Přebor očima hráče: Sladká tečka za podzimem snů
Určitě bych tady teď dokázal napsat spoustu pochval a možná trochu ve stylu Václava Hrušky vyjmenovat co nejvíce hráčů i členů realizačního týmu, jako to opora Podolí hodně vtipně učinila v poslední tipovačce. Ale spíše bych se zaměřil na něco jiného.
Zaprvé bych chtěl pochválit úroveň celé soutěže. Pražský přebor jsem zažíval takhle intenzivně poprvé a pochopil jsem, proč se vlastně většině mančaftů moc nechce výš a proč se všechny týmy tak srdnatě perou o přežití.
Na každý zápas jsem se obrovsky těšil, skoro vždy na nás čekalo příjemné zázemí. I přes občasné vyhrocenější situace bylo vidět, že se týmy vzájemně respektují. Nikdo určitě nechceme nikoho zranit. Jdeme do toho naplno, ale pořád je to hlavně zábava.
No a můžu říct, že jsme postupně narazili na vynikající osobnosti a fotbalisty. Vyjmenovávat by je bylo na celý článek, je jich opravdu hodně. Za sebe říkám, že mám před nimi velký respekt. A jsem moc rád, že skvělé osobnosti máme i u nás v Újezdě.
Když vidím, jak naplno odjezdí nejen každý zápas, ale i každý trénink, třeba zkušený Martin Daňhel, tak to musí být motivace pro ostatní sama o sobě. Do toho můžu přidat Vencu Malčánka nebo třeba Dana Valeše, kteří již fotbal nehráli, nechali se ukecat a teď jistě nelitují. Samostatná kapitola je náš nejlepší střelec Zdenda Hanzlík, který se doma stará o čtyři děcka, ale stejně se snaží vynechávat co nejméně. Fotbal máme fakt rádi.
No, tak koukám, že jsem se nechal přece trochu strhnout, ale dál už jmenovat nebudu, ať se na mě kluci v kabině nesesypou. Mě osobně čeká poslední trénink před dovolenou, tak nechci riskovat tvrdší zákroky během fotbálku.
Každopádně si myslím, že náš zatím jen částečný úspěch nejlépe vystihuje slovo „zodpovědnost“. Nebudu lhát, že máme vždy skvělou docházku, ostatně trenér by k tomu určitě řekl své. Ale když jde do tuhého, víme, že se na sebe můžeme spolehnout.
Můžu s klidným srdcem říct, že jsem nezažil tým, ve kterém bych se bál méně toho, že někdo něco podcení, odflákne nebo že půjde před zápasem pařit a pak bude poloviční. Nedovolili bychom si to vůči sobě, vůči trenérovi Jeřábkovi a hlavně vůči všem skvělým lidem na Újezdě, kteří fotbalem neskutečně žijí.
Myslím, že právě parta a taková naše vnitřní síla (omlouvám se za hrozná klišé) nám mnohokrát v zápasech pomohly. Protože, a to si nebudeme nalhávat opak, jsme neodehráli všechny duely skvěle, párkrát jsme tahali za kratší konec, ale výsledkově jsme to vždy zvládli. Třináct výher a dvě remízy z těžkých venkovních zápasů mluví za vše.
Zcela úmyslně jsem ale použil spojení „zatím jen částečný úspěch“, protože skutečným úspěchem bude, pokud na tuto půlsezonu dokážeme navázat na jaře. Zimní přestávka je strašně dlouhá, změní se spousta věcí a my se musíme zase kvalitně připravit.
Do druhé poloviny přeboru totiž půjdeme úplně v jiné pozici. Poznali jsme to už přibližně od poloviny ročníku, kdy jsme vedli tabulku a soupeři k nám přistupovali trochu jinak. Teď to bude ještě o dost drsnější. Navíc máme v prvním jarním kole Přední Kopaninu, ve druhém jedeme do Královic… No, výzvy máme rádi, tak uvidíme.
To už myslím ale hodně dopředu. V tuto chvíli jsem rád, že si můžeme chvíli odpočinout, už to bylo potřeba. Na druhou stranu vím, že mi mistráky budou za dva týdny chybět. Ovšem že by se člověk nějak zvlášť těšil na zimní přípravu? To ani ne…
Úplným závěrem děkuji všem pravidelným čtenářům a doufám, že tento blog byl pro web Pražského fotbalového svazu příjemným oživením. Přeji všem fanouškům i ostatním týmům klidné Vánoce a úspěšnou zimu. Uvidíme se zase na jaře!