kvůli problémům s kolenem už po třicítce,“ prozrazuje někdejší levé křídlo.

Rád vzpomíná na období, kdy se v obci na jižním konci Prahy hrávala I. B třída. „To bylo moc příjemné. Ale těch drobných zážitků spojených s vesnickým fotbalem byla za ty roky spousta,“ shrnuje skromně působící muž, který se už v dorosteneckém věku našel v roli funkcionáře. „Od sedmnácti let jsem dělal ve výboru. Byl jsem asi jeden z mála, koho to bavilo,“ usmívá se.

Předsedou se stal před zhruba dvaceti lety. „Předtím jsem ve výboru vystřídal několik funkcí, byl jsem i správce, pral jsem dresy. Zkrátka jsem pomohl všude, kde to bylo potřeba. A tak je to vlastně dodnes,“ vypráví s tím, že byl vždy nejspokojenější v etapách, během nichž v Točné fungovala mládež.

V souvislosti s ní zmiňuje dvě jména. „Mládež tu dlouho dělal Přemek Jakl, který tu s ní prakticky začínal. Někteří tehdejší kluci se dostali do divize, což je na náš klub myslím velký úspěch. A mnoho let se jí věnoval i Jarda Tesař, a to i v době, kdy jsme neměli hřiště a on s ní hrál pod hlavičkou Točné v Modřanech a pak i na Dukle Jižní Město.“

Mládež je v Točné dlouhodobým tématem. Právě i vzhledem k majetkovým tahanicím ohledně hřiště, které klubu nepatří, je složité ji zde znovu založit. Zdeněk Kotyza přesto věří, že se to podaří. A právě on by se jí věnoval. „Od prvního ledna jdu do důchodu a tak nějak si pohrávám s myšlenkou, že bych se žáky začal. Oslovit místní, zkusit nějaký nábor. Věřím, že se sem děti podaří dotáhnout. Záleží jen na tom, jestli budou mít chuť.“

K roli předsedy by tak přibalil ještě trenéřinu. „Budu mít víc času a alespoň bych se měl čím bavit. Šel bych do toho,“ ujišťuje a dodává, že zkušeností s koučováním má dost. „No, dost… Dospělé jsem vedl léta, ale že bych je nějak moc trénoval, to se říct nedá,“ směje se. „Když bude potřeba, abych něco nastudoval, tak to samozřejmě udělám. Ale hlavní je s mládeží vůbec začít. Když se to bude pořád odkládat, tak se nezačne nikdy. A samozřejmě také počítám s tím, že by se u dětí časem zapojil někdo z rodičů.“

V roli předsedy prý končit nehodlá. „Rád bych to už nedělal, ale není nikdo, kdo by to vzal po mně. A já nechci končit jak kvůli těm pár lidem, kteří tu fotbal vedou, tak kvůli hráčům. Někdy, když se nedaří, samozřejmě nadávám a jsem rozmrzelý, ale nenechám toho,“ přiznává s tím, že nástupce si nevychovává. „To ani nejde. Někdo musí sám chtít, přijít a říct: Já vám s tím fotbalem pomůžu. Přemlouvání nemá smysl.“

Zatímco fotbalový život propojil s Točnou, ten profesní zase se známou stavební společností. „Dříve se jmenovala Výstavba dolů uranového průmyslu, dnes je to Subterra. Jsem tam už čtyřicet let,“ hlásí. V rámci zaměstnání vyzkoušel vícero pozic. „Od dejme tomu dělníka přes soustružníka, obráběče kovů až po technika. Teď tam už třicet let dělám mistra.“

Výsledné produkty práce Zdeňka Kotyzy jste už možná sami viděli. „Těch věcí, na které se může člověk v Praze podívat, je spousta. Dělali jsme nespočet výtahových šachet ve schodištích a na nejrůznějších pěších zónách. Třeba i výtah v bývalé budově televize Nova za někdejším obchodním domem Máj. Tehdy už se vysílalo a my tam dělali výtahové šachty,“ vzpomíná.

Práce jej čas od času zavede na zajímavá místa. „Firma momentálně dělá rekonstrukci Orloje a nedávno jsem se byl podívat nahoře na lešení i u okének přímo u apoštolů. Byla to taková vnitřní kontrola. A krásný zážitek. Konkrétně apoštoly jsem viděl v kanceláři a pohladil jsem si je po hlavičkách,“ usmívá se.

Práce mu prý chybět nebude. „Protože si jinou najdu tady v Točné. Zaprvé pořád něco dělám doma, ať už v dílně nebo třeba v garáži. A zadruhé je to taková ta vesnická sousedská výpomoc. Když někdo třeba potřebuje něco opravit, nabrousit nebo vysoustružit, tak to udělám. Ale tak to na vesnici prostě funguje, ani se nad tím nepozastavuji, protože jsem v tom vyrostl.“

Velkým koníčkem Zdeňka Kotyzy býval motorismus. „To už je minulost. Takovým mým tajným snem bylo pořídit si veterána, ale toho už se asi nedočkám,“ vypráví. Teď se prý hodně věnuje zahrádce. „Ta je asi ze dvou třetin praktická, tedy zelenina, a ze třetiny okrasná, aby to kvetlo a bylo se na co koukat. Do žádných zahradnických experimentů se nepouštím,“ zakončuje s úsměvem.

Tento článek vyšel v zářijovém vydání časopisu Pražský fotbalový speciál, který si můžete stáhnout ZDE