Michal Šilhavý potřetí na Zličíně, tentokrát jako soupeř

Šilhavého tým prohrál ve šlágru B skupiny I. A třídy 1:2. Domácí Zličín se tak před svého soupeře dostal na první místo tabulky.

Na Zličíně jste chytal, pak jste zde trénoval, a teď jste se sem vrátil jako brankář soupeře. S jakými pocity?
Pořád s troškou hořkosti, co mě tady z trenérského postu vyhodili. Na druhou stranu, je to I. A třída, takže jsme rád, že si pořád ještě můžu každý týden zachytat. Radotín hraje dobrý fotbal, takže mě to pořád baví. Byl to zápas prvního s druhým, takže zajímavý. Pro mě osobně ale jako každý jiný.

Jak jste tedy ten zápas viděl?
Myslím si, že jsme byli trochu horší než Zličín, ale v první půli jsme se drželi. Dali jsme i gól. Po přestávce jsme bohužel brzy inkasovali, když jsem střelu jen vyrazil a z dorážky to tam spadlo. Čtvrt hodiny před koncem jsme to po brejku před brankou nepokryli a dostali druhý gól. Už se nám to nepodařilo srovnat a je škoda, že jsme na Zličíně něco neuhráli.

Je vám dvaačtyřicet, jaká je perspektiva? Hráčská, nebo se vrátíte k trenérskému řemeslu?
Pokud budu zdravý, tak bych ještě chtěl chytat. Mám dobrou práci, takže mi to takhle vyhovuje. Trénování by mě pochopitelně lákalo, ale zatím na to s prací nemám pořádně čas a po té zkušenosti tady mě to nadšení chvilkově opustilo. Je to ale dobrá práce a jednou bych se jí rád zase věnoval.

Váš bratr Martin chytal stejnou soutěž ve Střešovicích, ale po pár kolech odešel do přeborových Vršovic. Přišli jste tak o možnost nastoupit jako brankáři proti sobě. Mrzí vás to?
Mrzí nemrzí, prostě se tak stalo. Mohli jsme poprvé v životě nastoupit proti sobě, bohužel to nevyšlo. Třeba to ještě někdy vyjde. Možná už na jaře, jestli se do Střešovic vrátí...

Na Zličíně vás sledoval váš nástupce, syn Michal. Jaký z něj roste brankář?
Chytá za Motorlet v kategorii U17. Trénuje, baví ho to, tak to snad bude dobré. Má ještě všechno před sebou, uvidíme.