Senzační obrat radotínského céčka režíroval pětigólový střelec Bužík
Když v poločase prohráváte 1:4 a řeknete mi, že jste věřili v otočení skóre, to zní hodně sebevědomě. Co vás k tomu vedlo?
Domácí tým měl šance, ale my jsme je měli taky, takže jsme pořád doufali, že můžeme ještě uspět. Vyměnili jsme dva hráče, řekli si nějaké pokyny, jak to bude vypadat. A když jsme dali rychle gól, tak nás to nastartovalo a skončilo to jasnou výhrou.
Jasnou výhrou díky vám. Vstřelil jste pět gólů. Už se vám to někdy povedlo?
Pět gólů jsem dal v dorostu, mezi dospělými jsem dal čtyři branky Cholupicím. Taky je rozdíl, když hrajete přáteláky, nebo teď mistrák. Je pravda, že často se tyhle věci nepodaří a já jsem moc rád, že se mi to povedlo a mohl jsem klukům pomoci k výhře.
Když jste dal pátý gól, nepadaly od spoluhráči žertíky směrem k tomu, že jste jako Leo Messi?
Kluci už si dělali srandu, že jsem blázen, jak mi to tam padá. (směje se) Já jsem ale opravdu hlavně rád, že jsme vyhráli a máme tři body. V zápasech céčka je to někdy pěkná divočina. Nedávno v Řepích jsme vedli 2:0, pak to bylo 2:2, zase jsme vedli, oni zase vyrovnali, naštěstí se mi povedlo ještě přidat čtvrtý gól a vyhráli jsme.
Během víkendu jste odkopal i celý zápas za béčko, jen třetiligové áčko vás tentokrát minulo. Jak složité je zvládnout tyhle fotbalové víceboje?
Já to takhle mám snad posledních šest let. (směje se) Tři zápasy během tří dnů, to je v pohodě. Takže dvě utkání není žádný problém. Já bych hrál a trénoval klidně pořád. Béčko hraje I. A třídu, to není zase takový skok.
Ale třetiligové áčko už poměrně daleko je. A i tam jste naskočil. Přitom ke spojení s Olympií došlo až během léta. Doufal jste, že si v ČFL kopnete?
Věřil jsem, že to vyjde a dostanu šanci. Během léta bylo víc času na fotbal, teď musím chodit do školy a stíhám s áčkem jen jeden trénink v týdnu, někdy dva. Jinak samozřejmě trénuju s béčkem.
Když jsem vás viděl na hřišti ve třetí lize, přišlo mi, že jste muž bez nervů. Měl jste trému?
Já se toho nebojím, věřím si. Někdy v životě trému samozřejmě taky mám, ale na fotbale ne. I když, teď jsem kopal za stavu 4:4 penaltu a gólman míč škrtnul. Ale spadlo to tam, to se mi ulevilo.
Ale je asi rozdíl být na hřišti s personou typu Martina Jiránka, co hrál za národní tým a v cizině...
Když člověk dostane šanci být s takovými fotbalisty na hřišti, tak mu samozřejmě roste sebevědomí. Martin Jiránek má ohromné zkušenosti a když někomu poradí, je to ohromné plus.
Teď ale kvůli škole do ČFL moc nenaskakujete. Štve vás to?
Je tam ta škola... Já už jsem vyučený, ale dodělávám si ještě jeden obor. O všem jsem mluvil s trenérem Davidem Jarolímem. Fotbalově se cítím dobře, ale musím dodělat školu. Ještě mě čeká tři čtvrtě roku. Pak se to snad fotbalově rozjede.
Takže teď to vypadá hlavně na zápasy béčka?
Jsem domluvený, že bych chodil za béčko a za céčko. Když bude šance jít i za první tým, půjdu moc rád. Starty za céčko záleží na mně, ale já za něj budu chodit rád. Jsou to kluci, s kterými se znám léta, rozumím si s nimi, určitě chci hrát.
Spojením s Olympií se do Radotína dostala třetí liga, musí to být pro vás mladé hráče obrovská motivace. Berete to tak se spoluhráči?
Je to super, že je v Radotíně ČFL. Určitě mají kluci včetně mě motivaci a jsou tam hráči, kteří mají šanci na áčko. I já si to všechno užívám. V minulosti jsem byl tři roky v Motorletu, ale teď jsem Radotíně a jsem náramně spokojený.