Z dovolené se vrátil potlučený, teď udeřil v roli žolíka. Proti ČAFC se mi daří, řekl spasitel Braníku

V úvodu sezony jste patřil do základní sestavy, teď jste nastoupil jen na chvíli, proč?
Protože jsem byl šest týdnů mimo. Byl jsem zraněný. Řešili jsme s trenérem před zápasem, zda už je to na hru od začátku. Ale fyzička po té době ještě není taková, jakou bych chtěl, takže jsme si řekli, že půjdu na hřiště až v závěru.

To pro vás musela být změna a nepříjemná zkušenost, vypadnout na tak dlouhou dobu. Jak jste to kousal?
Ono to bylo zajímavé v tom, že já jsem odjel na dovolenou, a tam jsem měl nehodu na motorce. Naštěstí to skončilo jen odřeninami, ale nohu do kopačky jsem prostě nějakou dobu vůbec nedostal. Na dovolenou jsem jel jako nejlepší střelec týmu a... všichni mě vítali, když jsem se vrátil. A pak uviděli ty obvazy a bylo po legraci. Samozřejmě všichni byli rádi, že jsem živý a docela zdravý.

Musel jste být pořádně nažhavený na hru. Bylo to tak?
Měl jsem do hry velkou chuť, ta pauza mi v určitém směru docela prospěla. Když hrajete třicet zápasů, je to dlouhé. Ale musím říct, že když jsem teď dal ten vítězný gól a my získali tři body, tak se radost násobila. Byla ohromná.

Možná o to větší, že jste hráli s ČAFC, tedy se soupeřem, kterému se vůbec nedaří...
Ale mně to proti Čafce většinou jde, takže já proti nim hraju rád. Akorát jsem mohl rozhodnout už dřív, jenže jsem velkou šanci nedal, dvakrát jsem tam utíkal.

Hrklo ve vás, když to neskončilo gólem?
Druhý poločas to byla hra nahoru-dolů. Po té mé šanci tam měl velkou příležitost domácí Mašlej, naštěstí to taky nedal. Šance se střídaly. A my jsme si to nechali na úplný konec. Byla to krásná akce, zapojili se do ní čtyři naši kluci a mně to předložili skoro před prázdnou branku.

Měl jste nervy? Kdybyste nedal, asi byste místo hrdiny byl za smolaře dne, že?
Blesklo mi hlavou, že to musím dát. Soustředil jsem se. (směje se)

A trefil jste se. Nakonec si odvážíte tři body, ale úvod nebyl ideální. Podlehli jste pocitu, že se Čafce nedaří?
Do zápasu jsme šli s tím, že soupeře budeme napadat a sami budeme diktovat tempo hry. Jenže pětadvacet minut nám to nešlo. Prohrávali jsme, až pak jsme se zvedli. A nakonec jsme byli i šťastnější. Musím uznat, že šance měly oba týmy, takže mohly vyhrát oba.

Když jste prohrávali, neříkal jste si, že i bod z půdy ČAFC může být dobrý?
Když jsme šli do deseti, tak jsem si říkal, že i remíza by se dala brát. Ale když dostali červenou kartu i domácí, tak už jsme zase mysleli na tři body. A opravdu jsme je získali. Fakt mi to udělalo radost. Mít šest zápasů pauzu, nastoupit na pár minut a ještě rozhodnout zápas, to mockrát v životě nezažijete.

A potvrdilo se, že když dáte gól, tak Braník venku vyhrává...
To platilo tady a taky v utkání s Duklou Jižní Město. Ale když jsem dal gól proti Vyšehradu B na jejich hřišti, tak jsme jich dostali devět. Takže nelze říct, že když se trefím, znamená to vítězství. (směje se)

Braník je hodně specifický v tom, že poslední tři domácí zápasy prohrál a naopak venku získal ze tří utkání devět bodů. To vás doma tíží povinnost bodovat?
S výkony bojujeme, doma je to z naší strany nejhorší. Kdybych věděl, čím to je, tak to klidně řeknu, ale já nevím. Do konce podzimu nás ještě pár kol čeká, věřím, že ještě nějaké body uděláme. A co se týče povinnosti bodovat doma: já to takhle nemám, jdu do každého zápasu stejně.

Podzim sice ještě neskončil, ale body z ČAFC mohou mít v konečném účtování třeba cenu zlata. Vnímáte to tak?
Když jdete do zápasu s týmem, který je v tabulce o pár bodů od vás, tak je to utkání o šest bodů. Bylo důležité, že jsme to utkání zvládli. Je jasné, že se chceme v přeboru udržet. Nebylo to z naší strany přesvědčivé, ale splnili jsme úkol a máme tři body.

Věříte, že jste si na ČAFC vystřelil místo v základní sestavě?
Myslím, že ještě jedno kolo si nechám tuhle roli střídajícího hráče. Ale na zbytek podzimu se samozřejmě moc těším. Čeká nás tam zápas s Královicemi. To je soupeř, proti kterému se mi docela daří. Dá se říct, že to mám stejně jako proti ČAFC. A pak tam bude utkání s Přední Kopaninou, kam odešli Cvrček a Pechar. Takže budeme hrát proti klukům, které známe a oni znají nás. Budeme chtít určitě vyhrát. Čeká nás hodně pikantní zápas.