Spoje vyhrály šlágr I. B třídy, do tří let by byly rády v přeboru

Jak těžký byl šlágr s Počernicemi?
Byl to pro nás nejtěžší soupeř, na kterého jsme v soutěži zatím narazili. Měl výbornou obranu, hrál na brejky. Byli hodně nebezpeční, i když jsme je do moc šancí nepustili.

Takže byl hodně důležitý první gól?
My jsme měli šancí hodně, po pětadvaceti minutách hry jsme měli vést daleko víc. Ale to je náš problém v sezoně, měli jsme dát celkově o hodně víc branek.

To zní tak, že jste nespokojený. Ale vy máte nejlepší útok v soutěži, dali jste za devět kol 33 branek. Vážně to mohlo být o tolik lepší?
Nechci nějak znehodnocovat kvality soupeřů, ty my vždycky respektujeme, ale měli jsme nastřílet určitě třeba o patnáct gólů víc. V koncovce se prostě ale trápíme. Je frustrující, co my nedáme.

Narážíte na neproměněnou penaltu ze závěre první půle?
Byla to další zahozená možnost. Po přestávce jsme sice zvýšili na 2:0 a soupeři nezůstalo nic jiného, než to otevřít. Měli jsme celou řadu brejkových situací, kdy jsme chodili tři na dva nebo čtyři na tři, a mohlo - a mělo - být hotovo.

Soupeř snížil, ale zápas jste dotáhli k výhře. Oddechl jste si?
Jsem samozřejmě rád, protože nás ještě čekají kromě béčka ČAFC další soupeři ze špičky tabulky. Vyhrát jsme si zasloužili, ale je nám jasné, že v koncovce máme co zlepšovat.

Mluvil jste o postupovém cíli. Dvakrát během podzimu jste si vybrali slabší chvilku a prohráli. Co se stalo?
Když vezmu porážku 1:3 s Juniorem, tak tam jsme šli snad osmkrát sami na branku a nic jsme nedali. Soupeř naopak dvakrát vystřelil na branku a dal tři góly...

A co pět inkasovaných branek v Třeboradicích?
To jsme hráli druhou středu v řadě za sebou... Musím říct, že jsme to utkání odchodili. Taky nám tam chyběli tři hráči ze základu, což bylo znát. Nehráli jsme tam jako tým, na hřišti bylo u nás v sestavě jedenáct individualit. Domácí tým dal gól a ožil. Ten zápas jsme nezvládli.

Takže na lavičce trpíte, nebo si užíváte?
Samozřejmě si užívám. Třeba i po prohraném utkání s Juniorem jsem klukům v kabině poděkoval, protože náš výkon byl v pořádku. Jedno zaváhání může přijít, ale nesmí jich být víc.

Klíčovým mužem šlágru s Počernicemi byl záložník David Špíchal, který předčil i útočníky...
Na všechny tři góly přihrál Kočí, pak tam byl dvougólový Šplíchal. Hraje ve středu zálohy a chci po něm, aby se dostával na hrot, stejně jako další hráči ze zálohy. Tady se mu povedlo úkol plnit.

Říká se, že by Spoje mohly v budoucnu myslet na přebor. Je to tak?
To je pravda, takový plán máme. Tam bychom chtěli do tří let, kdyby se to povedlo, bylo by to fantastické. Ale je třeba se ještě zlepšovat. Když byla řeč o koncovce, tak ve vyšších soutěžích bychom určitě neměli tolik šancí, musíme být produktivnější.

Naposledy jsem vás zaregistroval v Praze lavičce Viktorie Žižkov. Pak jste z pražské scény zmizel. Kdy jste se do hlavního města vrátil?
V Praze jsem pět let, ve Spojích jsme zakládali mládež a začali pracovat. Prošel jsem Frýdkem-Místkem, Karvinou, byl jsem ve slovenské Senici, kam jsem přivedl trenéra Grigu. Teď mám svoji vizi a práci ve Spojích.

Pokud by se plány Spojů ohledně přeboru realizovaly, zahrál byste si proti Žižkovu B. Byl by to pro vás speciální zápas?
Já už jsem se se Žižkovem utkal, v kategorii přípravek. (směje se) U nás v klubu jsou kluci, co fandí Slavii a Spartě. A teď mi říkají, že musím být nahoře, když Baník, kde jsem toho hodně prožil, vyhrál nad Slavií. S tím Baníkem je to pochopitelně pravda, ale já mám teď hlavně moje plány ve Spojích, a když je splním, budu maximálně spokojený.