Sny Spojů: Divizí bychom končit nechtěli

Soustředění v Itálii, to je na tým z I. B třídy dost neobvyklá záležitost. Jak se to stane?
Navazuje to na Vykáň a Fabia Leggeriho, který z Vykáně přešel v roli spolumajitele k nám na Spojů. Do Itálie, kde má zázemí, jezdil tým Vykáně, my v tom teď pokračujeme.

Kde přesně jste byli?
Je to poblíž Dolomit, dvanáct kilometrů od ubytování jsme měli hřiště, dopoledne jsme jezdili na kolech, kdo nejezdil, šel se mnou běhat, odpoledne jsme byli na hřišti. Když jsme to chtěli trochu uvolnit, tak jedna skupina vyjela lanovkou do výšky 2500 metrů a dolů to sjeli po stezkách. Jako trenér jsem z takové možnosti nadšený, bylo to super. Kluci, kteří k nám přišli z Vykáně, to znají, ale hráči ze Spojů, tak pro některé bylo soustředění úplná novinka. Tomu jsme taky museli uzpůsobit program. Kdybychom do toho šli naplno, tak by nevydrželi ani den. Šlo o to je nestrhat, i tak toho měli dost.

Takže soustředění spíš plnilo funkci teambuildingu?
Přesně tak, chtěli jsme dát mančaft trochu dohromady, i když se ti kluci znají, tak to ještě víc propojit.

O Spojích se po Praze říká, že jsou dost ambiciózní. Soustředění v Itálii, to mi do mozaiky zapadá. Kde až jsou vaše ambice v krátkodobém a dlouhodobém horizontu?
V krátkodobém horizontu je to určitě okamžitý postup do I. A třídy, aniž bych chtěl I. B třídu podcenit. Určitě to z mé strany není neúcta k ostatním mužstvům, ale chtěli bychom se pokusit poskočit o jedno patro výš. Výhledově je to pak třeba do čtyř let divize, ale ani tím bychom nechtěli končit. Důležitý faktor v tom všem bude, jak se vyvinou věci ohledně areálu Spojů.

V čem je problém?
Trochu nás brzdí soudní spory s bývalým vedením klubu.

Pokud byste u soudu uspěli, jaké jsou vaše plány s areálem?
Chtěli bychom mít minimálně dvě fotbalová hřiště, hokejovou a multifunkční halu. Něco se plánuje, ale jsme teprve na začátku, dokud se nevyřeší soud, těžko se najde investor. Vize ale máme. To tedy ano.

Není sen o divizi v téhle chvíli trochu přehnaný?
Když se bavíme o divizi, tak už jsme hodně daleko, ale ten sen v hlavách máme. Na druhou stranu je pro nás velmi důležitá mládež. Nechceme dělat fotbal jen tak, že budeme mít výkladní skříň klubu áčko a zbytek nic. Zaměřujeme se hodně na děti, což se nám daří. Jsem v klubu třetí rok, tenkrát jsme obnovili s Milanem Růžičkou mládež a teď máme starší a mladší přípravku, nově i mladší žáky. Když jsem byl oslovený, jestli bych nepomohl klub znovu nastartovat, tak součástí plánu bylo i dělat mládež. K té já mám blízko, lákalo mě něco budovat od základu. Do té doby jsem pracoval v profesionálních klubech, kde všechno fungovalo. Teď mám šanci všechno nastavit. Taková práce mě ohromně baví.

Co se týče A-týmu, tak jste se zásadně posílili o osm hráčů Vykáně, která v minulé sezoně sestoupila z divize. Budou tihle hráči zárukou toho, že by váš plánovaný postup měl být rychlý a bezbolestný?
Máte pravdu v tom, že minimálně čtyři kluci, kteří přišli z Vykáně, by měli být velmi rozdíloví hráči. Doufáme, že se to na hřišti projeví a bude znát.

Z čeho vlastně pramení touha vytáhnout Spoje z fotbalového suterénu? Kdo za tímhle projektem kromě vás stojí?
Jsou to bratři Aleš a Martin Vondráčkové, kteří před lety převzali Spoje, oba se pro klub nadchli a začalo to. Dalším důležitým člověkem je Radek Brynda, což je šéf areálu, konzultujeme hodně věcí kolem fotbalu. A vynechat nemůžu ani už zmiňovaného Fabia Leggeriho, který je spolumajitelem. No a zapomenout nemůžu ani na Lukáše Šedivého, který hraje za Vykáň, ale u nás dělá předsedu malé kopané a zároveň pomáhá s hodně věcmi kolem fotbalu a areálu na Spojích. Dá se říct, že tahle pětice a já koordinujeme celkové dění ve Spojích.

K vaší chloubě by mělo patřit hřiště… (skočí do řeči) S ním máme problém. Jak byla ta obrovská vedra a sucho, došla nám voda. Museli jsme kupovat vak na vodu a hřiště zachraňovat. Hřiště jsme měli nádherné, ale s těmi vedry to byla úplná katastrofa. Bohužel. Věřím ale, že se to dá do pořádku, protože hřiště jsme měli opravdu parádní.

Už jste zmiňoval, že máte velké zkušenosti z profesionálního fotbalu. Dají se na téhle úrovni vůbec aplikovat? Případně jak?
Určitě se dají aplikovat. Tréninky, které pod mým vedením kluci zažívají, jsem stejně tak dělal v profesionálních klubech, kde jsem působil. Jen musím trochu ponížit intenzitu, počet opakování. Styl hry a obecné principy jsou ale stejné. Chceme hrát ofenzivní fotbal, radši vyhrát 5:3 než 1:0. Máme v týmu zkušené hráče, na nich by to mělo stát, mají něco odehráno, dost zkušeností. Zároveň ale čekáme, jakou kvalitu bude mít I. B třída.

Spoje mají svůj A, B i C tým. Jak jsou jednotlivá mužstva provázaná?
Bývalé céčko je samostatnou jednotkou, ale na rozdíl od B-týmu postoupilo do II. třídy, takže se přejmenovalo na B-tým a teď má návaznost A a C tým. Cíl je stejný pro oba: áčko chceme vytáhnout do I. A třídy, céčko do II. třídy. Samostatnou jednotkou je tedy nadále béčko, kde jsou kluci, kteří už se fotbalu nechtějí moc věnovat. My nevyužíváme jejich hráče, oni naše, jdou si svou cestou. Oběma týmům věřím, že své cíle splní.

K tomu byste měl z pozice trenéra oběma mužstvům dopomoci právě vy. K vašemu vytížení se ještě dostaneme. Našel jsem si, že k trénování vás přivedl Verner Lička. Jak se to stalo?
To bylo v Baníku Ostrava. Když jsem tam končil jako hráč, dostal jsem nabídku jít do Drnovic, ale Verner Lička mi dal jinou nabídku: že mi zaplatí trenérskou profilicenci s tím, ať v Baníku aspoň tři roky zůstanu a učím se jako trenér. Rozhodl jsem se, že to přijmu, a udělal jsem dobře, protože Drnovice hned za půl roku skončily. Verner Lička ve mně viděl potenciál, byli jsme tam výborná parta: já, Venca Daněk, Dušan Vrťo, Pavel Vrba, Pavel Malura. Všechno fungovalo super.

Když ve vás taková trenérská osobnost jako Verner Lička vidí potenciál, tak to musí hodně potěšit, ne?
To víte, že ano. Učili jsme se od něj, já i třeba Pavel Vrba. Právě od něj jsme se učili hrát zónu, společně s ním v Baníku působil Bohumil Páník, všechno bylo skvělé, obrovská trenérská škola.

Z vámi zmiňovaných jmen trenérsky výrazně vyčnívá Pavel Vrba. Čím to, že to z vaší party dotáhl nejdál?
On už tak byl nastavený jako hráč. Kopal jsem s ním v Havířově a byl strašně cílevědomý, ambiciózní. Kdyby nebyl pořád zraněný, tak by to dotáhl i jako hráč daleko. Zranění ho ale zastavila, tak začal brzo trénovat. Měl k tomu obrovské předpoklady, ty nejvyšší. V Baníku mi dělal šéfa a nemůžu na něj říct jediné špatné slovo. Někdo to má dané, on to má trenérsky dané hodně vysoko. Ještě když byl u reprezentace, tak jsme se sem tam v Praze potkávali, ale teď už má v Plzni jiné starosti. (usmívá se)

Taky jste dost úzce spolupracoval s Jozefem Jarabinským. Jaké to bylo?
Když jsem trénoval Žižkov, přinášel mi svůj úhel pohledu na naši hru. Bylo to super, fungovalo to skvěle. Nesledoval soupeře, ale nás, pak jsme na tenise fotbal rozebírali. Jeho postřehy byly velmi zajímavé.

Když jste u postřehů a sledování zápasů, vy jste na úrovni II. třídy sledoval soupeře?
Ano, chodil jsem se dívat na soupeře ve III. třídě, ve II. třídě a budu chodit i teď v I. B třídě. Mám respekt ke každému týmu, který stojí proti nám. Rád sbírám informace, chci vědět co a jak. Jestli to hráčům pomáhá, to se musíte zeptat jich. Samozřejmě se soustředíme hlavně na sebe, sám jsem jako hráč neměl rád, když jsem měl až moc informací, ale říct pár základních postřehů o soupeři, o jeho klíčových hráčích, to myslím není na škodu.

Tak to vás čekají perné víkendy, ne?
Tím, že povedu i céčko, tak moc času nebude. Ale mám vedle sebe kvalitu v asistentovi Pavlu Lukášovi, který přišel z Vykáně. Na něj se můžu spolehnout, když budu potřebovat, on to vezme za mě. To je příjemné vědět.

Během své profesionální kariéry jste poznal spoustu známých fotbalových jmen. Trénoval vás Petr Uličný, hrál jste s Bolfem, Kulou, Slončíkem, Jankulovskim, trénoval jste Švancaru. Vzal jste si od někoho z nich něco do své další trenérské dráhy?
Abych řekl pravdu, neměl jsem žádný hráčský ani trenérský vzor. Jak už jsem ale zmínil, nejvíc mě ovlivnil Verner Lička a Bob Páník, s nimi to byly v Baníku úžasné roky. Každé ráno na Baníku na kávě, bývali tam také Rosťa Vojáček, Venca Daněk. Když tihle lidé vyprávějí, co dělali, co zažili, tak si z toho člověk něco vezme.

Váš největší trenérský úspěch byl, když jste v roce 2007 vyhrál druhou ligu se Žižkovem. Po postupu jste ale jako hlavní kouč nepokračoval a šel jste na pozici asistenta. Neberete to zpětně jako křivdu?
Na Žižkově jsem zažil krásné časy, tahle sezona, to byl fantastický rok. Přišel jsem už o rok dřív s Pavlem Malurou, budoval se nový kádr, majitel Vinš chtěl postoupit do ligy a přišel nový sportovní ředitel Milan Lešický. Ten měl obrovský přehled o slovenských hráčích, hodně to ovlivnil. Vytvořili jsme na druhou ligu obrovsky silné mužstvo, do kterého přišel i Petr Švancara, což byla velká pomoc. Start měl pomalejší, ale pak ukázal, že to byl tenkrát výborný fotbalista.

Ale trénovat ho nebylo vždycky lehké, ne?
Za sebe můžu říct, že to bylo úplně v pohodě. Každý má něco, i on. Ale opravdu jsem s ním neřešil žádný problém. Spíš jsem si říkal, proč ten frajer nehrál někde jinde. Protože na to bez diskusí měl.

Ještě k tomu konci v pozici hlavního kouče. Takže vám nevadilo, že tým převzal trenér Griga?
Ne, vůbec. Přišel Standa Griga, tak jsem to bral. Už dřív jsme chodili na tenis, byl s námi delší dobu, takže jsme se o tom bavili. Sportovní ředitel Lešický to naznačoval a pak nás dva dal dohromady s tím, že Standa byl hlavní trenér. Bral jsem to v pohodě, Standa je obrovsky vynikající člověk. Pak jsme se ještě potkali v Senici, kam jsem ho doporučil, když jsem byl v klubu s Dušanem Vrtěm. Standa Griga je jeden z těch, kteří mě v trenérské kariéře ovlivnili.

Trenér Griga byl známý tím, že odjížděl meditovat do Tibetu. Ovlivnil vás i v téhle věci?
Ježíš… (směje se) Říkal mi, že meditujícího trenéra z něj udělali novináři. On odjel do Tibetu, to je pravda, ale prostě tam nefungoval mobil, tak si odpočinul, a psalo se o tom, že jezdil meditovat. Druhá věc je ta, že on se s novináři nebavil víc, než bylo nutné, takže se to ani neuvedlo na pravou míru. I u mě trvalo, než si mě trochu víc připustil k tělu, protože nevěděl, co ode mě má čekat. Je v těchto věcech opatrný.

Ligu jste jako hlavní kouč netrénoval. Máte ještě takové ambice?
Že bych po tom šel, to zase ne. Beru to tak, jak to je. Momentálně mám devítiletou dceru, nechtěl bych cestovat. To už jsem si zkusil dřív, chci být víc doma.

A doma, to ve vašem případě znamená v tuto chvíli Praha?
Ano, jsem v Praze usazený.

V minulé sezoně jste chvíli vedl Olympii ve druhé lize. Co to bylo za akci?
Olympia u nás trénovala a majitel mě poprosil, jestli bych jim nepomohl jako takový trenérský záskok na čtyři týdny. Nepočítal jsem s tím, že bych v Olympii zůstal i po sezoně. Bral jsem to čistě jako dočasnou pomoc. Momentálně mě víc baví to, co dělám ve Spojích, tedy vylepšovat zázemí, starat se o mládež a naplňovat dlouhodobější vizi.

Aniž bych chtěl vaše vize shazovat, podobných projektů už bylo v historii více a ne všechny dopadly happyendem. Proč by to mělo vyjít ve Spojích?
Naší vizi věřím. Vytváříme nejlepší možné podmínky pro děti, neděláme to jen s vidinou toho, abychom někam posunuli áčko a zbytek nás nezajímá. Chceme Spoje zkvalitnit ve všech směrech. Na začátku jsem měl trenérskou kvalifikaci jen já, teď jsme tam už tři a další dva trenéry s kvalifikací sháníme. Zajímá nás celková návaznost ve všem. I proto chceme, aby i naše rezerva postoupila o soutěž výš, a pokud my bychom měli být v divizi, aby náš druhý tým byl třeba v I. B třídě. Bez peněz je ovšem tenhle plán poměrně těžko realizovatelný.

Máte od majitelů nějaké garance, kdyby třeba hned tato sezona nevyšla? Byli by trpěliví?
Jsme tak domluvení. Pokud bychom postoupili hned, bylo by to fajn, ale máme respekt. Jak k I. B třídě, tak případně k I. A třídě, a jsme si vědomi toho, že z ní by se už do přeboru asi postupovalo hůř. V plánu pro každou soutěž je se první rok rozkoukat a ve druhém roce útočit na postup. I proto si myslím, že dostat se třeba do čtyř let do divize, to by bylo hodně rychlé. I ve II. třídě, pokud se netrénuje, máte problémy. Nám se to stalo taky. Věřím, že si to hráči uvědomí a budou se podle toho chovat. Tohle byl problém i Vykáně v divizi. Netrénovali, nesehrávali se. Já viděl spoustu jejich zápasů a myslím, že ten tým neměl mít problém se záchranou v divizi. Jenže hráči k tomu přistoupili nezodpovědně. Máme přání, aby se nám v této sezoně podařily dva postupy. Ale může se stát cokoliv. Uvidíme po podzimu, jak to bude hratelné, podle toho se asi i budeme chovat v zimě. Majitel má nějaké hráče, kteří jsou divizní úrovně, ale nechceme je v tomhle okamžiku stahovat do I. B třídy. Může se ovšem stát, že pokud bychom někde měli velký problém, tak sáhneme i po tomto řešení.

Jak budete v sezoně stíhat? Jste předseda Tělovýchovné jednoty, trenér áčka, céčka, staráte se o mládež…
Jsem všechno, deset v jednom. (směje se) Co se týče dětí, už jsem si nechal jen školičku, abych nemusel jezdit na jejich zápasy. A školička je spíš takové odreagování se, není to zatím moc o fotbale, děti to hlavně musí bavit a fotbal je jen takový doplněk.

Pořád platí vaše vášeň pro hudbu a tanec, jak jste o ní vyprávěl před lety po žižkovském postupu? Tenkrát jste prohlásil, že „tanec a hudba, to je moje droga. Nepotřebuju alkohol, ale s přáteli klidně zajdu do klubu a čtyři hodiny v kuse tam tancuju. Hudbu můžu poslouchat jakoukoliv.“
Stále to platí, jen není tolik času. Ale zase plánujeme s přítelkyní vyrazit. Když jedu autem, musí mi hrát hudba – nahlas. Jsem tím hodně známý.

Fungujete tedy v kabině kromě trenéra i jako DJ?
To zase ne, protože kluci v mých očích poslouchají moc měkkou hudbu. Mám radši tvrdší, techno, Fabio poslouchá heavy metal, ten taky miluju. Kromě dechovky můžu všechno. Záleží i na náladě. Mám týden, kdy jedu Elány, a týden, kdy vyloženě taneční muziku.

A jakou náladu máte teď na startu sezony?
Dobrou, takovou rockovou. Taky jsem zjistil, že Fabio s dalšími pár nadšenci bubnuje, takže nám může zahrát na nějakém večírku. Ideálně po sezoně - na postupovém.


Tento rozhovor vyšel v srpnovém vydání časopisu Pražský fotbalový speciál, který si můžete stáhnout ZDE

Pozn.: A-tým Spojů vede po podzimu B skupinu I. B třídy, když v první části soutěže dvakrát prohrál a jednou remizoval. C-tým je v A skupině 3. třídy na 7. pozici se třináctibodovou ztrátou na první místo.