Očima hráče: Jak prožívají fotbal v Německu a v čem je přebor lepší?

V Německu jsem odehrál celou minulou sezonu, jezdil jsem tam ale jen na zápasy. Trénoval jsem normálně na Braníku, za což jsem byl klubu hodně vděčný. I proto byl pro mě v létě jednoznačnou volbou, když jsem se rozhodl vrátit do českých soutěží.

Ale zpět k Německu. Fotbalová kvalita v soutěži, kde jsme hráli s Fandou Hákem, byla nižší než v přeboru. Řekl bych, že docela o dost. Na druhou stranu musím říct, že mě hrozně překvapilo, jak hráči prožívali každou minutu každého zápasu.

Bez nadsázky říkám, že i za stavu 5:0 v 90. minutě se chodilo do soubojů naplno. To jsem nikdy předtím nezažil. Hodně tvrdých soubojů, nikdo nám nedal nic zadarmo. A tuplem ne nám dvěma, českým fotbalistům.

Od začátku bylo vidět, že nás mezi sebou až tolik nemusí. Museli jsme nejdřív dokázat, že jim opravdu fotbalově pomůžeme. To je za mě v pořádku, neměl jsem s tím problém. Docela se nám s Fandou dařilo, takže jsme si je získali.

Fanoušci nás měli hodně rádi, to bylo samé „Gut Thomas“ a „Gut Franz“, ale u spoluhráčů bylo vidět, že asi nikdy nebudeme nejlepší kamarádi. V první řadě nás brzdila jazyková bariéra a v druhé samozřejmě to, že jsme jezdili jen na zápasy. Ovšem respekt jsme cítili.

Líbilo se mi, že v Německu fotbalem opravdu neskutečně žili. Hráči nahrazovali nižší fotbalovou kvalitu bojovností. Trenér prožíval každý moment a měl výborně zvládnutou přípravu, o soupeři věděl všechno. No a skvělí byli diváci, na zápas jich přišlo i 200. Paráda.

A to asi vůbec nejlepší bylo sportovní zázemí. To se nedá s námi srovnat. Každý tým měl dvě až tři travnatá hřiště, většinou skvěle připravená. Hrálo se hned příjemněji.

Na druhou stranu bylo znát, že třeba v taktice byli kluci lehce pozadu. Když teď hraju přebor, to je opravdu o něčem jiném. Po hodně dlouhé době se mi v Německu například stalo, že na mě někdo hrál osobku. Šel se mnou snad i za lajnu. To jsem se až musel smát.

V přeboru jsou týmy mnohem konsolidovanější, je to teď opravdu nadmíru kvalitní soutěž srovnatelná s divizí. My v Braníku ale zatím nemůžeme být úplně spokojení, hlavně doma se nám vůbec nedaří, získali jsme na svém hřišti jen jeden bod… To nechápu.

Naštěstí jsme zvládli některé venkovní duely, hlavně ten poslední na ČAFC byl pro nás životně důležitý. Hned se nám dýchá lépe, ale bude to ještě boj. Chceme především zlomit tu černou domácí sérii. Věřím, že už nám to tam konečně začne padat.

Užívám si hlavně ty věci okolo, strašně mi chyběla sranda v kabině a to, že zajdeme po zápase na pivko a všem okolo rozumím. To je po Německu příjemná změna. Každopádně musím říct, že to byla skvělá zkušenost a jsem rád, že jsem ji tehdy využil.